Zvládl jej účinně držet při životě více než deset minut až do chvíle, kdy přijela horská služba, vybavená automatickým defibrilátorem. Ten pan doktor pomohl zprovoznit a díky léčebnému elektrickému výboji se podařilo selhávajícímu srdci navrátit pravidelný srdeční rytmus. Krátce po příjezdu vozů záchranné služby nemocný znovu nabyl vědomí a byl převezen do nemocnice. Bez okamžitého zásahu doktora Kmoníčka by postižený cyklista s největší pravděpodobností zemřel. Příběh se stal v pátek 9. května 2014 a muž je i díky našemu kardiologovi již po úspěšné operaci v péči kardiochirurgů Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
„Ten muž jel s námi ve skupině, ale osobně jsem ho neznal. Když padl do bezvědomí, zhodnotil jsem rychle situaci a odhadl diagnózu, protože se s resuscitací setkávám poměrně často,“ usmívá se doktor Kmoníček. Cyklista, který náhle v horách bojoval o život, do té doby neměl žádné problémy, a netušil, že má zúženou věnčitou tepnu. Jeho srdce proto při velké tělesné námaze během stoupání do kopce nedostávalo dostatek okysličené krve. Následkem těžké ischemie vznikla život ohrožující arytmie – fibrilace komor, která vede vždy k okamžité zástavě krevního oběhu.
Přítomnost zkušeného lékaře zachránila umírajícímu cyklistovi život. Co kdyby ve chvíli oběhové zástavy muže byli kolem něj jen laici bez zkušeností? Zřejmě by ihned nepoznali, že cyklistovo srdce přestává fungovat při fibrilaci komor a potřebuje záchranu elektrickým výbojem defibrilátoru. Jak by mu mohli pomoci? „Ve chvíli, kdy člověk ztratí vědomí, existuje jasný postup první pomoci: je třeba zjistit, zda má hmatný srdeční puls a zda dýchá. Pokud puls není hmatný, je třeba okamžitě zahájit nepřímou srdeční masáž. Ta je klíčová. Jestliže resuscitaci začnete okamžitě a děláte ji účinně, obvykle se díky zachování krevního oběhu daří udržet i dýchání. Když je dýchací centrum v mozku prokrveno, zvládne reagovat na to, že má organismus málo kyslíku a nutí člověka dýchat,“ říká doktor Kmoníček. Nepřímá srdeční masáž vyžaduje zhruba sto stlačení hrudníku za minutu proti pevné podložce. Jestliže postižený nedýchá, je třeba přidat ještě umělé dýchání v kombinaci dvou vdechů na třicet stlačení hrudníku.
Oživování musí být zahájeno nejpozději po pěti minutách od selhání základních životních funkcí, jinak hrozí nevratné poškození mozku. Pokud člověk upadne do bezvědomí po velké fyzické zátěži, jako tomu bylo v případě cyklisty, doba nutná pro zahájení úspěšné resuscitace se zkracuje. Tělesný výkon totiž zrychluje metabolismus a zvyšují se nároky organismu na kyslík, takže při selhání oběhu a dechu mnohem dříve nastává ischemie, vyčerpání energetických zásob tkání a zejména poškození mozku.
Laik sice neumí zasáhnout jako lékař, určitě je ale důležité v potřebných případech začít s resuscitací, i když ta může být nakonec neúspěšná. „Jakmile nenahmatáte u člověka puls na velkých tepnách na krku nebo v třísle, zahajte nepřímou srdeční masáž. I kdyby mu ve skutečnosti srdíčko pracovalo a měl puls zdánlivě nehmatný třeba kvůli nízkému tlaku, srdeční masáží nic nezkazíte a bude to menší chyba, než nedělat nic. Když totiž v prvních minutách postiženému člověku nepomůžete vy, tak už mu později nepomůže nikdo,“ dodává doktor Kmoníček.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
