Ústava ČSSR a bratrská pomoc

Nejenom 99pragováků, Vasil Bilak a další vyzývali SSSR k aktivnímu zasahování do průběhu Pražského jara, dokonce tehdejší první tajemník KSČ Alexandr Dubček dal sovětskému politbyru volnou ruku. Protože „v tehdy platné Ústavě ČSSR byla zakotvena vedoucí role Komunistické strany Československa, znamená to, že i vedoucí činitelé vrcholných orgánů této strany byli činiteli ústavními" (viz  http://www.helcom.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2004062918).

KSČ je v té ústavě definována jako dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělějších  občanů z dělníků, rolníků a inteligence. KSČ jako bojový svazek, tedy orgán s monokratickou strukturou podle té ústavy měla vedoucí úlohu ve vedení společnosti. A v čele toho bojového svazku stál Dubček jako vrchní velitel (nejenom Lidových milicí), který tedy rozhodoval o tom, kterým směrem tento svazek, a tím i celá společnost půjde.

 Dubček v pozici téměř nadústavní rozhodl a mohl rozhodnout sám jako nejvyšší činitel tohoto bojového svazku o tom, zda může přenechat v rámci soudružské spolupráce předsednictvu KSSS volnost přijímání opatření ve vztahu k tehdejší situaci v  ČSSR. Ne náhodou jeho předchůdce Novotný se cítil být v prvé řadě prvním tajemníkem, a teprve pak prezidentem.

Prezident ČSSR Ludvík Svoboda v reakci na informaci sovětského velvyslance Červoněnka v noci z 20. na 21 srpna 168 řekl, že „....vstup vojsk nevítá. Ale protože jsme se nedokázali vyrovnat se svými úkoly, on proti spojencům nevystoupí. ... Udělá vše, aby nedošlo k odporu, aby nebyla prolita krev  ... a že když nastoupil  na post prezidenta, věděl, že od SSSR nikdy neodstoupí."  (Citováno podle Benčík, Antonín, V chapadlech kremelské chobotnice. Praha : Mladá fronta 2007, s. 133).