Prvním hostem Jana Krause byla zpěvačka Jana Kirschner. Moderátor připomněl, že tu má v poslední době už druhou zpěvačku, která má dítě. „Mně je to sympatické, protože spousta vašich kolegyň vypráví, že nejdřív kariéra, pak dítě a jak to skloubí. Vy jste to s partnerem plánovali?“ chtěl vědět moderátor. „My jsme to vůbec neplánovali. Já byla naprosto v šoku. Já jsem tehdy byla už na odchodu z Anglie, kde jsem byla pracovně a kde už mě to štvalo. A pak jsem potkala svého partnera a otce mého dítěte. Zaplatila jsem mu někde pivo, a jeho to tak dostalo, že jsem byla hned jeho,“ popisovala Jana, jak se seznámila s partnerem, anglickým hudebním producentem. Jana popisovala, jak čtyři měsíce pracovala intenzivně na svém albu. „Chodila jsem každý den do studia, učila se anglicky, protože jsem měla takový slangový přízvuk, a pracovala s lidmi, kteří spolupracovali s Paulem McCartneym, Norah Jones a dalšími,“ vysvětlovala Jana. Jana prozradila, že zatímco mezi Brity je těžké proniknout, do partnerovy rodiny se jí to podařilo bez problémů. „Jeho rodina je taková klasická middle class. Všichni hrají na hudební nástroje a všichni jsou studovaní a inteligentní. Než jsem tam šla, tak jsem si musela nastudovat různé informace o Cyrilovi a Metodějovi, o Svatoplukovi a o dalších historických postavách, protože se mě na to tchyně se zájmem vyptávala a divila se, že všechny informace neovládám,“ prozradila Jana. Dodala, že díky partnerově rodině přijala některé anglické návyky – třeba čaj o šesté. „Ona je to vlastně zároveň i večeře. Ale je hezké, že mají zvyk, že když chce člověk vstát po jídle od stolu, tak se zdvořile zeptá: Smím opustit stůl? Tak to se mi líbí,“ vyprávěla. Moderátor se zajímal, kolik let je nyní Janině dceři. „Dva roky a sedm měsíců. Je to fajn. Když se se mnou dnes loučila, tak mě pohladila a řekla mi: Maminko, jdi zpívat. Takže to bere úplně v pohodě, když pracuji,“ vysvětlila Jana. Zpěvačka vyprávěla, že partner jí poprvé navrhnul, že se vezmou, když viděl výsledky těhotenského testu. „Bylo to dost neromantické. Představovala jsem si to jinak. Jako že poklekne a tak. Tak na to romantické požádání stále čekám. Možná mu to nějak vzkážu po tchyni. Ale já na něj zase nechci tlačit,“ přemýšlela Jana. Jan Kraus obrátil pozornost k Janině nové desce, Moruše, která je zase úplně jiná než všechny předešlé. „Vychází teď Moruša Biela a na jaře vyjde druhá část, Moruša Čierna. Je to hudba z tohoto regionu, takže se dá u toho plakat, smát se, objímat se…“ popisovala Jana.
Moderátor přivítal ekonoma, bývalého viceguvernéra ČNB, finančního experta Luďka Niedermayera. „Co říkáte té devalvaci?“ chtěl vědět moderátor. „Mně díky tomu opatření 5 % úspor odletělo. Líbilo se mi, že koruna je pevná a stála. Zdůvodnění ČNB bylo: ceny porostou, nakupujte teď, což mi přišlo zhůvěřilé,“ dodal moderátor. „Ono to v zásadě na první pohled působí divoce. Ty úspory vám nesežere devalvace, ale inflace,“ vysvětlil ekonom. „Na druhou stranu té naší ekonomice se nedaří a mí bývalí kolegové měli pocit, že tohle opatření bude určitá brzda, i když já bych čekal, že to řešení půjde ze Strakovy akademie – z vlády – spíše než z banky, z Příkopů,“ domníval se pan Niedermayer. „Víte, ale pro mě ten motiv, říkat lidem, kteří nemají práci a úspory, aby si něco koupili, tak to je hrozný,“ podivoval se moderátor. „Odborníci nám vysvětlovali, že se české zboží nezdraží, ale škodovka stojí už o 15 tisíc více,“ divil se moderátor. „My jsme velcí exportéři na západ, což je naše dobrá vizitka, naše poloha je ideální, a v čem to tedy je, že jsme takoví ekonomičtí lazaři?“ chtěl vědět Jan Kraus. „Hodně se tady odehrálo v těch létech před krizí. Hodně impulzů se vyčerpalo. Jsou to důsledky toho, jak funguje stát, a toho, že jsou lidé naštvaní. Tím se ekonomové teď hodně zabývají – to je tzv. behaviorální ekonomie,“ odpovídal pan Niedermayer. „Ekonomové mají dobrou odpověď, kdy bude líp. Vždycky říkají: příští rok. A já myslím, že to ten příští rok opravdu bude,“ ujišťoval pan Niedermayer. „Co bych měl tedy dělat s penězi?“ chtěl vědět moderátor. „Nekupoval bych třeba ty ledničky, jak se radí. Ale věřím, že ta víra, že ta koruna bude časem pevná, tak vyhraje,“ odpověděl pan Niedermayer. "Nám pořád hrozili s Řeckem, ale už jsme tam dopluli," posteskl si Jan Kraus. "Já myslím, že teď jsme tak na úrovni Itálie a Španělska, ale horší je, že nám utíká Polsko a Slovensko a ještě rychleji Rakousko a Německo,“ přemýšlel pan Niedermayer. „Já nevím, jestli je dnes něco ještě dobrý,“ rýpnul si moderátor. „Já myslím, že jo. Třeba dneska svítilo sluníčko,“ smál se ekonom. „Ale myslím, že je dobré, že jsou lidé s utrácením opatrní,“ dodal. „Někdy máme pocit, že Češi jsou nejskeptičtější ze všech. Ale minule mi kolegové z Francie říkali, že když si Francouzi postesknou, že je špatně, tak je ještě vlastně docela dobře. Ta evropská mentalita je dost podobná. Navíc Češi se v otázce peněz a utrácení chovají dost racionálně. Když se budeme ale deprimovat, co je a co bude, lepší to nebude,“ zamýšlel se pan Niedermayer. „Pro nás bude lépe tehdy, až se bude lépe dařit v rámci Evropy. Ale dopadne to dobře. Snad,“ uzavřel to ekonom.
Třetím hostem byl doktor přírodních věd Petr Hanč, který je sběratel plyšových medvědů. „Je to takový příběh, je to tak před deseti lety, kdy jsme si s partnerkou vždy na dovolené koupili medvěda jako suvenýr. A řekl jsem si, že si sám vytvořím unikátní sbírku medvídků. Že každého pojmenuju, popíšu, vymyslím, jaké má vlastnosti, co má rád k jídlu a podobně,“ vyprávěl pan Hanč. Přivezl s sebou část své sbírky medvědů a pochlubil se, že každý jeho medvídek má „občanský“ průkaz Republiky Medvídkov. „Oni se mnou cestujou, jezdí na dovolené. Třeba támhle Zvonimíra,“ ukázal pan Hanč na jednoho z plyšáků. „Naposledy jsme byli se Zvonimírou na výletě v Rožmberku,“ dodal. Moderátor se zajímal, kolik medvídků má pan Hanč ve sbírce. „Asi 500,“ odpověděl majitel sbírky. Prozradil, že doma má medvědy téměř všude, vyjma třeba prostoru, kde má své oblečení a knihovny o 700 svazcích. Pochlubil se s jedním ze svých vzácných medvědů. „To je replika prvního medvěda, který bručel,“ vysvětlil pan Hanč a dodal, že ho přišel asi na 250 euro. „Tohle je bručení za pět tisíc? Vlastně dneska ještě za víc,“ divil se moderátor. Když si v jeho průkazu přečetli jeho vlastnosti a zvyklosti, moderátor konstatoval, že to je pěknej spratek. „Co byste od něj taky čekal? Prostě značkový medvídek," konstatoval majitel. Pochlubil se, že brzy bude mít výstavu svých medvědů. „Jsem členem klubu Panenky a kolegyně mi slíbily, že příští rok budu moci mít na zámku ve Zruči nad Sázavou výstavu,“ vysvětlil. Ukázal kalendář, kde jsou vyfocení jeho medvědi v různých stylizacích. „Tady jsou třeba jako kapela Jethro Tull,“ ukazoval pan Hanč. „Tak z toho by se dala sestavit i celá vláda. Že bychom tady měli vládu medvídků,“ navrhnul moderátor.
rotože už děti má,“ prozradil pan doktor. „No, jo, ony ty ženy poznají ty silné geny a s takovými muži pak teprve chtějí mít děti,“ dodal významně moderátor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
