A to je pouhou plynovou koulí, v jejímž jádru se 14 miliony stupni Celsia probíhá termojaderná reakce. A z ní je život na Zemi.

Hvězda, jež je svými asi 150 miliony km k Zemi nejbližší. Její hmotnost je asi 330 000 krát větší než hmotnost Země. V průměru má 1 400 000 km, což činí 109 průměrů Země. Objem má asi 1,3 milionkrát větší než Země a existuje skoro pět miliard roků; svítit bude ještě dalších asi sedm miliard. Tvrdí alespoň encyklopedie. A proč si tedy klidně zaneřádíme ovzduši exhaláty tepelných elektráren a riskujeme u těch jaderných...?

Proč už nemá to geniální lidstvo řešení, aby využilo jedinečné sluneční teploty? Kdykoli se potuluji po českých luzích a hájích, stále častěji se musím dívat na obří plochy slunečních kolektorů. Vyrůstají jako divné přízraky. Dřív žluté pole řepky nebo zlatavé lány obílí, dnes stovky šedých solárních kolektorů. Princip je jednoduchý; teplo se zachytává pod skleněným nebo jiným průsvitným krytem v absorbéru, který je součástí každého kolektoru. A prodej půdy pro solární panely je asi lukrativnější než pěstování řepky olejné.