Pobrečte si: Místopředseda dávné vlády hodnotí dnešní mocipány

Takhle prokádroval vládu bývalý místopředseda Zemanova kabinetu Egon T. Lánský. A moc se s tím nepáral.

„Chcete kádrový posudek na prezidenta, předsedu vlády a několik jeho ministrů? Já nejsem kádrovák, nikdy jsem je nemiloval, byl jsem naopak jejich obětí. Než se tedy pustím do kádrování, několik slov o stavu české politiky,“ sdělil na úvod Egon T. Lánský. Jelikož byl za vlády Miloše Zemana zodpovědný za koordinaci resortů zahraničí, vnitra a obrany, ale i za přístupová jednání s Evropskou unií (EU), požádaly ho ParlamentníListy.cz, aby okomentoval chování a práci tuzemské politické smetánky. A není to moc pozitivní čtení.

Nejnekompetentnější vláda

Zpočátku ale několik Lánského slov o české politice: „Máme nejnekompetentnější vládu v dějinách Česka. Na počátku její existence jsem se naivně domníval, že diletanty jsou Věci veřejné a část členů TOP 09 a že ti časem vyzrají. Parádně jsem se mýlil. Véčkaři se stali vládou tak, že začali dělat opak toho, co naslibovali a od té doby si trvale protiřečí a jsou nejraději proti všem. Protiřečí si i TOPkaři, včetně svého zakladatele a vůdce Kalouska, jenž je ovšem jejich jediným zkušeným politikem a organizátorem. Blíže k jeho politice se vyjádřím níže. Pozoruhodné je, že si běžně protiřečí a kecá, nerad totiž používám urážlivé slovo lže, prakticky kterýkoli člen současné vlády, včetně jejího šéfa.“

Koloběh vládních lží popisuje takto: „Nejednou se za ty dva roky na něčem usnesli, aby to hned vzali zpět a za pár dní, někdy i pár hodin, obrátili vše vzhůru nohama. To se může stát i vládě, která ví, co chce a jakou politikou to míní dosáhnout. Jenže někdy není totéž co pořád. Uvnitř této vlády si její členové často protiřečí i navzájem mezi sebou, když se to pak dostane na veřejnost, jsou z toho zdrceni, či to aspoň říkají. Osobně si myslím, že zdrceni jsou málokdy, nanejvýš když přijdou o peníze, které sobě a svým blízkým štědře dohazují a přihazují. Příkladem může být růst platů, nezdanitelných příplatků a zvlášť placených poslaneckých funkcí či odměn věrným slouhům, kteří „dřou jako koně“. A to vše současně se zrušením zákona o valorizaci penzí a změnou mandatorních výdajů státu.“

Klaus a Nečas

A pak začne kádrovat. „Václav Klaus za dobu svého působení v politice vůbec nezměnil svůj způsob argumentace. Nejdřív zeširoka popíše to, či toho, s čím anebo s kým polemizuje a to tak, že protistraně připíše i leccos, co jí vlastní není. Pak se pustí do toho, co v té definici není vlastní jemu a rozcupuje to na kusy. Nakonec vše, co zkritizoval, připíše protistraně. Málokdo se pak orientuje v jeho argumentaci a téměř každý si v ní najde něco, s čím by souhlasil. I já jsem k lecčemu, co EU prosazuje a dělá, kritický. Vadí mi třeba příkazy o žárovkách či podobně nesmyslná mocenská gesta. Vadí mi, že se EU naopak nesnaží přikázat členským zemím, aby jejich výrobci sjednotili například nabíječky k drahým telefonům či napojení různého příslušenství k ještě dražším počítačům. Vadí mi evropská zahraniční politika, jež není definovaná. Štve mě Evropský parlament, který je sice volený v členských zemích, ale zdá se, že v nich není nikomu odpovědný. Jeho vliv zato roste, přitom informací o jeho běžné činnosti je pramálo. Něco z této kritiky asi mám společného s Václavem Klausem. Byl bych ale šťastný, kdyby EU byla opravdovou federací, jako jsou například USA, či Švýcarsko, jež si ovšem říká konfederace, kterou není,“ vysvětluje Lánský.

Hned druhý v řadě je premiér Petr Nečas. „Nečas je předsedou hlavní vládní strany a vlády, ale ani na jedno bohužel nemá. Říkám bohužel, ač nejsem fandou ODS ani současné vlády, ale rád bych byl. To by ovšem obě instituce musely mít program, tedy představu o tom, co chtějí, co tím poskytnou občanům své země a jak toho chtějí dosáhnout. Přál bych si, aby političtí protivníci byli silní. Ale právě v těchto dnech si sami někteří politici této strany postěžovali, že jí chybí vize. Mají pravdu a to se projevuje i v jednání předsedy vlády, který často prosazuje navzájem protichůdné představy a pak vesele popírá sám sebe,“ líčí.

Kalousek a Schwarzenberg

„Ministr financí Miroslav Kalousek sám sebe popírá málokdy, zato řadu nositelů Nobelovy ceny za ekonomiku dost často. Pamatuji dobu, kdy jeho ekonomická stanoviska byla společensky umírněnější a směřovala poněkud jinam než dnes. To ovšem nebyl ministrem. Způsob ani obsah některých jeho vystoupení mu určitě na sympatiích u občanů nepřidá,“ podotkne.

Nicméně u ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga se zastaví déle: „Knížetem ho nenazývám, protože v této zemi byly za prezidenta Masaryka šlechtické tituly zrušeny. Skutečnost, že ho Kalousek zlákal na pomyslné předsednictví své strany, již osobně považuji spíše za BOTTOM než za TOP, dokazuje politické schopnosti organizátora Kalouska spíše nežli Karla Schwarzenberga. O šéfování Černínskému paláci Schwarzenberg velmi stál, to bylo hlavním lákadlem. Bohužel ale platí, že Česko zahraniční politiku, kterou dlouhodobě sleduje, žádnou nemá. Schwarzenberg jako jeden z prvních zatáhl stát do uznání samostatnosti Kosova a o několikrát prokázaném vraždění Srbů s cílem prodávat části jejich těl, vše pod vedením současného kosovského předsedy vlády Hashima Thachiho, neřekl nikdy kritické slovo. Staví se pak proti odmítání obrany lidských práv předsedou vlády, s nímž se o to slibuje poprat, ale současně s ním drží koalici a poslouchá. To je ostatně jeho způsob politiky. K tomu připomenu třeba kritická prohlášení Schwarzenbergera o Jiřím Čunkovi, pak jím financované šetření, které nic nepřineslo a následné zapomenutí problému.“

Kubice a ti ostatní

„V resortu obrany se asi nejvíce namočily prsty Vondrova předchůdce Martina Bartáka. Parkanová se tam příliš neorientovala. Nakolik se zamotala do trestné činnosti, o tom by se mohl a měl vyjádřit soud, kdyby se na něj dalo spoléhat. Bohužel i spolehlivý a nezávislý právní systém je v Česku dnes zpochybněn,“ doplňuje Lánský o obraně a míří na vnitro: „Pokud jde o Kubiceho, myslím, že loutkou není. Naopak se domnívám, že už delší dobu využívá své znalosti z policie k postupu nahoru a zdá se, že ani nyní, po nedávných skandálech, není ohrožen. Aby jo, když byl už před ministrováním v postavení, z něhož ví mnoho na vládu a jejího předsedu, nejen nynějšího.“

„K sociální politice současné pseudovlády jsem se vyjádřil úvodem. O sKartě toho, kromě faktu, že na ni nadávají i mnozí z těch, kteří ji mají propagovat, toho moc nevím. Zdravotnictví jde od deseti k pěti a to nikoli pro neschopnost lékařů a zdravotního personálu. Ti tuzemští jsou, a mám zkušenosti, protože jsem vyrostl v rodině lékařů a byl pacientem v několika zemích na západ od Aše, vynikající. O pracovnících ve školství toho dost nevím, zato vím, jak mizerně jsou placeni a jak jsou neustále obětí slibů všemožných vlád. Dokonce i té, jejímž členem jsem byl,“ dokončuje Egon T. Lánský kádrové posudky jednotlivých aktérů současné vládní koalice.