Ústavní soud: I poškození mají v trestním řízení svá práva

16. 8. 2017 21:32

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítlo návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 1 věta první a ustanovení § 143 odst. 1 v rozsahu slova „tří“ zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, spojený s ústavní stížností stěžovatelů.

Ústavní soud: I poškození mají v trestním řízení svá práva
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vchod do budovy Ústavního soudu

Stěžovatelé jsou v trestním řízení před obecnými soudy v pozici poškozených po oběti dopravní nehody se smrtelným následkem. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně uložil obviněnému náhradu nákladů poškozených potřebných k uplatnění jejich nároků v adhezním řízení pouze zčásti, chtěli se stěžovatelé proti tomuto rozhodnutí bránit stížností u krajského soudu. Zmocněnec stěžovatelů však ze zdravotních důvodů zmeškal zákonnou třídenní lhůtu k jejímu podání, a když ji hned následující den jménem stěžovatelů spolu s lékařskou zprávou a žádostí o prominutí lhůty podle § 61 odst. 1 trestního řádu zaslal, soud žádosti nevyhověl s odůvodněním, že předmětné ustanovení přiznává právo žádat o navrácení lhůty toliko obviněnému, a zamítl stížnost stěžovatelů pro opožděnost. Stěžovatelé toto rozhodnutí napadli u Ústavního soudu ústavní stížností, s níž spojili návrh na zrušení výše zmíněných ustanovení trestního řádu. Dospěli totiž k závěru, že umožněním žádat o navrácení lhůty jen obviněnému jakožto jedné straně občanskoprávního sporu v adhezním řízení a příliš krátkou (třídenní) lhůtou k podání stížnosti dle ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu je porušeno jejich právo na soudní a jinou ochranu. První senát Ústavního soudu postoupil návrh k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.

Ústavní soud konstatoval, že obviněný a poškozený nejsou v trestním řízení subjekty se srovnatelným procesním postavením ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a tedy rozdílnost úpravy jejich procesního postavení v míře, v jaké vyjadřuje rozdílnost právem uznaných zájmů těchto dvou kategorií procesních subjektů ve vztahu k dosažení účelu (resp. účelů) trestního řízení, neporušuje zásadu rovnosti.

V nazírání na základní práva a svobody poškozených v trestním řízení však došlo zejména v posledních letech ke značnému vývoji, a to legislativnímu, judikaturnímu i doktrinálnímu. Procesní postavení poškozeného v trestním řízení není nadále redukovatelné toliko na zpravidla významný pramen důkazu a na subjekt, jemuž má v trestním řízení být usnadněno vyrovnání jeho majetkoprávních nároků vzniklých v přímé souvislosti se spácháním trestného činu vůči pachateli. Poškozený v trestním řízení realizuje, respektive realizovat může, i některá svá základní práva a svobody, představující tzv. „tvrdé jádro“ lidských práv.

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení § 61 odst. 1 věta první trestního řádu neumožňuje poškozenému efektivní uplatnění jeho práva na přístup k soudu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a práva na účinný prostředek nápravy zaručený čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To však toliko za předpokladu, že poškozený opravným prostředkem podaným z omluvitelného důvodu až po uplynutí lhůty prosazuje své právo, jež nemůže uplatnit jinak, než právě v trestním řízení. V případě stěžovatelů jim totiž náhrada nákladů trestního řízení mohla být přiznána právě pouze postupem podle tohoto ustanovení, a tedy na rozdíl od jiných nároků, které mohli uplatnit v adhezním řízení, ji nemohli uplatnit v řízení občanskoprávním. Civilní soud totiž náhradu nákladů poškozených v trestním řízení podle trestního řádu přiznat nemůže, takže zamítnutím stížnosti jim definitivně zanikla možnost se náhrady nákladů domáhat. Přitom náhrada nákladů trestního řízení představuje pro poškozeného nárok sloužící k zajištění jeho veřejného subjektivního práva k účasti na trestním řízení.

Ústavní soud však nepovažoval za nutné zrušit napadené ustanovení, neboť jakkoliv by jeho novelizace byla na místě, lze toto ustanovení ústavně konformním způsobem vyložit za pomoci analogie následujícím způsobem: Zmeškal-li poškozený či jeho zmocněnec z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, jímž uplatňuje právo, které nelze uplatnit jinak, než v trestním řízení, má právo na navrácení lhůty dle § 61 odst. 1 trestního řádu obdobně jako v případě žádosti obviněného a jeho obhájce. 

Výše zmíněný právní názor Ústavního soudu je třeba považovat za nosný, a tedy závazný pro všechny orgány veřejné moci.

Ústavní soud se rovněž zabýval návrhem stěžovatelů na zrušení třídenní lhůty podle § 143 odst. 1 trestního řádu, v tomto směru však dospěl k závěru, že ačkoliv je tato lhůta poměrně krátká, plně vyhovuje kritériím ústavní konformity a proto návrh zamítl.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Tisková zpráva

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Vězeňská služba: Návštěva redakční rady CDIS Review

9:17 Vězeňská služba: Návštěva redakční rady CDIS Review

Představitelé redakční rady časopisu CDIS Review navštívili ve čtvrtek generální ředitelství VS ČR, …