Prima ZOOM: Naši mazlíčci

Psi jsou dokonce morfologicky nejrozdílnějším druhem ze všech zvířat na světě. Existuje jich přes 400 nejrůznějších druhů od kilové čivavy až po stodvacetikilového bullmastiffa. Slouží jako hlídači, záchranáři, lovci, honáci stád i módní doplňky. Tušíte, že váš kočičí miláček může plánovat celosvětovou nadvládu? A kam až dojde zmenšování zvířat?

Haf a mňau na Prima ZOOM:

17. 12. 21.05 – Minimazlíčci I
20. 12. 21.05 – Věda o psech
24. 12. 21.00 – Minimazlíčci II (1. díl)
27. 12. 21.00 – Věda o kočkách
31. 12. 21.00 – Minimazlíčci II (2. díl)

Minimazlíčci (v premiéře poslední tři středy v prosinci od 21.00)

I díky filmovým hvězdám se světem šíří móda chovu stále menších zvířat. Novinka to není, již v 8. století chovali Číňané miniaturní čínské palácové psíky, které nosili v rukávech svých oděvů. Dnes rukávy nahradily kabelky. Například počet čivav stoupl v USA jen za poslední tři roky o 350 procent. Množí se také speciální butiky s výbavou a oblečením pro miniaturní plemena domácích mazlíčků. Ve středu zájmu jsou nejen psi a kočky, ale i miniprasátka, která v dospělosti dosáhnou velikosti špringršpaněla. Negativním jevem je, že si lidé malé prasátko oblíbí, ale když dosáhne dospělosti, zbavují se jej. Výhodou chovu miniaturních zvířat je možnost živit místo jednoho velkého zvířete třeba čtyři malé, nevýhodou jsou genetické defekty, náchylnost k nemocem a kratší průměr života. Miniaturizace se dosahuje křížením a trvá několik generací. Na venkově vznikají farmy s minizvířaty, jako jsou minikoníci, miniprasátka, miniovce a další. Výnosným obchodem je také chov exotických zvířat. Není jednoduchý a platí pro něj speciální zákony. Lidé si jako domácí mazlíčky oblíbili především nejmenší opice na světě – kosmy zakrslé.

Miniaturní domácí mazlíčci se pomalu stávají součástí našeho života a v některých případech se i smazává rozdíl mezi čtyřnohým miláčkem a dítětem. Majitelky své miniaturní psíky nejen šlechtí a oblékají, ale vozí je i v dětském kočárku a vyprávějí jim pohádky na dobrou noc. V USA dokonce existuje spolek zvaný Psí mámy, který má svou reality show. Psí mámy také pořádají pro pejsky nejrůznější akce, jako například svatby a sportovní závody, na nichž je možné vidět vačici na snowboardu, překážkový závod myší nebo skok do dálky morčete. Jejich rekordy jsou zapisovány do Guinnessovy knihy rekordů. Malí psi umožňují osamělým lidem především z velkoměst seznámit se s dalšími lidmi. Nejen ve městech, ale i na venkově se chovají zakrslá zvířata, jako například krávy plemene dexter, nebo britské zakrslé ovčí plemeno, které již skoro úplně vymizelo. Na Floridě existuje zakrslý kůň plemene apaloosa, kterého majitelka používá místo slepeckého psa. Na světě jsou pouze čtyři slepečtí koně. Lidé chovají i surikaty a miniaturní vačnatce, jako jsou vakoveverky létavé, které však ochránci zvířat k domácímu chovu nedoporučují. U koček se miniaturizace tolik neujala. Nejčastější jsou miniaturní peršanky. Vznikají i nová, někdy kontroverzní, plemena zvířat. Ochránci zvířat proti šlechtění nových plemen bojují, protože v útulcích je řada opuštěných zvířat, která by si zasloužila důstojnější život.

Z rozmazlování domácích mazlíčků, především malých psů, se stal výhodný byznys. Ve specializovaných prodejnách nebo buticích lze koupit vše, módním oblečením počínaje a zdobenými obojky konče. Neexistuje snad nic, co by psi nemohli mít. Londýnská čivava jménem Ludvík je například králem módy, určuje módní trendy, a dokonce pořádá pro své čtyřnohé přátele večírky. V USA jsou návrháři módního oblečení nejen pro psy, ale i pro kočky a potkany. New York je důležitým centrem módních salonů pro psy. Muži nezůstávají pozadu, ale specializují se spíše třeba na chov zakrslých holandských králíků. Hlavně ve Velké Británii se s nimi účastní častých soutěžních výstav, je to pro ně otázka prestiže a snaží se vybojovat pro svůj chov tu nejvyšší příčku. Malí psi však mohou být i užiteční. Americká jorkšírka Lucy drží rekord, je nejmenším pracovním psem na světě. Lucy je terapeutický pes a její majitelka s ní navštěvuje nemocnice, pečovatelské ústavy a školy. Prvním terapeutickým psem na světě byl v roce 1944 jorkšír Smoky, s nímž jeho páníček objížděl nemocnice a Smoky bavil zraněné vojáky. V USA také vznikl fenomén fotografií modelů a urostlých mužů s miniaturními zvířecími miláčky. Kalendáře s podobnými fotografiemi jdou na dračku. USA je vůbec zemí rekordů. Žije zde i nejmenší hříbátko na světě, hřebeček Einstein, který se díky sociálním sítím proslavil po celém světě.

Věda o psech

Pes domácí je jeden druh s mnoha podobami a nedošlo k tomu náhodou, ale díky nám, lidem. Patnáct tisíc let – to je dlouhá cesta od vlka k tzv. bojovému plemenu, ale i třeba malému módnímu doplňku. My jsme psali psí historii selektivním a arogantním množením. 80 % dnešních plemen před 130 lety neexistovalo. Je to obrovský skok ve vývoji. Měnili jsme toto zvíře, aby nás poslouchalo nebo jen aby dobře vypadalo. Lidské pokusy o šlechtění psů jsou nejdelším eugenickým experimentem v dějinách.

Všichni vědí, že psi pocházejí z vlka, ale jak se z divokého zvířete vyvinul příjemný a na nás závislý společník? Zřejmě se tomu tak stalo proto, že pračlověk chtěl mazlíčka. Po tisíce let byl domestikovaný vlk především univerzální podvraťák až do doby před pěti tisíci lety. Celá tisíciletí se psi měnili jen málo, ale pak v 19. století se celý západní svět té doby stal posedlým dokonalostí a vzhledem. Vše se předělávalo a přišla řada i na psy, kteří se stali významným symbolem nové střední třídy. A rozběhla se „výroba psů“ na zakázku. Byla to nová věda – eugenika – a vznikly stovky plemen. Takové množství rozmanitosti je možné jen díky psí DNA, která je ve zvířecí říši výjimečná. U ostatních druhů savců takovou rozmanitost nenajdeme. Po vytvoření psích plemen následovaly výstavy a soutěže, a to napomohlo šíření dalších čistokrevných plemen. S tím přišla pravidla, jak by mělo konkrétní plemeno vypadat a jak by se mělo chovat. Říká se tomu standard plemene. To však má nechtěné následky v podobě prudkého nárůstu genetických chorob. Rakovina, slepota, hluchota, dysplazie kyčlí a epilepsie. To je jen pár chorob, které lidé se psy sdílí jako výsledek společného soužití po tisíce let. Můžeme napravit, co jsme stvořili? Izolování genů a návrhu léčby pro psy by mohlo vést i k novým léčbám pro lidi.

Pes už nebude nikdy divoký, nebude žít volně a vždy bude hledat nataženou ruku. V průběhu času jsme jim vtiskli rys – zdání lásky. Vytvořili jsme nejlepšího přítele, aby plnil naše příkazy. Eugenicky jsme měnili jeho vzhled a chování během vývoje. Vyšlechtili jsme ho podle našich představ a přání. K lepšímu, k horšímu, pro nás.

Věda o kočkách

Kočka je jedním z mála zvířat, která se domestikovala sama. Vynořila se z lesů a adoptovala si nás podle svých vlastních pravidel. Nyní se vyskytuje po celém světě, ale odkud toto záhadné zvíře přišlo? Věda nyní luští kočičí genetický příběh a dozvídáme se, kde začala proměna kočky divoké v domácího mazlíčka.

Pokud vědci naleznou skupinu s nejvíce genetickými variacemi, budou moci lokalizovat nejbližší potomky prvních domestikovaných koček. Spojenectví lidí a koček je na světě asi to nejméně pravděpodobné. Hrdé a nezávislé kočky přicházejí a odcházejí tak, jak samy chtějí. Ony nás nepotřebují. Kočka domácí se o sebe postará sama. Patří k nejodolnějším zvířatům na Zemi a mohou přežít i v těch nejdrsnějších podmínkách. Mají stále zakódovanou přirozenou divokost. Byly také vítanými pasažéry na evropských lodích, a dostaly se tak do celého světa. Testy DNA potvrdily, že na kontinentech nejpozději osídlených Evropany jsou kočky nejvíce vzdálené od svých divokých příbuzných. Je jasné, že kočky přicestovaly z Evropy. Ale byly opravdu domestikovány v Evropě?

Vzorky dokazují teorii, že kočky zřejmě nebyly domestikovány v západní Evropě. To samé platí i pro jihovýchodní Asii a subsaharskou Afriku. To nás přivádí na území Blízkého východu. Zdá se, že turecké kočky mají nejrůznorodější genetické kódy ze všech vzorků, ale ještě je tu Egypt. Archeologické nálezy potvrzují, že lidé kočkám přiznávali mytický status. Egyptské kočky v Abú Simbelu jsou už na první pohled větší než běžná kočka domácí, a to by mohlo leccos napovědět. Když se totiž domestikují zvířata, jsou obvykle menší. Tyto by mohly být potomky koček z dob faraónů, ale není snadné od nich získat vzorky slin. Analýza 2000 vzorků DNA ze 33 států je hotova. Variace DNA egyptských koček se vyskytovala u všech ostatních populací, a to dokazuje, že Egypt je jedním z prvních míst, kde se z kočky stali domácí mazlíčci. Vědci potvrzují, že na území úrodného půlměsíce si kočky poprvé adoptovaly člověka a odsud se rozšířily takřka do celého světa. Budoucnost koček domácích se však již neřídí přirozeným výběrem, ale fantazií těch, kteří je předělávají z estetických důvodů. Čím více lidé mění kočičí vzhled, tím více se zmenšuje genofond a s tím přichází riziko zdravotních problémů. Tyto kočky představují konečnou fázi vývoje koček.

Reprízy:

Věda o psech                                Věda o kočkách
23. 12. v 17.05                               30. 12. v 17.05
27. 12. v 0.40                                 3. 1. v 0.40
29. 12. ve 13.05                             5. 1. ve 12.50
2. 1. ve 3.40                                     9. 1. v 3.50
4. 1. v 9.20                                     11. 1. v 9.15

www.prima-zoom.cz – unikátní on-line magazín: základní info, program, aktuality, fotografie, zajímavé články a ještě něco navíc.