Poslední dvě dekády se v Evropě nesly ve znamení podpory rozvoje cirkulární ekonomiky. Evropská unie stanovuje recyklační cíle, a to nejen pro obaly, ale také vozidla na konci životnosti, elektronické a elektrické vybavení či baterie. Stanovením těchto cílů se tak snaží snížit negativní dopady skládkování. V celé Evropské unii se ročně generuje asi 2,5 miliardy tun odpadu, z toho 80 miliónů tun odpadů obalových. V České republice připadá na obyvatele asi 96 kg obalových odpadů, v Německu 212 kg a v Rakousku 150 kg. Členským státům se pak ponechává volnost, jak recyklačních cílů Evropské unie dosáhnout. „Politicky stanovené recyklační cíle se nacházejí mimo tržní rovnováhu, k jejich dosažení je tedy vždy potřeba nějakého externího zásahu. V podstatě se tak vytváří umělý trh s recyklací,“ vysvětluje Aleš Rod, ředitel výzkumu v CETA. „Recyklované a tříděné obaly mají mnohdy nízkou až negativní hodnotu. Je tedy otázkou, kdo má být za řešení fyzicky a finančně odpovědný,“ dodává Rod.
Řešení v členských státech Evropské unie vychází povětšinou z principu odpovědnosti výrobců obalů, kteří se na sběru a recyklaci organizačně či finančně podílejí. „Ať už je systém organizován jakkoliv, ve výsledku náklady hradí spotřebitel, ať už skrze ceny výrobků či platbou daní. Systém by tedy měl fungovat efektivně,“ říká Jonáš Rais, analytik CETA. „V šetření zadaném Evropskou komisí vychází ze zkoumaných států Česká republika nákladově velmi dobře, a to jak v absolutním srovnání, tak při přihlédnutí k rozdílným cenovým hladinám v jednotlivých státech,“ upřesňuje Rais aktuální pozici České republiky. V Německu jsou roční náklady recyklace obalových odpadů domácností 12 EUR na osobu, tedy více než dvojnásobek v České republice. V Rakousku je to dokonce 19 EUR. Mezi systémy jednotlivých zemí jsou přitom značné rozdíly. V České republice existuje jediná autorizovaná obalová společnost, která má systém na starosti. V Německu si jich po otevření trhu v roce 2007 konkuruje 10.
Právě relativní efektivita řešení v jednotlivých členských státech a hledání nejvhodnějšího přístupu je v posledních letech na evropské úrovní často debatovaným tématem. „Nicméně pouhé srovnání nákladů či měr recyklace je při porovnávání efektivnosti systémů v jednotlivých zemích nedostatečné. Jednotlivé systémy se liší nejen z hlediska konkurence autorizovaných obalových společností, ale také v celkové organizaci sběru a recyklace. Výsledky také mohou být značně ovlivněny geografickými a legislativními podmínkami v jednotlivých zemích,“ vysvětluje Rais. Tento komplexní pohled na tématiku a hledání silných a slabých stránek českého systému ve srovnání se zahraničím je podle Roda hlavní náplní výzkumného projektu CETA. „V našem projektu se zaměřujeme především na zkoumání trhu s obalovými odpady, nicméně ty nejefektivnější nástroje, které členské země používají k minimalizaci negativních dopadů, jsou univerzálně aplikovatelné i na dalších trzích,“ vysvětluje podstatu výzkumu Aleš Rod.
Zdroj: Eurostat, poslední známé údaje
Poznámka: Srovnání je z hlediska obalů generovaných domácnostmi. Ve výši poplatků jsou zohledněny rozdílné cenové hladiny v jednotlivých zemích. Ve Velké Británii poplatky za obaly kryjí asi jen 10 % z celkových nákladů, ve Francii asi 75 % a v ostatních zemích 100 %.
Zdroj: BIO (2014), Eurostat, údaje z období 2010 – 2012
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
