Týká se to třeba onkologické léčby. Tam totiž existují možnosti alternativních úkonů, jejich cena však šplhá do závratných výšin. "Neumím si představit, že svému pacientovi říkám, že si jako nadstandard může zaplatit léčbu, která ho bude stát půl milionu korun. Tím ho akorát vystresuju a vystraším. Domnívám se, že v našem oboru pro takové experimenty prostor není," uvedl šéf České onkologické společnosti Jiří Vorlíček.

Podle něj by navíc hranici standardu a nadstandardu měli určovat politici či pojišťovny, nikoli lékaři. Celý systém musí být nastaven podle toho, kolik si české zdravotnictví může finančně dovolit, o čemž nemůže rozhodovat odborná veřejnost, ale lidé, kteří určují státní rozpočet.
Pokud by tedy ministerstvo zjistilo, že nemá dostatek financí pro všechny pacienty, museli by onkologové snížit obecnou úroveň své péče. Podle Vorlíčka se jedná o celkem běžnou praxi. „Nepokryje se třeba meziroční nárůst nových diagnóz," vysvětluje lékař. Podle něj je však nutné situaci veřejně přiznat a ne jen hodit odpovědnost na lékaře.

Problémy s nastavením standardů odborníci vidí třeba i v kardiologii či kardiochirurgii. "V našem oboru jde obvykle o rychlé život zachraňující úkony, takže si to moc představit nedovedu," řekl Mediafaxu olomoucký kardiolog Miloš Táborský. V tomto oboru ministerstvo uvažuje například o definici monitoringu na dálku jako nadstandardu. Tento vylepšený kardiostimulátor však podle Táborského stojí pojišťovny stejně peněz, jako běžný přístroj.