V aktuálním školním roce studuje na vaší škole obor kamnář na dvě desítky učňů. Mohl byste zhodnotit vývoj počtu žáků se zájmem o toto řemeslo?
Kamnáře máme na naší škole teprve čtvrtý rok, takže se ten vývoj zatím špatně posuzuje. Mohu ho posuzovat z pohledu učebních oborů celkově. Skutečně se pomalu počty učňů zvyšují, a to i přesto, že je již několik let citelný propad demografické křivky mládeže ve věku 15 let.
Čím si vysvětlujete ten větší zájem o učební obory?
Podle mého názoru je dán tím, že pokud jsou řemeslníci mistři svého oboru, jsou spolehliví, slušní, seriózní, tak rozhodně nemají nouzi o práci. A pokud jsou skutečně dobří odborníci, mohou si svou práci nechat také dobře zaplatit. To rodiče, kteří zvažují, kam dát své dítě do školy, vědí. Například mi sem vodí otcové - řemeslníci své syny a říkají mi, že mají práce tolik, že neví, kam dřív skočit. Rodiče pochopitelně chtějí, aby se měly jejich děti dobře, aby neměly problémy s uplatněním a výdělkem. Dobrý řemeslník je dnes už ve společnosti váženým člověkem, proto se lidé přestávají bát, že budou mít „pouze“ výuční list. Možná hraje určitou roli i strach ze státní maturity.
Učební obor tedy rodiče vnímají jako jistotu, že jejich potomek úspěšně dokončí vzdělání?
Přesně tak. Dříve řada rodičů upřednostňovala maturitní obor, ačkoli k tomu neměl jejich potomek předpoklady, měl trojky a čtyřky. Nyní se s ohledem na státní maturitní zkoušku bojí, že by po čtyřech letech mohl zůstat bez vzdělání. Jdou tedy nejprve cestou jistoty. Následně se mohou rozhodnout, zda skončí s výučním listem nebo zkusí dvouleté nástavbové studium zakončené maturitou. Tím se možnost uplatnění ještě zvyšuje. Máme totiž ověřené, že firmy hledající vedoucí pracovníky raději přijmou toho, kdo má nejen maturitu, ale právě i výuční list.
Nástavbové studium přímo navazuje na učební obor, který učni absolvovali?
Nástavba je v širším pojetí. Je to studium oboru stavebnictví, takže je přínosné jak pro kamnáře, tak např. pro zedníka, malíře či instalatéra. Nebo tu máme druhou variantu, tou je obor podnikání, tedy ekonomický obor. Po dvou letech je nástavbové studium zakončeno státní maturitní zkouškou z českého a cizího jazyka, matematiky a dalších předmětů.
Už jste zmínil uplatnění vašich studentů, máte ale zpětné vazby či statistiky o tom, kolik z nich se následně v životě skutečně věnuje řemeslu, v němž se vyučili?
Tak například v loňském roce jsme měli čtyři absolventy kamnářského řemesla a skutečně všichni čtyři pracují v kamnářských firmách. Ale kamnařina je trochu specifická. Když už se na ni někdo dá, tak to chce opravdu v budoucnu dělat. Naopak v těch vícečetných oborech jako je třeba instalatér nebo truhlář často není zájem o řemeslo tou hlavní motivací ke studiu. Prostě chtějí mít nějaký výuční list a pak třeba jezdit kamionem. A když chtějí takoví žáci studium vzdát, vždy jim říkám, že mají zatnout zuby a vyučit se. Majitel firmy těžko svěří tak drahou věc, jakou je kamion, někomu, kdo má pouze základní vzdělání, protože působí nedůvěryhodně. Výuční list je pro něj zárukou, že přijímá člověka, který je schopen se něco naučit.
A vy je chcete určitě naučit co nejvíce a maximálně je připravit pro praxi. Jakou máte filozofii, pokud jde o zvyšování profesní úrovně vašich žáků?
Myslím si, že v tomto ohledu je nesmírně důležitá spolupráce naší školy s řemeslnými cechy, snažíme se spolupracovat se všemi. Je to samozřejmě o lidech, s některými tedy máme užší vztahy, s některými formální. Konkrétně s Cechem kamnářů České republiky, který u nás ve škole aktuálně uspořádal svůj první den otevřených dveří, se nám podařilo navázat velice dobré vazby a důkazem toho je, že od května rozšířil počet cechů, které v naší budově našly sídlo. Vynikající spolupráci máme také s Cechem malířů a lakýrníků, ale také s cechy obkladačů, podlahářů, klempířů, pokrývačů, tesařů, instalatérů a mnoha dalšími. Právě prostřednictvím cechů se dostáváme k nejlepším řemeslníkům, k důležitým informacím, k novým materiálům a technologiím. Cechy dokážou zajistit pro naše žáky odborný výcvik u nejlepších odborníků. Ve škole učně můžeme naučit teorii, všeobecné vzdělání, základy jejich oboru, ale je velice dobré, pokud mohou tyto základy rozvíjet v profesionálních firmách.
Cechy vám tedy pomáhají umístit konkrétního učně do odborné firmy?
Přesně tak. Cech nám předjedná umístění našeho učně v nějaké firmě, následně dojde k podepsání smlouvy mezi námi a firmou, že žáka předáváme do individuálního rozvoje. V určitých intervalech jezdí kolega kontrolovat, jak ta výuka probíhá. Konkrétně u kamnařiny to tak funguje. V prvním ročníku se v rámci dílen žáci naučí základy zedničiny, práce s kovem, všeobecnou zručnost. Potom potřebujeme, aby se dostávali k odbornosti, tedy přímo sledovali kamnáře při práci. To jim ve škole nabídnout nedokážeme.
Ovšem v jiných oborech je necháváte skutečně pracovat v rámci školy, a to za výdělek.
Ano, u některých oborů to tak funguje. Například truhláře si jsme schopni naučit úplně všechno sami. V podstatě tady fungujeme jako malá továrna. Přijímáme zakázky na výrobu nábytku, oken, dveří a naši učni to vyrábějí pod dohledem našich mistrů. Je to příjem školy. Máme zásady, že jsme schopni zajistit stoprocentní kvalitu, nízkou cenu, jediné co máme horší než profesionální firmy, že nám to trvá déle, což je dané tím, že se na tom výrobku naši žáci učí a někdy holt musí něco opravit, když udělají chybu. Jen tak budou naši zákazníci spokojeni a jen tak se naučí naši učni dobře své řemeslo.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
