Jako reformátor? Jako vizionář? Jako náčelník pravice? Jako bojovník proti evropské integraci či občanské společnosti? Jako samolibý populista? Jako symbol zmaru? Jako vůdce národa? Kdo ví? Asi ze všeho trochu. Nikdo jiný nerozděluje společnost tak jako on a proto ten zápis nebude vůbec jednoznačný. Teprve teď, s jistým zpožděním, začínáme bilancovat uplynulé dvacetiletí. Ta bilance bude hodně o Klausovi.

Vyčítat mu lze ne málo z toho, co udělal, ale ještě více z toho co neudělal a udělat mohl. Jeho možnosti byly svého času unikátní. Využil je ku prospěchu celé země? Obávám se, že ne příliš.

Poprvé jsme se viděli v únoru 1990. Byl jsem tehdy mluvčí KKC OF na severní Moravě a později také krajský volební manažer. Přijel jako federální ministr financí do Ostravy. „Vyfasoval" jsem ho jako volebního lídra OF. Moc velkou radost jsme z toho neměli. Co budeme probůh dělat v Ostravě s pražským salónním ekonomem, teoretikem, solitérem, který viděl fabriku tak leda na fotce? Ale, kupodivu to klaplo. Připravil jsem s týmem skvělých lidí kampaň, která posléze katapultovala Klause až na vrchol. Triumfální úspěch ve volbách jej udržel v Čalfově vládě. Přijal jsem od něj nabídku a nastoupil jako jeho politický poradce a poslanecký asistent.