„Uhlí tady navezli čtyři tuny, dva chlapíci najatí produkční agenturou pracující pro filmaře ho půldruhého dne odnášeli dovnitř. Dodnes nám tady něco z toho zůstalo,“ popisoval Jan Kopel. A protože scénář pojednával o Korejcích vysílaných pracovat v 60. letech minulého století do Německa – ženách ve zdravotnictví a mužích v dolech, jejichž peníze pak se částečně vracely domů a pomáhaly tak ekonomice – dostal její interiér i „dobový“ vzhled včetně informačních či výstražných tabulek v němčině.