„Čehúni, choďte si na Sněžku, tady jen otravujete,“ reagoval pán, co měl celou dobu v obličeji bubáky. Jeli jsme narvanou „električkou“ a jemu se nelíbilo, jak se prodírám ve stanici ke dveřím, abych vystoupil. Poslal jsem ho do řiti, on na to: „No jo, co je synonymum slova debil, Pražák!“ Tak tohle se mi stalo loni po neúspěšném výstupu na Rysy. Z Chaty pod Rysy jsem se dál už neodvážil. Kvůli mlze nebylo na krok vidět, sněžilo, občas padaly kroupy, takže jsem nechtěl rozšířit řady „čehúnů“, co je musí zachraňovat horská služba. Letos se vše v dobré obrátilo.

Ó hory, ó hory

Tatranská elektrická železnice, tedy „električka“, jezdí po obvodu Vysokých Tater z Tatranské Lomnice, přes Starý Smokovec s odbočkou do Popradu, do Štrbského plesa s prodloužením do Štrby. Jednorázová jízdenka stojí čtyři eura, tedy asi 97 korun, ale v ní je i přeprava kola. Měsíční 18 „éček“, tedy 436 korun. „Chvála Ficovi,“ lebedí si dobře informovaný důchodce u pokladny v Popradu. Nad sedmdesát let je to zdarma, ale musí si vyřídit průkazku. Když už svištíme k horám, zaslechnu, jak jeden postarší cyklista vysvětluje druhému: „Život je opravdu jako hokejový zápas. Na třetiny. Jedna do pětadvaceti, druhá do padesátky, třetí do osmdesátky, pak prodloužení, rozstřely a náhlá smrt.“

Hory nejsou nikde levná záležitost. Na vrcholy jako Rysy, Kriváň či Slavkovský štít (všechny kolem 2500 metrů), kam vedou značené stezky, může každý. Ale pozor! „Vy ‚čehúni’ jste mistři. Šel jsem s partou kámošů na Rysy. Chlastali do čtyř do rána, v osm jsme vyrazili. Plné baťohy lahváčů, takže se při cestě ještě přikrmovali. Na nohou běžné tenisky. A pak se divili, že s bídou dolezli do Chaty pod Rysy, tam si dali pár piv a panáků a s velkými obtížemi jsme se ten den dostali dolů. A to bez urážky,“ zasmáli jsme se s jedním ze zkušenějších turistů. I když podle statistiky zdejší horské záchranné služby jde daleko nejvíce zásahů na vrub Slováků, pak Poláků a s celkem malým, ani ne desetiprocentním zaviněním, teprve Čechů. K tomu je třeba dodat, že až loni Poláci předstihli Čechy v počtu zahraničních návštěvníků Vysokých Tater. Prostě, „nezodpovědní ‚čehůni‘ v Tatrách“ je sice tradovaný, ale mýtus.