„Jsme rádi, že po úspěchu loňské výstavy Muchových plakátů můžeme díky spolupráci s dalšími institucemi, které se na letošní kulturní události podílí, veřejnosti přiblížit dalšího z velikánů české výtvarné dílny. Umělce, jehož celoživotní odkaz si zcela jistě zaslouží neméně pozornosti,“ říká Richard Fuxa, předseda nadačního fondu nesoucího jeho jméno.

Na pořádání výstavy se výraznou měrou podílí Národní galerie v Praze, díky které může být vsazená do prostor, jež svojí důstojností přímo vybízí k instalaci tvorby básníka a literáta takového formátu.

„Dosud stále nedoceněný umělecký odkaz Bohuslava Reynka si rozhodně zaslouží nový pohled. Zásluhou spolupořadatelů má Národní galerie v Praze pro tento účel k dispozici unikátní konvolut děl, z nichž řada dosud nebyla nikdy veřejně vystavena. Díky tomu nabízí expozice například dosud nebývalý pohled na Reynkovy tvůrčí postupy. Návštěvník výstavy bude mít poprvé možnost spatřit některé slavné Reynkovy motivy třeba ve třech po sobě následujících variantách, zrcadlících jednotlivé etapy umělcova hledání definitivní podoby díla. Je to vzácná příležitost spatřit detailně tvorbu tohoto vynikajícího výtvarníka, jehož mnohé grafické listy se vyznačují takřka malířskými kvalitami. Podílem na této výstavě Národní galerie splácí dlouholetý dluh, který vůči Bohuslavu Reynkovi měla,“ uvádí náměstek Národní galerie v Praze Nikolaj Savický. 

Výstava je završením myšlenek

Milovník tvorby Bohuslava Reynka a majitel nejrozsáhlejšího souboru z Reynkovy pozůstalosti, Zdeněk Sklenář, je dalším ze spoluorganizátorů. Galerie Zdeněk Sklenář již uspořádala osmnáct výstav jeho díla. Průkopnickým počinem byla rozsáhlá autorova retrospektiva v Národní galerii Číny (NAMOC, Peking):

„V roce 1999 v Tibetu a v následujících letech v Číně se mi znovu a znovu zjevoval Reynek jako mezinárodní fenomén. Završení bylo logické: výstava Bohuslav Reynek, Český moderní samotář, v roce 2012 v NAMOC a vydání stejnojmenné knihy. Výstava strhla masovou pozornost v odborných i uměnímilovných kruzích Číny. A tam vznikly myšlenky, které se výstavou ve Valdštejnské jízdárně završují. Vytváří základ pro další přehodnocení Reynkova odkazu. Jsem šťastný, že se spojily síly těch, kteří Reynka ctí a mají vizi.”