Jana Kunšteková: V Syrské provincii Idlíb bojují pod ochranou Turecka džihádisté mezi sebou

09.01.2019 20:10

"V Severní a severozápadní Sýrii probíhají těžké boje – Turecko je v bryndě," napsal 2. ledna na svůj facebookový profil komentátor dění v Sýrii Faruk Firat, který má zdroje přímo na místě. V minulosti už několikrát postoval v předstihu před běžnými médii aktuální vývoj, který se během pár dní potvrdil. A jeho informace se potvrdily i nyní.

Jana Kunšteková: V Syrské provincii Idlíb bojují pod ochranou Turecka džihádisté mezi sebou
Foto: Archiv TN
Popisek: Obrázky ze Sýrie před 20 lety

Zeit Online přinesl 3. ledna článek Džihádisté rozšiřují svůj vliv v severozápadní Sýrii (ZDE). V něm se konstatuje, že radikálně islámská milice Hayat Tahrir al-Sham (HTS), syrská odnož Al Kájdy, dobývá další území. A že od začátku roku eskalují těžké boje těchto milicí proti "rebelům" podporovaným Tureckem.

Faruk zároveň hlásil nové boje mezi dvěma džihádistickými frakcemi. Jednou z nich je Tureckem podporovaná Svobodná syrská armáda (FSA), která je nejen u nás často nazývaná "umírněnou opozicí". V době operace “Olivová ratolest”, při níž loni turecká armáda s podporou džihádistů dobyla severosyrskou kurdskou provincii Afrín, byla známá také pod názvem Eufratský štít. Na druhé straně jsou to výše zmiňovaní džihádisté z HTS.

Turecko nemá čas to řešit, protože nadále stahuje houfnice a tanky k oblasti kolem města Manbídž. Jako by hodlalo zaútočit na Manbídž bráněnou Syrskými demokratickými silami (SDF), jejichž páteří jsou kurdské milice YPG/YPJ. A to jednak z Turecka, ale také z Turky a džihádisty už okupovaného syrského města Jarablus. I přes Trumpovo prohlášení, že americká armáda bude i nadále chránit Kurdy. A přes ruské veto ke vstupu do severní Sýrie, které tureckému ministru zahraničí Cavuzogluovi jasně sdělil jeho ruský protějšek Lavrov při nedávné návštěvě v Moskvě.

Zeit Online píše: “Po těžkých bojích s Tureckem podporovanými rebely rozšířily milice HTS své území v severozápadní Sýrii. Tyto boje s FSA, trvající už od úterka (tedy od 1. ledna, pozn. red), se rozšířily z provincie Aleppo do sousedních provincií Hamá a Idlíb.”

Kolem celého Idlíbu jsou hlášeny boje. FSA je oslabená tím, že se stáhla k Manbídži, kde měla stát v čele chystaného útoku na SDF. A milice Al Kájdy HTS to využily. Turecko dokázalo při útoku na Afrín obě tyto džihádistické skupiny spojit pod svým velením, ale nyní jsou už nepřátelé. Jak říká Faruk – děje se to, co známe z Libye. Každý bojuje s každým, je to boj o nadvládu.

Idlíb je plný džihádistů, kteří byli do této provincie evakuováni poté, co se ruské armádě a vládní Syrské arabské armádě (SAA) vzdali za volný odchod z obklíčení u Damašku a Ghúty. Turecko před několika měsíci dokázalo zabránit Rusku a Asadovi v dobytí Idlíbu tím, že vytvořilo “nárazníkovou zónu”. Do oblasti, kam byli přesunuti džihádisté, vyslalo na jejich ochranu tanky a obrněné transportéry. A pak stáhlo bojovníky FSA do Manbídže. Erdogan vycházel z toho, že nyní, po dohodě s Ruskem a Íránem, bude v Idlíbu klid.

Ale syrská Al Kajdá to využila k protiútoku. Nejdříve dobyli pevnost FSA Darta Izzah na hranici mezi provinciemi Afrín a Idlíb. V tomto místě turecká armáda zřídila čtyři pozorovací stanoviště. Při útoku militanti HTS popravili tucty bojovníků FSA. Útok přišel neočekávaně. Dnes už počty popravených a zajatých nelze spočítat - na obou stranách.

Teď už se bojuje po celé provincii Idlíb. Mnozí bojovníci FSA se mobilizují a chtějí dobýt svoji hlavní pevnost Darta Izzah zpět. Pravděpodobně se nezúčastní plánované ofenzívy v Manbídži, která je zjevně stále v tureckých plánech. To dělá Erdoganovi čáru přes rozpočet, ale zatím se nezdá, že by proti tomu něco podnikal. Ale ani společná ofenzíva Ruska, Sýrie a Íránu proti Idlíbu není podle oficiálních představitelů těchto zemí na pořadu dne. Přestože SAA začala s leteckými útoky na jižní část provincie Idlíb, především na město Jisr al-Shugur blízko syrsko-turecké hranice. Dokonce jsou hlášeny i srážky mezi FSA a syrskou armádou.

Je to hrozná situace především pro civilisty, kteří tam stále žijí. Další situace, které svět jen mlčky přihlíží. Nebo raději přes kamery hlavních televizních stanic “kouká jinam”.

Obě džihádistické skupiny – An Nusra (nyní HTS) na jedné straně a FSA (“umírnění rebelové”) na straně druhé – chtějí vybudovat nový čistě islámský stát na území, které okupují. Náhradu za Islámský stát, který se pod pozemními útoky vládních vojsk a kurdských milic YPG/YPJ a nálety ruských a amerických letadel pomalu, ale jistě mění v sutiny. Obě skupiny ale mají své vlastní představy o chalífátu i o chalífovi. Pro obě existuje jen jeden islámský stát – ten jejich. Al Kájda vyhlásila před třemi roky úmysl založit Boží stát. S přívrženci FSA se v něm nepočítá.

Nikdo neví, jak situaci řešit. Podle Faruka ale “každý i evropské vlády a především USA na vlastní oči vidí, že tohle nejsou žádní umírnění rebelové ani žádná opozice. Pokud by převzali moc v Sýrii, spustili by totální válku.” Co by se stalo s křesťany, Aramejci a dalšími menšinami, o Kurdech nemluvě, to si už dnes umíme představit.

Je nějaká šance, že by svět zasáhl? Sotva. Je pravda, že západní představitelé se začínají vzpamatovávat z šoku, který jim připravil Trump svým rozhodnutím stáhnout americké vojáky ze Sýrie, což uvedlo jejich kurdské spojence z YPG/YPJ a ostatní složky SDF do stavu akutního ohrožení. Turecký útok se začal odpočítávat okamžitě. Ihned zesílily výhrůžky Erdogana proti kurdským YPG. K Manbídži proudila – a dosud proudí těžká vojenská technika nechvalně známá z útoku na Afrín, tedy tanky, houfnice a vojenská nákladní auta “Made in Germany”. Kurdové se pak museli obrátit o pomoc na Asada, což dokonce někteří američtí představitelé nesli nelibě. Nicméně Asad a Rusko zatím vystavili Turkům stopku. Klíčový je totiž vzdušný prostor, který Rusové v Afrínu Turkům otevřeli. Teď to zjevně, soudě podle zklamání tureckého ministra zahraničí Cavugsolu po návštěvě v Moskvě 29. prosince, udělat odmítli. Zatím. Kdoví, co je ještě ve hře. Turečtí a američtí představitelé se mají setkat 8. ledna.

Někde se ale zjevně bombardovat musí. Takže Erdogan znovu začal s nálety na území severního Iráku a dokonce autonomního Kurdistánu v oblasti kolem města Amedi. Samozřejmě pod záminkou boje proti kurdské PKK. A nejen to. Pozemní síly turecké armády postoupily v rámci "ochrany hranic" 30 kilometrů dovnitř území pod správou Kurdské regionální vlády (KRG), upozornil web NRT – Kurdistan this week.

Jediný, kdo vytrval v podpoře kurdských SDF a YPG, byla Francie. Macron neustále vyzýval k podpoře a ochraně Kurdů, přestože turecká oficiální média zesměšňovala jeho 200 vojáků přítomných v Sýrii. A vyzývá k ochraně Kurdů i Putina. Protože soužití baasistického režimu a Kurdů, toužících alespoň po autonomii, bývalo hodně napnuté. Přestože Sálih Muslim, diplomat odpovědný za zahraniční politiku ve straně PYD, která má v severosyrských kurdských územích oficiální moc, vlastními slovy zaručuje, že syrští Kurdové nechtějí narušit územní celistvost Sýrie.

Německo, věrné svým němým postojům ohledně turecké agresivní vnější i vnitřní politiky, dlouho oficiálně mlčelo. Až 2. ledna řekl pro rozhlasovou stanici Dlf 24 mluvčí pro zahraniční politiku Křesťanskodemokratické unie (CDU) Wilhelm Kiesewetter, že “prezident Trump svým rozhodnutím stáhnout americké vojáky zmařil dosavadní úsilí. Proto musí Evropané na úrovni OSN nastartovat novou iniciativu a vyvinout diplomatický tlak.”Na mysli má hlavně vytvoření nárazníkové zóny pod mandátem OSN, která by chránila Kurdy v severní Sýrii. “Řecko, Itálie a Německo přijali několik milionů uprchlíků. Měli by mít tedy zájem na tom, aby se tito lidé mohli vrátit.” Do sekulární a federativní Sýrie, jak zdůraznil. Další politici, třeba znovu Macron, přicházejí s návrhy bezletové zóny, také pod mandátem OSN.

I v samotných USA spustil Trumpův plán stažení amerických vojáků vlnu odporu. Zpětně situace působí tak, že šlo o momentální nápad bez jakýchkoli konzultací. Vzniklý jen po telefonátu s tureckým prezidentem. Na protest odstoupil ministr obrany James Mattis. Svou rezignaci mimo jiné zdůvodnil právě zradou kurdských jednotek – spojenců v boji proti ISIL. Značnou nevoli dával najevo republikánský senátor Lindsey Graham, zejména ve svých zprávách na Twitteru. “Chyba podobná té Obamově” - napsal v narážce na vítězství Američanů v Iráku a stažení se z rozvrácené země, kde poté začal “úřadovat” Islámský stát. Trump postupně svůj výrok o stažení změkčoval. Nejdříve hovořil o “prodloužen” doby, po kterou se budou američtí vojáci ze Sýrie stahovat. Ve čtvrtek 3. ledna byla na fb zveřejněno video, kde jasně hovoří o tom, že Američané budou i nadále chránit Kurdy. Přestože ti oškliví chlapci prý “prodávají ropu do Íránu, z čehož nejsme nadšení”.

Faruk Firat končí svůj status nadějí, že jednoho dne se svět probudí a řekne, že už toho bylo dost. Protože zatím všechna světová společenství totálně selhávají.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinamiPublikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…