Jednání zákonodárců USA sledovali lidé s různými pocity. Ne každý má dost informací, aby z kusých zpráv pochopil, oč vlastně jde. Vše se navíc děje v době, kdy je evropská veřejnost stále strašena řeckým bankrotem. Takzvaný zdravý rozum dává zapravdu jednoduchým řešením a vede mnohé k závěru: Když mají problémy i USA, asi je opravdu nutné všude šetřit. Ale jednoduchá řešení na problémy globální ekonomiky neplatí. Jiní lidé se naopak zaradovali, že „světový četník" ztrácí dech a jako supervelmoc končí. I to je zjednodušené. Už v dubnu sice někteří ekonomové předpovídali, že v paritě kupní síly (suma, kterou v ekonomickém celku lidé vydělají a utratí) předběhne Spojené státy už v roce 2016 Čína (jejich největší věřitel), USA přestanou být největší ekonomikou světa a že také poklesne jejich podíl na ekonomickém výkonu světa. Neznamená to ale, že přestanou být ekonomickou supervelmocí. V jiných ukazatelích si asi prvenství udrží. Dluh USA (na rozdíl od Řecka) zdaleka nedosahuje objemu hrubého domácího produktu (v USA jde cca o 70 % HDP). Strop dluhu zvyšovaly USA nejednou, automaticky, ale nyní se z toho stalo politikum, sloužící těm silám, které chtějí situace využít k omezení role federálního státu.

Jde ale především o to, že Spojené státy uvízly v pasti svých vlastních zjednodušených politických receptů na ekonomický vývoj, které dosud vnucovaly světu. Do rozporu se v USA dostaly dvě tendence - za prvé, přísně regulovat rozpočtovou politiku, a za druhé, sanovat z veřejných peněz dopady finanční krize. Kdyby tuto logiku Kongres a následně Sněmovna reprezentantů zvýšením dluhového stropu neprolomily, pak by USA hrozila další krize.