Spíše než výuku romštiny jenom jako jazyka, bych si dovedl představit širší seznámení s touto kulturou a zvyky, přiblížení zajímavé pro děti z obou stran. Respektoval bych především charakter regionu. Někde je nejsilnější romská komunita, jinde to může být vietnamská, v pohraničí by naopak mohlo být vstřícným krokem seznamování se s kulturou německou či polskou. O odlišnostech je vždy lépe mluvit, než je přehlížet. Vždy bych ale zdůrazňoval dobrovolnost a volnou formu, lpění na povinnostech a učení by mohlo ve vstřícnosti k jinému etniku způsobit pravý opak.

Vyšlo v deníku Vysočina