Patrně nejmasovějším případem porušování práv dětí je pošlapávání jejich práva na péči rodičů. To je zakotveno v čl. 32 Listiny základních práv a svobod a také v čl. 7 Úmluvy o právech dítěte (hned po právu na život). Přesto u nás toto základní dětské právo není respektováno v případě statisíců dětí a každým rokem přibývá zhruba 25 000 dětí, které rozhodnutím státu přicházejí o péči jednoho z rodičů.
Dochází k tomu v případech soudního svěření dětí do výlučné péče pouze matky nebo otce, čímž dítě přichází o právo na péči druhého rodiče. Je pravdou, že obvykle bývá druhému rodiči stanoveno právo tzv. styku s dítětem, většinou však jen v úzkém časovém rozmezí několika dní v měsíci. Tato úprava rozhodně nemůže nahradit právo dítěte na péči tohoto rodiče. Mimo jiné i proto, že tzv. styk je pouze právem rodiče, nikoliv jeho povinností, takže dítěti vlastně žádnou péči tohoto rodiče ani negarantuje.
Řešením by bylo, kdyby obecné soudy konečně začaly respektovat úpravu danou novým občanským zákoníkem, účinným už od 1. ledna 2014. Podle § 906 odst. 1 „soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat“. Tímto rozhodnutím o podmínkách péče každého z rodičů, pokud možno v širokém rozsahu pro oba, by bylo právo dítěte na jejich péči řádně naplněno i v rozpadlých rodinách.
Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
předseda
Mezinárodní institut pro rodinu a dítě
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
