Média investigativně šťourají, zda Libor Ambrozek použil k zaplacení stavby svého domu také poslanecké náhrady. Může si za to sám, když pocítil potřebu postavit si barák. Mne by to nenapadlo. Nejen proto, že bych mohl očekávat mediální cifršpionství, ale hlavně proto, že by mě nebavilo zabývat se věcmi, které by mne zdržovaly třeba od čtení nepřečtených knížek nebo sušení hříbků.

Lze spekulovat, nikoli bezdůvodně, proč se aféra vyvalila v okamžiku, kdy se měl Ambrozek stát náměstkem hejtmana v nově vytvářené jihomoravské koalici. Ale nechám toho. Snad jen připomenu, že náhrady pobírají všichni politici skoro dvacet let a výběrový zájem medií o toho či onoho je proto podezřelý. Lze se také ptát, proč se media tolik vyžívají ve věcech, které jsou směšné ve srovnání s rozkradeným miliardami v rámci veřejných zakázek a jiných tunelů nebo s nestoudnými příjmy některých manažerů a členů dozorčích rad. Ti si nepotřebují doplnit cenu za barák nějakými náhradami. Asi to souvisí s prahem vnímavosti. Většina veřejnosti a někteří novináři jsou zřejmě pod ním.

Naše nová vláda rozpočtové odpovědnosti, složená většinou z bohatých lidí, teď předvolebně snižuje platy ústavních činitelů. Žádný z nich není takový chudák, aby to nevydýchal. Když ale plošně snižuje platy státních zaměstnanců a prostředky na jejich činnost, poškozuje či přímo ohrožuje veřejné služby, které jsou základem fungující demokratické společnosti. Kulturu, vzdělání, bezpečnost, obranu nebo zahraniční politiku nám žádná neviditelná ruka trhu nezajistí. Co bychom si při povodních počali bez hasičů?