Jak už každý trochu soudný člověk zaznamenal, situace v našem školství dnes není zrovna k jásání. Dvacet let bezkoncepčního řízení rezortu se podepsalo nejvíce na úrovni absolventů, které náš vzdělávací systém produkuje. Honění ukazatelů po vzoru Evropské unie, kdy se stále jen srovnávalo kolik procent vysokoškoláků a středoškoláků mají tu či jinde, paradoxně způsobilo dnešní situaci. Kvalita finálního výstupu našeho školství strmě poklesla a není divu. Přebujelá nabídka středních škol, převis volných míst, financování škol, které je závislé na počtu žáků. Díky tomu se dnes na střední školu dostane téměř každý. A to bez jakéhokoli přijímacího řízení a v podstatě s jakýmkoli prospěchem ze základní školy. Od toho se odvíjí úroveň maturitních zkoušek (přece nebudeme dávat naše geniální dítě na školu, kde pětina studentů neudělala maturitu!) a podepisuje se to i na úrovni vysokého školství. Trochu tomu nahrává i situace na pracovním trhu, kde dnes na každou funkci skladníka nebo sekretářky, kterou nazveme manažerem zásobování či asistentkou čehosi, požadují titul Bc. či Mgr. Druhým průvodním jevem jsou chybějící zájemci o učební obory (proč bych chodil na učňák, když se na střední školu dostanu a maturitu udělám).

Jediným řešením je zpřísnění kritérií pro příjem studentů na střední školy, zavedení přijímacích zkoušek, náročnější maturity. A také snížení počtu míst ke středoškolskému studiu s maturitou, které jednak přinese oživení učňovského školství a zajistí, že studovat budou moci ti, kteří na to skutečně mají předpoklady a schopnosti.