I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni a usnesení Okresního soudu v Klatovech, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Stěžovatel se u obecných soudů neúspěšně domáhal obnovy trestního řízení, ve kterém byl pravomocně odsouzen za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí, kterého se měl několikrát dopustit řízením automobilu, přestože mu byl rozhodnutím magistrátu uložen zákaz řízení všech motorových vozidel. Stěžovatel argumentoval tím, že podal podnět k posouzení rozhodnutí magistrátu Ministerstvu dopravy, které rozhodnutí magistrátu zrušilo a vrátilo mu věc k novému projednání. Rozhodnutí magistrátu, kterým mu byl zákaz řízení uložen, tak bylo zrušeno s právními účinky ex tunc – tedy k datu vydání tohoto rozhodnutí a stěžovatel tak nemohl řízením vozidla mařit výkon rozhodnutí, protože mu formálně nebyla činnost v té době zakázána. Soudy jeho návrhu nevyhověly, neboť dospěly k závěru, že pokud ke zrušení rozhodnutí o zákazu činnosti došlo až poté, co byla věc pravomocně skončena, nejedná se o novou, dříve neznámou skutečnost, která následně vyšla najevo, nýbrž o skutečnost novou, vzniklou až následně, která tudíž nemůže být důvodem pro povolení obnovy řízení.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podle jazykového výkladu předmětné dikce zákona „vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé…“ nelze dospět k závěru, že by bylo podstatné, zda tyto skutečnosti nebo důkazy již existovaly v době rozhodování nalézacího soudu nebo odvolacího soudu, neboť rozhodující je, že tyto skutečnosti nebo důkazy dříve soudu (nalézacímu i odvolacímu) neznámé, „vyšly najevo“, tedy se objevily kdykoli později, a to včetně doby po právní moci napadeného rozhodnutí. Obdobný závěr lze vyčíst i z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 5 Tz 100/2007). Novotou ve smyslu § 278 trestního řádu mohou být i změněné skutečnosti, které sice byly v původním řízení dokazovány, ale se zcela jiným výsledkem (nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 4068/14). Pokud by na základě výše naznačené argumentace obecných soudů nebylo možné skutečnost, že rozhodnutím v rámci přezkumného řízení byl původní zákaz činnosti zrušen výslovně s účinky ex tunc ke dni 26. června 2014, úspěšně uplatnit v rámci návrhu na obnovu řízení, bylo by vyvození či nevyvození trestněprávní odpovědnosti stěžovatele závislé na délce řízení u přezkumného orgánu, tedy skutečnosti nezávislé na přičinění či vůli stěžovatele. Takový výklad nelze z ústavněprávního hlediska akceptovat.
S ohledem na výše uvedené důvody dospěl Ústavní soud k závěru, že v projednávané věci nebyla úprava obnovy řízení uplatněna v souladu s požadavky plynoucími z ústavního pořádku. Věc se nyní vrací k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Klatovech, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, obsaženým v tomto nálezu.
Text nálezu sp. zn. I. ÚS 919/16 je dostupný 
zde (175 KB, PDF).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
