Cítili, že je do tohoto materiálu vloženo příliš mnoho na to, aby se stal pouhým odpadem. Tato hmota vstřebala všechny myšlenky, pro které byly svíčky zapáleny, jsou do ní nainvestovány představy lidí o slušné společnosti, je v ní zamodlena naděje, že je možné jednat podle svědomí a netratit na tom. Voskový objekt ve tvaru otevřeného srdce, do kterého je možno vstoupit, byl poprvé vystaven na piazzetě pražského Národního divadla. Jeho hned druhou zastávkou byla Litomyšl. Umístění na dvorku zámeckého pivovaru v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle 2012 ukázalo choulostivost a pomíjivost díla – v tropických teplotách vosk měknul a výstava musela být předčasně ukončena. Zbytek léta Srdce strávilo v chladu sklepení hradu Grabštejn, přes zimu bylo součástí brněnského Divadla Husa na Provázku. Zde si u Srdce lidé připomněli první výročí úmrtí Václava Havla. Na jaře 2013 bylo Srdce vystaveno ve Zlíně a v létě těšilo návštěvníky sklepení zámku Uherský Ostroh. Časté stěhování však zanechalo na uměleckém díle řadu šrámů, po restaurování se proto autoři rozhodli Srdce umístit nastálo a putování raději přenechat na návštěvnících. „Poutním“ místem zvolili Litomyšl, město, kde cítí přirozenou blízkost Havlovým myšlenkám – velkorysost, vizionářství, spontánně fungující občanskou společnost.

V Litomyšli bude Srdce pro Václava Havla umístěno v zámeckém sklepení spolu se sochami Olbrama Zoubka. Sousoší Strážci, ztvárňující Jana Palacha a Jana Zajíce, připomíná dobu odvážného boje s totalitou, ve kterém si byli Zoubek s Havlem tak podobni. Však je také spojovalo osobní přátelství, prezidentskou kancelář Václava Havla zdobila socha Ifigenie na čestném místě, Zoubkovy sochy „hrají“ v Havlově filmu Odcházení a Olbram Zoubek také ztvárnil rodinnou hrobku Havlových na pražském Vinohradském hřbitově.