Je pak úkolem inspektorátu práce postup zaměstnavatele prověřit, protože takový vnitřní předpis plošně omezuje všechny zaměstnance nad zákonem dovolenou mez.
Na ochránkyni se obrátil stěžovatel, jehož zaměstnavatel vydal pracovní řád obsahující ustanovení o povinné mlčenlivosti zaměstnanců o věcech, s nimiž se seznámí při výkonu práce. Porušení této mlčenlivosti se podle pracovního řádu mělo považovat za závažné porušení pracovní kázně a mohlo tedy být i důvodem k rozvázání pracovního poměru. Stěžovatel se v této věci nejprve obrátil na oblastní inspektorát práce, který však neprovedl u zaměstnavatele kontrolu a pouze sdělil, že takové ustanovení vnitřního předpisu je neplatné a podle zákoníku práce by se k němu nepřihlíželo. Případné ukončení pracovního poměru kvůli porušení takového předpisu by tedy soud považoval za neoprávněné.
Podle veřejné ochránkyně práv oblastní inspektorát práce zcela rezignoval na svou povinnost provádět kontrolu dodržování závazných pracovněprávních předpisů.
Zaměstnavatel zjevně jednal v rozporu se zákoníkem práce, a i kdyby nebylo možné ho za tento delikt finančně postihnout, měl inspektorát provést kontrolu, konstatovat porušení zákoníku práce a uložit zaměstnavateli povinnost odstranit zjištěný nedostatek. Inspektorát práce má usilovat o respektování práva a kultivovat pracovní prostředí.
Ochránkyně poukázala na fakt, že podle zákoníku práce se povinná mlčenlivost vztahuje pouze na zaměstnance veřejné správy. V soukromé sféře taková povinnost stanovena není. Pokud by ji tedy zaměstnavatel vyžadoval, musí ji sjednat buď v pracovní smlouvě, případně v jiné smlouvě (např. dohoda o mlčenlivosti). Obdobně to platí i ve školství, kde se pracovní řád vydává vyhláškou Ministerstva školství. Ani tento předpis však povinnost mlčenlivosti neukládá.
Současně také zákoník práce výslovně zakazuje, aby vnitřní předpis ukládal zaměstnanci nové povinnosti, které nemají oporu v žádném právním předpisu, nebo nejsou obsaženy ve smlouvě uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Inspektorát práce pochybil, když se stížností nezabýval. „Inspektorát měl vzít v úvahu, že ostatní zaměstnanci nemusí mít povědomí o tom, že je vnitřní předpis v rozporu se zákonem. Nemohou ani vědět, jestli by k němu soudy přihlížely nebo ne. Nehledě k existující hrozbě ukončení pracovního poměru, kdy by zaměstnanci nezbývalo, než se pak se zaměstnavatelem soudit o neplatnost výpovědi. Právě plošný dopad na všechny zaměstnance a jejich práva je v tomto případě nejzávažnější“, shrnuje veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová s tím, že právě s ohledem na ochranu veřejného zájmu měl oblastní inspektorát práce postup zaměstnavatele prověřit.
Inspektorát práce své pochybení uznal a přislíbil provést u zaměstnavatele kontrolu.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
