Ti, kteří ještě včera viděli Věci veřejné jako cestu k "lepší" politice (ať už se pod takovým označením skrývá cokoliv), v nich dnes musí spatřovat takřka stejné dinosaury, proti kterým před rokem představitelé Věcí veřejných tak hlasitě brojili. Rozčarování, které nyní voliči Věcí veřejných musejí zakoušet, je plně zasloužené. Je spravedlivým trestem za to, jaké koho pomohli svým hlasem do poslanecké sněmovny dostat.

 Kdo je snad ze současného vývoje uvnitř Věcí veřejných, tedy uvnitř strany, v níž se všeobecně vkládaly ohromné naděje, zklamaný a překvapený, měl by se v první řadě zamyslet sám nad sebou, jaké pohnutky, hodnoty a cíle určují jeho politický názor. A na základě jakých idejí volí. V politické praxi se totiž často zrcadlí obraz jeho samého.Věci veřejné svým voličům daly přesně to, o co si celou dobu říkali a z jakých důvodů jim dali svůj hlas. Na čem byla postavena celý předvolební marketing VV? Na jakých myšlenkách? V tom je právě ten vtip: na žádných.

 Celý program, kampaň i následná praktická politika je totiž esencí toho, co je možné označit jako neideologickou politiku, což je sice dnes velmi moderní, avšak ve skutečnosti jde jen o eufemistický výraz pro politiku bez myšlenek a bez náplně. Několik myšlenkově naprosto prázdných stran jsme tady v posledních letech už měli, a i dvě zbylé strany současné koalice se v tomto politickém směru zhlédly, ale vždy zatím byla absence nebo nedostatek myšlenek více či méně dovedně skryta. Ale něco jako Věci veřejné tady opravdu ještě nebylo. Je to první politická strana, která svou bezmyšlenkovost staví hrdě na odiv.

 Skutečně - Věci veřejné jsou pozoruhodným mixem rétorických cvičení, vzájemně si odporujících výroků a ohraných, ale libě znějících floskulí. Nejde o pravici ani levici - ideově se Věci veřejné vznášejí někde ve vzduchoprázdnu. Názory, ideje, myšlenky - to vše je pro Věci veřejné takřka sprostým slovem, zatímco hesla bez kontextu, výroky, jež je možné kdykoliv popřít, překroutit, nebo zcela změnit jsou těmi pravými ingrediencemi pro neideologickou stranu, jakou jsou Věcí veřejné.

 Voliči ODS nebo Top09 však rozhodně nejsou těmi, kteří by se za svou volbu mohli cítit čistí. Jejich oblíbené strany totiž nejsou bohužel o mnoho ideologičtější než Věci veřejné. Bezobsažnost jejich myšlenkového základu a snaha zalíbit se pokud možno všem, je jen méně křiklavá, a v podstatě, stejně jako u VV, odráží ideovou prázdnotu jejich voličů.
 Politika není něčím, co by mohlo vznikat a vyvíjet se samo o sobě. Je vyústěním etiky, která ve společnosti převládá a té dnes vládne morální relativismus. Žádná objektivní etika prý neexistuje, nikdo nemůže tvrdit, co je dobré a co je zlé, co je morální a nemorální. Vše prý závisí na dějinných příčinách, společenských jednotlivostech i subjektivním vnímání každého jedince. Dobro jednoho, tvrdí intelektuální autority, může být zlem druhého, a vše kolem nás bychom tedy měli posuzovat pragmaticky, bez zbytečné zátěže nějakých pevných etických zásad.