_636092078554265301.jpg&id=116148)
V reakci na obavy svých spoluobčanů, kteří se bojí zničení své tradiční kultury rostoucím množstvím uprchlíků z jiných zemí, prohlásila kancléřka Angela Merkelová, že Německo zůstane Německem se vším, co milujeme a je nám tak drahé. To tamní ministr vnitra Thomas de Maizière k tomuto tématu řekl: „My Němci už vlastně nevíme, kdo jsme a kdo chceme být. Co z nás vlastně dělá Němce.“ Není národní identita v nynějším světě už něčím překonaným, nebo v čem je ještě její smysl a význam?
Pokud chce kdokoli mocný oslabit a podrobit si některý národ, zbaví ho buď jazyka, území nebo tradice. Svého času bylo v Turecku zakázáno hovořit jazykem Kurdů, Stalin stěhoval celé lokality obyvatel do vzdálených území a totalitní režimy přepisovaly národům dějiny.
Pokud bych měl hledat paralelu se současným stavem u nás, tak řada vysokoškoláků nezná pořádně češtinu slovem ani písmem, kvalitní jazyk neslyšíme ani ve veřejných sdělovacích prostředcích. Středoškolák neví, kdo byli Cyril a Metoděj, Jan Nepomucký, Alexander Dubček nebo Jan Palach. Vzhledem k nestabilitě rodin ztrácí lidé zapuštěné kořeny. Ovšem pro svébytnost a přežití národů mají tyto tři atributy zásadní význam.
Národní identita bývá také vysvětlována jako soubor nepřekročitelných křesťanských hodnot, z nichž naše civilizace vychází. Nekulhá tahle definice na obě nohy, v případě Česka především kvůli velkému počtu ateistů a v případě sousedního Německo i kvůli jiným rozšířeným náboženstvím v zemi?
Dva názory se mi jeví mylné. První říká, že jsme nejateističtější národ v Evropě, ne-li na světě, druhý říká, že vyznáváme křesťanské hodnoty. Není tomu tak. Náš národ už není křesťanský, ale rychle se v něm šíří pohanství a idolatrie. To jsou také dvě velká a silná náboženství.
Mají podle vás tedy Češi vůbec nějaké hodnoty, jimiž prokazují příslušnost ke svému národu?
Možná tak ještě fandovství při fotbale a při hokeji. Pokud jde o ztrátu národních kořenů, dovolím si na tomto místě odpovědět slovy Tomáše Haase, který řekl, že naše evropská civilizace se hodnotových kotev ve jménu politické korektnosti sama zřekla. Dokonce vypudila z evropských dokumentů i zmínku o našich judeo-křesťanských kořenech. Hodnoty, pokud přežívají, jsou zesměšňovány spolu s těmi, kdo se k nim hlásí, a ti, kdo je zesměšňují, si sami sebe pochvalují a jsou hrdí na svou pokrokovost.
Psali jsme:
Německo s miliony Turků, Východoevropanů, Afričanů a vyznavačů různých náboženství se až dosud národní identitou zabývat nemuselo. Ale poté, co přišel milion uprchlíků zejména z muslimských zemí, tak se začalo hlasitě mluvit o tom, že tohle už prostě země nezvládne, že hrozí zničení „německé identity“. Lze to považovat za povzbudivé, nebo naopak varovné, že u našich sousedů lidé na takové hlasy slyší, a proto v zemských volbách houfně volí Alternativu pro Německo?
Tento problém je multifaktoriální. V první řadě nepřišel Šípkovou Růženku probudit krásný princ sladkým políbením, ale celou Evropu probudili z klidného spánku a růžových snů do nové reality statisíce uprchlíků. To muselo vyvolat úlek.
Ve druhé řadě jde o to, že státy musí řešit naprosto novou, nerutinní situaci. Úlek vystřídal údiv. Třetím faktorem je skutečnost, že nejde jen o krátkodobou záležitost, u které můžeme říci, že ji zahojí čas. To může u mas vést k úděsu. A pokud se zákonodárci ukáží jako politicky impotentní, nebudou-li jednat rychle a moudře, ozve se volání po radikálním řešení.
Úlek, údiv a úděs už vypustily z láhve Alternativu pro Německo. A jejich strana AfD může porodit své děti i v dalších evropských zemích.
Němečtí odpůrci přijímání uprchlíků tvrdí, že místo bavorské klobásy bude nejoblíbenějším jídlem kebab, místo kostelů vyrostou mešity a ženy budou za nevěru kamenovány. Co jsou ale podle vás skutečné hrozby pro evropské země a konkrétně i pro Českou republiku?
První polovinu vaší otázky je možné chápat také trochu anekdoticky. Pokud jde o druhou polovinu, domnívám se, že by ji nejlépe zodpověděl prorok. Přesto si dovolím prorokovat.
Největší hrozbou je, jako v každém nebezpečí, zbabělost zasnoubená s neprozíravostí. V tomto případě v hlavách politiků.
Jak se mohou západní země vyvléci z pasti, kterou představuje jejich vlastní liberálnost, demokracie, hájení svobody jednotlivce a s ní spojená svoboda vyznání v konfrontaci s muslimským nebezpečím?
Zde si dovolím sáhnout pro slova, která vyslovil pravoslavný moskevský patriarcha Kirill: Myšlenka absolutní hodnotové priority svobody na úkor hodnot mravních se pro západní civilizaci stala časovanou bombou, jejíž ničivý výbuch vidíme v plné míře teprve my, lidé 21. století. Naši předkové, kteří byli nadšeni a okouzleni otázkou svobody, nezodpovědně podporovali nejrůznější novoty i v oblasti zákonodárství, aniž by se zamysleli nad tím, že absolutní svoboda volby, odtržená od mravnosti, je pro člověka i pro společnost smrtelně nebezpečná. Můžeme vidět, v jaká dramata se časem mění lživě pochopená svoboda. A vše je způsobeno tím, že z vědomí a myšlení lidí se vytrácí smysl pro spravedlnost a pravdu. Následky takového dobrovolného odklonu od křesťanských hodnot jsou pro lidskou společnost ničivé, bez nich se stává neschopna další smysluplné existence.
Zaujalo mě, když jste nedávno ve svém televizním vystoupení prohlásil, že jste se naučil být přítelem přirozenosti. Je tou přirozeností i Česko bez mešit a bez migrantů, kteří si svůj nový domov chtějí přetvořit k obrazu prostředí, z něhož přišli?
Pokud hovořím jako lékař o přirozenosti, chápu ji ve smyslu přirozeného, zdravého životního stylu a přirozených, životodárných vztahů. Pokud kdy souhlasím s něčím umělým, jde vždy o to, co vede ke zdraví a životu. Nikoli s tím umělým, co směřuje ke smrti člověka. Proto odmítám umělý potrat nebo eutanazii.
Mešity mi nevadí, pokud jsou zdrojem dobra, pravdy a krásy. Toho, co je člověku přirozené.
Máte vysvětlení pro to, proč se politici u nás tak často ohánějí slovy o solidaritě a nutnosti pomáhat uprchlíkům, ale na to, v jakých nuzných podmínkách přežívá nemálo jejich spoluobčanů, především důchodců a zdravotně postižených, ani nevzdechnou?
Domnívám se, že jim chybí vlastní názor a musí opisovat přes rameno bruselskému úředníkovi.
Psali jsme:
autor: Jiří Bednář
