Po 43 letech slyšíme, jak se Sovětský svaz bál mladé československé demokracie. Otázka zní, zda byly obavy jen na jedné straně. Neměli obavy také politici na tehdejším Západě? Na to se ParlamentníListy.cz zeptali našich politiků.

„Samozřejmě, že měli. Československo bylo v té době kulturně nejsvobodnější stát světa," říká redakci europoslanec Miloslav Ransdorf (KSČM). Také v ekonomice jsme si podle něho vedli dobře. „Docela to šlo. Hrubý národní produkt v roce 1968 poskočil asi o 7 procent i přes invazi." Kdyby tehdy k invazi nedošlo, mohli jsme být svou konkurenceschopností možná nepříjemní. Západ však podle Ransdorfa potřeboval tou invazí odpoutat pozornost od vlastních problémů. „Američané souhlasili s tou invazí," říká europoslanec. „Bylo to dopředu vykonzultované. Obě velmoci se dojemně shodly,"

Zachování statutu quo Západu vyhovovalo, říká Dolejš

V té době probíhaly změny jak na východě, tak na Západě. Na Západě se formovala silná levice, ve Francii byly studentské bouře. Svět procházel proměnami v obou světových sestavách. A jak už to bývá, ne všechny změny skončí úspěšně," říká ParlamentnímListům.cz Jiří Dolejš, poslanec za KSČM. „Ty události měly, dnes bychom řekli "globální kontext". Druhá věc je, že samozřejmě úspěšnost reforem uvnitř jedné tak malé země byla podmíněna mocensky. To, že sem přišla vojska Varšavské smlouvy, by nebylo možné bez vědomí Západu. Podle Dolejše vyhovovalo Západu zachování statutu quo, to znamená zachování jakéhosi bipolárního stabilizovaného světa. Ty události byly součástí toho období.

"Faktem je, že to bylo období velkých nadějí, i když dnes ty recepty musejí být jiné, odkaz té doby v rovině, že odvaha k reformám, odvaha hledat nová řešení, hledat nová spojenectví, a podobně, myslím, že platí dodnes," dodává Dolejš.

Pokud jde o ekonomické aspekty, bylo sice Československo důležitou zemí východního bloku, Západ jako celek ale podle Dolejše svým růstem neděsilo. „Koneckonců, na jedné straně probíhal Jugoslávský experiment, a na straně druhé se odehrávaly různé jiné věci. U nás se podle Dolejše hledaly cesty, jak zefektivnit socialistickou ekonomiku. „Po roce 1950 přišel krach třetí pětiletky, uvolnění soukromé iniciativy, uvolnění podnikavosti. Byl dán prostor podnikům, aby nemusely řídit podniky byrokraticky či partokraticky." To všechno byly podněty, které podle Dolejše, kdyby byly dotaženy, mohly samozřejmě vést ke vzniku něčeho, co by mohlo fungovat. Rozhodně však ne v měřítku jedné malé země. „To je, myslím, platné i dnes, že takové změny musejí probíhat ve větším měřitku, než je jedna malá zem," říká redakci Dolejš.