"Upřímně slavila práci pouze čela průvodů. A my děti. Nebyla škola, bylo vzrušení, prapory, tribuna. Na tyčce obrazy starých lidí, které jsme neznaly. Bylo nám taky divné, proč je v průvodu třeba sto stejných praporů," píše novinář. Zároveň vzpomíná, že mezi dětmi budily nadšení alegorické vozy, na nichž se odehrávaly kašírované zločiny imperialismu. Otroci v řetězech třímali v rukou kladiva, bankéři atomové bomby a žena kolchoznice s vidlemi trhala pouta.

Fašisti, imperialisti a další Američani

Steigerwald v článku připomíná, že komunistické pojetí udělalo z oslav Svátku práce svátek podivností. Monstrózní akce postupně upadaly, vozy s výjevy nejezdily a zůstaly pouze záplavy vlajek a portrétů "starších pánů".  Myšlenka, že práce má svátek, děti nezaujala. "Důležitý byl vzruch, pestrá ulice, na konci průvodu tribuna, kde jako oponent k dechovce a zpívajícímu průvodu s prapory a mávátky stáli nebarevní zachmuření zlí lidé v kabátech. Když průvod postoupil až k nim, radost dětí povadla. Pánové na tribuně nás strašili. Říkali, že na děti padne atomová bomba, že všichni zahyneme, pokud nebudeme dost jásat a pochodovat. Hrozili neznámým tvorům, kterým říkali imperialisti, fašisti, a ostatní Američani. To nám dětem kazilo radost," píše novinář. V této souvislostí vzpomíná, že děti fašistů a ostatních Američanů se bály až do okamžiku, kdy jim rodiče doma vysvětlili, že jde o dokonalou pitomost. A připomněli, že to nikde nesmí říkat, aby je někdo neudal. "Je vidět, že tehdejší První máje měly mouchy," dodal.