Sólisté „z jiných žánrových vod“, sopránsaxofonista Rostislav Fraš a barytonsaxofonista Róbert Mitrega, se představí ve Variacích na téma Franka Zappy od Lukáše Hurníka, který zde zřetelně navazuje na svá rocková východiska. Druhá část večera se pak odvine na vlně českých klasiků, Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Koncert rozhlasových symfoniků v čele s Vladimírem Válkem můžete poslouchat v přímém přenosu stanice Vltava od 19.30 hodin.
PROGRAM koncertu
Lukáš Hurník (1967)
Variace na téma Franka Zappy
Jaroslav Ježek (1906–1942)
Koncert pro klavír a orchestr
Bedřich Smetana (1824–1884)
Slavnostní předehra C dur
Leoš Janáček (1854–1928)
Sinfonietta
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Vladimír Válek – dirigent
Rostislav Fraš – sopránsaxofon
Róbert Mitrega – barytonsaxofon
Tomáš Víšek – klavír
DVOŘÁKOVA SÍŇ RUDOLFINA, PONDĚLÍ 3. DUBNA V 19.30 HODIN
Veřejná generální zkouška v 9.30 hodin
Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava.
Rozhovor s Vladimírem Válkem, který u příležitosti nadcházejícího koncertu připravila publicistka Agáta Pilátová pro rubriku Radioraport Týdeníku Rozhlas – viz příloha tiskové zprávy (1 strana).
RADIORAPORT (vyšlo v Týdeníku Rozhlas ze dne 27. března)
Jak hodnotíte Hurníkovy Variace na téma Franka Zappy?
Líbí se mi. Dobře se poslouchají, jdou „do uší“. Je to hudba pomalá, zní skoro jako naše lidovka, přitom výtečně zpracovaná. Je po všech stránkách zajímavá, není to experiment, vnímám ji jako normální klasickou muziku. A také splňuje požadavek, který kdysi vyslovil Luboš Fišer a který sdílím: Soudobá skladba má trvat do patnácti minut.
Zazní také Koncert pro klavír a orchestr od Jaroslava Ježka. Je vám autor blízký?
Ježka, jeho muziku a vůbec fenomén Osvobozeného divadla miluju. Citově mě zasáhl i jeho americký pobyt, kde po těžké nemoci nakonec umřel. Amerika byla myslím jeho nešťastným obdobím. Asi by byl šťastný, kdyby mu tam zahráli některý z jeho kvartetů. Nezahráli, nedočkal se. Dokonce, jak víme, Čech Friml se k němu zachoval nehezky, prý řekl, co ten slepej tady chce… Napsal mnoho dobrých skladeb, patří mezi ně také Klavírní koncert. Beru ho jako klasiku. Pro posluchače je zajímavá také proto, že saxofony v orchestru jinak moc často neuslyší.
Skladba je náročná i pro pianistu.
Ano, nemůže ji hrát každý, swingová muzika, která v ní je, chce víc frázovat. Ale Tomáš Víšek je vynikající klavírista. Už jsem s ním tuto skladbu uváděl a hrál ji skvěle.
Který ze skladatelů v programu koncertu je vaše srdeční záležitost?
Samozřejmě Janáček. Je to prvotřídní symfonik. Všechny jeho symfonické útvary, ať je to Taras Bulba nebo Sinfonietta, kterou na dubnovém koncertě zahrajeme, či třeba symfonická suita z Lišky Bystroušky – to je nádherná muzika! Ale přece jen se trochu na Janáčka zlobím, protože nám nenapsal symfonii. A potřebovali bychom ji. Přitom na to měl. Ale on už byl takový - zkratkovitý v řeči i ve svém jednání. Co naděláme, byl to „Janaček s dluhym a“. Zaplaťpánbůh, že máme Sinfoniettu.
Jak přistupujete k dramaturgii svých koncertů?
Vím, a to i ze světa, který jsem hustě projel, že lidé přijdou na koncert, aby si poslechli něco hezkého, potěšili se, odpočinuli si. Aby měli radost. Snažím se jim to dopřát.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
