Show Jana Krause: „zblonclá“ herečka, nejmladší houslový mistr a problém peněz

Premiéru dalšího dílu čtvrté série Show Jana Krause uvidíte v pátek 17. ledna ve 22.20 na Primě.

Diváci tentokrát dorazili až z Austrálie.

Prvním hostem byla herečka Anna Polívková, která nedávno vyhrála taneční soutěž. „Já ráda tančím,“ prozradila Anna. „Já jsem studovala pohybové divadlo. Ale to je něco jiného než tanec. To tančení v taneční soutěži musíte dělat tak, aby to vypadalo naprosto přirozeně,“ vysvětlovala Anna. Moderátor podotkl, že by nebyl nadšený, kdyby se jeho partnerka zúčastnila podobné taneční soutěže. „Já vám rozumím. Já jsem byla například ráda, že jsem byla v době soutěže ještě nezadaná. Jste s tím partnerem totiž intenzivně několik hodin denně, několik měsíců. Ale zároveň si lezete na nervy, takže to tak nebezpečné vlastně není,“ zamýšlela se Anna. Moderátora zajímalo, jaký dopad může mít taková soutěž na soukromé vztahy. „Jak jsem říkala, já jsem byla svobodná…“ odpověděla Anna. „Teď už jako nejste?“ vyptával se moderátor. „Já jsem velmi stydlivá. O některých věcech mluvit nechci,“ bránila se Anna osobnímu tématu. „Jaké téma byste chtěla?“ vyzval ji moderátor. „Třeba práci. Premiéru bude mít Dědictví,“ prozradila Anna. Vyprávěla, že od té doby, co „zbloncla“, některým věcem úplně nerozumí. „Třeba nedávno jsem někam přijela autem a pak jsem začala hledat klíče od auta. Naštěstí jsem nestačila nahlas říct, že mě napadlo, že jsem ty klíče od auta, kterým jsem přijela, asi nechala doma,“ prozradila Anna. Moderátora zajímalo, v jaké hře nyní Anna hraje s Marthou Issovou. „To je moje oblíbená hra. Začalo to tak, že jsme spolu nejdřív improvizovaly na různých festivalech a nakonec jsme vytvořily to představení, v kterém teď hrajeme. Krasavice interkontinentální se to jmenuje a je to výborné,“ vyprávěla Anna. Prozradila, že chodí na hodiny zpěvu. „Vy máte různé kurzy a školy, že?“ vyptával se moderátor. „Mě hrozně baví se učit. Chodím na zpěv a teď mám před sebou ještě nějaké dva workshopy. Kvůli tomu jsem šla i do té taneční soutěže. Tanec není přímo můj obor, ale hrozně mě baví se o něj zajímat, tedy kde je ta hranice mezi tancem a herectvím,“ vysvětlovala Anna. „Vy byste měla studovat svého otce, to je mistr pohybového divadla,“ připomněl moderátor otce Anny, Bolka Polívku. Moderátora zajímalo, jestli má Anna s ohledem na své nadšení ve vzdělávání nějaký koncept do budoucna, co se týká založení rodiny. „Beru to tak, že to je osud… Nejsem koncepční typ. Život to nějak za vás zařídí, těžko plánovat,“ dodala nakonec.

Moderátor přivítal houslistu Josefa Špačka, nejmladšího mistra houslí České filharmonie. „Je to správně?“ chtěl vědět moderátor. „Skoro ano, správně by se řeklo koncertní mistr České filharmonie,“ upřesnil host. „Měli bychom říct, že pan Špaček je skutečně světová hvězda a my jsme rádi, že je v České filharmonii a že k nám dnes přišel," představil moderátor. „Jsem hrozně rád, že jste přišel taky proto, že Vy mi to tady všechno vysvětlíte,“ pronesl moderátor. „Co jsou první housle, to vím. To je první houslista. Je to tak?“ vyptával se moderátor. „To je celá skupina prvních houslí. Celkem 16. A pak je tam koncertní mistr, který je vede – a to jsem já,“ vysvětlil pan Špaček a dodal, že se na toto místo dostal na základě konkurzu, který hodnotí celý orchestr třeba v počtu více než 100 lidí. Moderátor s hostem probral, co se stane, kdyby na koncert nepřišel třeba trianglista. „To by byl malér, protože je v orchestru jen jeden,“ vysvětlil pan Špaček. „No tak byste mu mohli říct, ať nechodí, ale ať pošle aspoň triangl, ne?“ pobavil moderátor diváky. Chtěl vědět, jak probíhala prestižní bruselská hudební soutěž, které se Josef Špaček zúčastnil a kde se umístil v prestižní dvanáctce. „To vás na týden zavřou do hotelového pokoje, přidělí skladbu a musíte ji nacvičit. Ta moje skladba byla hodně náročná v tom, že byla založena na matematickém nápadu v rytmu 7:5. Autorem byl nějaký japonský skladatel,“ vyprávěl o svém úspěchu Josef Špaček. Moderátora zajímalo, jaké housle Josef Špaček má. „To jsou francouzské housle asi z roku 1855. Je to velmi drahý a vzácný nástroj, k tomu jsem zkoušel i Stradivárky a tyhle mi přišly stejně dobré. Stradivárky začínají tak na 3 milionech dolarů. Zatímco tyhle stojí řádově mezi dvěma až pěti miliony korun,“ prozradil pan Špaček. Dodal, že zrovna včera při cvičení si své housle trochu škrábnul. „Proč nemáte doma na cvičení nějaké domácí housle? Nějaké manšestrové?“ pobavil moderátor diváky. „To my, muzikanti, neděláme, abychom měli nástroj doma ve vitríně,“ vysvětlil houslista. Prozradil, že i některé vzácné smyčce mohou být extrémně drahé. „Mohou stát třeba 200 až 500 tisíc dolarů,“ upřesnil. Moderátor dodal uznale, že ho těší, že člověk jako Josef Špaček je u České filharmonie. „Říkal jsem si, že když takový nadaný a nadějný mladý člověk, jako jste Vy, zůstane v tomto orchestru, tak to je pro to hudební těleso dobrá vizitka.“ Moderátor požádal pana Špačka o experiment, zda by mohl zahrát přímo „z gauče“. „Pan Margita nám tu nedávno zpíval taky z této pohovky, takže my jsme se rozhodli, že časem vydáme cédéčko Hudba z gauče,“ vysvětlil moderátor.

Třetím hostem byl psycholog Tomáš Morávek, který hodně pracuje s klientelou, jejímž problémem jsou peníze. „Vaši klienti řeší vlastně jen dva problémy. Buď peníze mají, nebo ne,“ představil moderátor zaměření odborníka. „Ono je to tak, že se to komplikuje u těch bohatých nepřímo. Neřeší problém, že jim přijdou peníze na účet, ale že s nimi často neumí zacházet. Přišel jsem na to tak, že za mnou přišel klient, že má všechno, peníze, auta, majetek, ale že mu chybí spokojenost,“ vysvětloval pan Morávek. „Ke mně do poradny mnohé lidi přivede překvapení a zklamání, když jim peníze automaticky nepřinesou štěstí,“ dodal. „Nejvíc se jejich rozčarování projeví, když si takoví lidé hledají životní partnery nebo partnerky. Komplikuje jim to pochybnost, jestli je partner nechce jen jako tzv. běžný účet,“ vyprávěl odborník. Dodal, že bohaté ženy tyto pochybnosti prožívají ještě více než muži. „Stále řeší, jestli je muž nechce jen kvůli jejich majetku. Navíc jsou náročnější na výběr, takže si těžko partnera hledají. Většinou hledají takový mix: Aby byl ten muž slušný, zabezpečený, ideálně vyšší než ony…“ vyprávěl pan Morávek. „Co bych měl dělat, kdybych měl hodně peněz, abych byl šťastný?“ vyptával se moderátor. „Třeba by mě trápilo, že mám hodně peněz a že mám vyšší ženu. Co byste mi radil?“ chtěl vědět moderátor. „Třeba bych s Vámi probíral, jestli je přípustná nějaká alternativa nebo změna…“ navrhoval odborník. „Tak to se asi zastavím. A když se to doma nebude líbit, řeknu, co děláš? Já to mám doporučené od doktora,“ rozesmál moderátor diváky. Moderátora zajímalo, co by měl dělat, pokud by byl povahou závistivec. „Co s tím, když jsem takový závistivec, že když ráno vstanu, závidím pomalu sám sobě… Že bych za vámi přišel, že jsem závistivý hajzl,“ chtěl vědět moderátor. „To už je asi na prášky,“ doporučil odborník. „Co v rámci partnerství funguje u bohatých lidí?“ chtěl vědět moderátor. „Někdy si nasadí kritéria, že hledají mladou, krásnou, která bude doma vařit. Tak s těmi musím probrat, aby měli v prvé řadě reálné požadavky,“ vysvětloval odborník. „To musí jít od vás domů s hodně svěšenými rameny!“ dodal moderátor.