Hned úvodem bych ráda zdůraznila, že již nejsem členkou ČSSD. Přesto bych se ráda v krátkosti zamyslela nad tématem, které se mne svým způsobem stále  tak trochu týká. Je jím nastávající volba místopředsedkyně ČSSD. Zážitek, který mně, osobně, před dvěma lety zanechal na duši hlubokou jizvu a na tváři pár prvních vrásek. Zážitek, který mne naučil nevěřit téměř nikomu. Zážitek, který mne dokonce naučil nenávidět. Ano, nenávidět. Nenávidět lidské vlastnosti, jako je bezcharakternost, pokytectví a malost. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem takových pocitů ve vztahu k lidským bytostem schopna. Až do dubna 2009. Zážitek, v jehož konečném důsledku jsem raději zvolila dobrovolný odchod z ČSSD.

Ale o tom dnešní blog není.

Je o tom, že ČSSD je, zdá se, v otázce volby místopředsedkyně nepoučitelná...

Začalo to slibně: