ČKAIT se snaží o podporu maximálně exaktních metod a přístupů k památkám a na druhé straně i o to, aby památky byly vraceny do života a nestávaly se jen mrtvým, nákladně udržovaným majetkem zatěžující společnost nadměrnými výdaji. V oblasti materiálu pro obnovu je nutné najít správnou rovnováhu mezi požadavky na technologie a postupy dnes málo užívané a postupy novodobými, které poskytují dostatečné záruky kvality provedených oprav a jejich delší životnost.
Památková péče je od svých počátků spojena se stavební činností a prací stavebního inženýra. Již v 19. století se na opravách a restaurování památek podíleli stavební inženýři, znalí vlastností materiálů a z nich vytvořených konstrukcí. Ani dnes tomu není jinak, činnost jednotlivých profesí, i vedení projektů, oprav restaurování a dalších stavebních zásahů nejsou možné bez účasti stavebního inženýra. ČKAIT se vždy stavěla konstruktivně k oblasti památkové péče a její členové ochranu památek nepojímají jen jako omezování svých možností, ale především i jako výzvu pro technickou tvořivou činnost.
Památková péče nemůže být záležitostí jen jedné profese, při ochraně památek a jejich dalším využití a prezentaci, jde vždy o dílo kolektivní, kdy spolupracují specialisté znalí dějin umění, archivnictví až po odborníky, kteří se zabývají materiálem a jeho uchováním. Zásadním problémem památkové péče je tak odbornost, která musí být založena na celkové znalosti problematiky ve všech rovinách. Proto zde není místo pro schematická doporučení bez znalosti celku a vlastností materiálů a konstrukcí. V současné době je nutné podporovat snahy o preferování řemeslných oprav, které jsou ve svých výsledcích lepší než postupy restaurátorské - mnohdy nákladnější a ve výsledku nijak kvalitnější.
Samostatnou kapitolou památkové péče je otázka případných náhrad na odlišné provedení některých částí památek, které je nákladnější v případě užití méně obvyklých technologií nebo v tvarovém řešení historické stavby. Jak zde standardně postupovat je stále určitý problém a otázka jak má být kompenzován větší náklad na opravu památky není zatím řešena ani nově připravovaným památkovým zákonem. Tento zákon odborníci z řad ČKAIT pokládají za přiměřený době a možnostem. Tak více než deset let přípravy zákona nového přinese, doufejme, v blízké budoucnosti konečný výsledek.
Důležitým momentem v oboru ochrany památek je i jejich nový status a úloha investora, pro kterého je mnohdy skutečnost, že stavba je památkou, omezením v investičních záměrech. Památky jsou hodnotou, která má být zachována pro budoucnost a spolu s přírodním prostředím jsou hmotným dokladem práce našich předchůdců a tak by měly být předány dalším generacím. Je však nutné najít při jejich ochraně míru, která umožní nahrazení částí již dožilých novými konstrukcemi či materiály. Při přípravě oprav a restaurování památek je nutná dokonalá znalost materiálu a jeho užití a to je dovednost, kde je stavební inženýr nenahraditelný a musí být přihlíženo k jeho doporučením a závěrům. Historické konstrukce mnohdy vyžadují jiné přístupy při posuzování jejich případných nutných úprav, kdy někdejší stavitelé používali často zcela odlišné postupy od těch, užívaných dnes. Zde je pak dobrý výsledek závislý na zkušenosti a dokonalé znalosti těchto historických konstrukcí.
Zásadní vliv na stav památek má i stabilní vlastnictví, které má být měněno co nejméně a hlavně by mělo mít charakter kdysi zrušených patronátů pro církevní stavby a zásad fideikomisu pro větší majetkové celky. Tyto vztahy vznikaly po staletí a dávaly stabilitu pro údržbu staveb v době, kdy vlastně ještě památkami nebyly.
Práce památkáře a stavebního inženýra by měla být oboustrannou diskusí a spoluprací, nikoliv jen vztahem nadřízeného úřadu a žadatele o vrchnostenský souhlas. Jedině vzájemným pochopením obou stran může být problém vyřešen.
Ing. Václav Jandáček, autorizovaný inženýr pro obory pozemní stavby, statika a dynamika staveb, člen legislativní komise ČKAIT
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
