Jsem ráda, že po více než dvou letech byl schválen zákon, který uloží veřejnému ochránci práv být monitorovacím orgánem pro práva lidí se zdravotním postižením. To je výzva velká. Musím říci, že my už se na to připravujeme. Pořád jsme doufali, že to bude, a opravdu už se zamýšlíme a máme koncepční schůzky a věřím, že po roce uvidíte po roce činnosti, protože to bude na konci roku 2018, viditelný výsledek, že téma práce lidí se zdravotním postižením se dostane více do veřejného povědomí. A doufám, že dojde i k některým pozitivním změnám.
My všichni samozřejmě víme, že tento zákon měl ještě další dvě části. Byla to jakási výjimečná oprávnění, zvláštní oprávnění pro ochránce, aby mohl dát návrh k Ústavnímu soudu na zrušení zákona a aby mohl podat antidiskriminační žalobu ve prospěch nějaké skupiny lidí v systémových věcech, ne k individuální ochraně jednotlivce, ale pokud dochází k nějakému systémovému selhání.
Myslím si, že obě tyto věci jsou velký problém, že tato možnost není. Já samozřejmě umím pracovat s tím, co mám a využívám maximálně možností, které mám. Ale sleduji, jak je těžké pro jednotlivce se bránit soudně, přestože jeho právo je třeba pošlapáváno, a jak vlastně málo lidí se odhodlá k něčemu takovému. A dokonce vím třeba od advokátky, která zastupuje somálskou studentku, která kdysi měla problém na zdravotní škole, že sama je předmětem neuvěřitelné agrese u jednání, v e-mailech. A teď si představte, že to je advokátka – profesionálka, která má, řekněme, podporu jiných. A jak je na tom člověk, když se rozhodne v některých případech, neříkám, že ve všech, je to velmi těžké jít k soudu a bránit svá práva.
Lidé by samozřejmě měli mít odvahu a měli by bránit svá práva, ale měli by mít také někoho, kdo to v některých situacích, zejména když jde třeba o nějakou systémovou věc, udělá za ně. Chybí to. V našem právním řádu to chybí. Nemusel by to být ochránce, mohl by to být i někdo jiný, ale někdo by to být měl, kdo by takové oprávnění mohl mít.
A i v druhé věci myslím, že jste sami zažili v minulých týdnech, že jste vraceli Poslanecké sněmovně zákon o pobytu cizinců. Větší část lidí se domnívala, že podle návrhu Senátu jsou i některé problematické věci z hlediska ústavnosti a Poslanecká sněmovna to přehlasovala. Nebude lehké tyto věci dostat k Ústavnímu soudu.
Víte, že toto oprávnění používám velmi zřídka. Za celé čtyři roky mám jenom několik těchto vystoupení, ale myslím si, že to v českém právním řádu chybí...
A co nás obzvlášť těší? Poměrně často nás citují soudy, a to Nejvyšší správní soud, Ústavní soud, pracují s našimi stanovisky, a dokonce i Nejvyšší soud, ten nejméně, ale z toho mám obzvlášť velkou radost, protože my vždycky, i když se třeba stane, že ochránce měl nějaký názor, se většinou třeba Nejvyšším správním soudem, že tam máme nejvíce styčných bodů. Ale už se také samozřejmě stalo, že i Nejvyšší správní soud zaujal jiné stanovisko a my pak tuto judikaturu respektujeme. Ale my jsme ti první v řadě, kdo se s tímto problémem setkáme, a soudy až daleko později, než to projde těmi dvěma instancemi a máme třeba rozsudek Nejvyššího správního soudu. Ono to trvá několik let, a my máme možnost daleko rychleji reagovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
