Ombudsman nejen dohlíží, jak je s těmito lidmi zacházeno, ale především upozorňuje na všechna pochybení, ke kterým mnohdy dochází jednoduše proto, že je české zákony umožňují a tolerují. Na tyto systémové problémy je vhodné upozornit právě v souvislosti s Mezinárodním dnem podpory obětem násilí, který jsme si připomněli v pátek 26. června. Již čtrnáct let se snažíme, aby těchto obětí bylo co nejméně. Pomohly by také systémové změny, o které se již několik let snažíme. Rozhodli jsme se proto upozornit na několik aspektů prevence, které dlouhodobě unikají pozornosti veřejnosti.
“Každý rok si připomínáme Mezinárodní den podpory obětem násilí a každý rok ombudsman připomíná a upozorňuje na opakující se problémy, které nejsou řešeny a přitom umožňují vznik situací, kdy k násilí může zcela beztrestně docházet. Zatímco týrání a mučení je zcela jednoznačné, naším problémem je nejčastěji ponižující zacházení. Upozorňujeme opakovaně na situace v některých zdravotních či sociálních zařízeních, kde je s lidmi zacházeno způsobem, jaký by si nikdo z nás nepřál zažít,” upozorňuje na přetrvávající problémy zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.
Zatímco mučení a jiné nelidské a kruté zacházení je trestným činem, který lze stíhat, “ponižující zacházení” trestní zákoník nezná. Při našich návštěvách v zařízeních sociálních či zdravotních služeb se však nejčastěji setkáváme právě s tímto druhem porušení práv. Takové zacházení nemusí znamenat jen fyzickou újmu, ale může být tvořeno celou řadou zásahů menší intenzity, jejichž důsledky se však sčítají.
V případě zdravotních a sociálních služeb dochází mnohdy k závažným zásahům do bezpečnosti, soukromí, osobní integrity a důstojnosti klientů. Neexistuje však přestupek, který by na tyto situace dopadal. Méně závažné formy špatného zacházení jsou tak dnes nepostihnutelné a beztrestné. Dlouhodobě proto prosazujeme, aby byl jednak revidován trestní zákoník a jednak v zákoně o sociálních službách byly přestupky doplněny tak, aby žádná forma úmyslného ponižujícího zacházení nebyla beztrestná. S tím částečně souvisí také to, že si klienti sociálních služeb nemohou stěžovat k nikomu nezávislému, pouze vedení zařízení nebo jeho zřizovateli. Mohou se sice obrátit na inspekci kvality sociálních služeb, nemají však nárok na to, aby jejich stížnost bylo prošetřena.
Jiným problémem je zaznamenávání a hlášení lékařských zjištění o špatném zacházení ve věznicích a detenčních zařízeních. V případě věznic či detencí jsou lékaři často těmi prvními i jedinými, kdo mohou zaznamenat špatné zacházení. Takové zjištění by mělo vést k vyšetřování.
Z našich návštěv však vyplývá, že lékařské zprávy obvykle nemají parametry potřebné pro vyšetření špatného zacházení. Situaci dále komplikuje vymezení mlčenlivosti, které lékaři bez souhlasu pacienta neumožňuje předat informace o zjištěném špatném zacházení orgánům, které mohou provést šetření. O špatném zacházení se tak nedozví orgány, které by je mohly vyšetřit. Viník zůstane neodhalen. Dlouhodobě usilujeme o to, aby byl změněn zákon o zdravotních službách tak, aby oznámení zjištění známek špatného zacházení nebylo porušením mlčenlivosti lékaře.
S tímto problémem souvisí také nezajištění důvěrnosti lékařských vyšetření na policii, ve věznicích a detencích. Právo osoby omezené na svobodě setkat se s lékařem představuje jednu ze základních pojistek proti špatnému zacházení. Přítomnost příslušníků policie či vězeňské služby při vyšetření odrazuje osobu od sdělení informací o případném špatném zacházení lékaři. Případné špatné zacházení tak zůstane utajeno a viník neodhalen. Standardy prevence špatného zacházení přitom vyžadují, aby příslušník policie či vězeňské služby nebyl přítomen vůbec, respektive jen v případech, kdy o to lékař z bezpečnostních důvodů požádá, a i pak jen “na dohled.”
Nezbývá než doufat, že při příštím Mezinárodním dnu podpory obětem násilí budeme moci napsat, že se alespoň některá doporučení podařila naplnit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
