Jiří Paroubek: Ženy v čele německé a rakouské sociální demokracie

28.11.2018 20:10

Poté, co tradičně v personálních otázkách poněkud konzervativnější němečtí sociální demokraté zvolili do svého čela jako předsedkyni Andreu Nahlesovou, inspirovali se jejich příkladem i sociální demokraté rakouští.

Jiří Paroubek: Ženy v čele německé a rakouské sociální demokracie
Foto: Archiv PL
Popisek: Jiří Paroubek ve studiu PL TV

Také rakouští sociální demokraté nikdy předtím nepustili do nejvyšší stranické funkce ženu. I pro rakouskou soc. dem. plně platí, že byla v této věci vždy poněkud konzervativní. Po nečekaném odstoupení bývalého kancléře a předsedy SPÖ Kerna, bylo nutné obsazení vedoucí funkce ve straně řešit jednak rychle, ale také překvapivě. Hlavním politickým oponentem socialistů jsou v Rakousku tradičně lidovci, kteří ve svém čele mají mladého, viditelně pružného, dynamického a vysoce ambiciózního kancléře Kurze. Čelit stejným kalibrem politika, tedy mladíkem v jeho letech (32 let), je téměř nemožné. Rakouská soc. dem. možná ani nikoho podobného ve stejné věkové kategorii a na Kurzově úrovni prostě nemá. A tak padla volba na ženu, která nota bene ani není nijak zvlášť spjatá s tradičně konzervativním stranickým establishmentem. Nová předsedkyně SPÖ Pamela Rendi – Wagnerová, je lékařka, matka a bývalá úspěšná ministryně. A hlavně je to – žena. A ve své věkové kategorii velmi pohledná žena.

Jiná věc ovšem je, že kromě marketingových triků si i rakouští sociální demokraté musí uvědomit nezbytnost závažných programových změn.

Sociální demokracie ve všech zemích Evropy byly již svojí podstatou v celé své historii pragmatické strany, které usilovaly vždy o politický kompromis a společenskou shodu. Byly vždy proti revolučním řešením. Na druhé straně ale byly také stranami ideovými. Tato ideovost se ale vytrácí i z politiky tradičně velmi ideově silných sociálně demokratických stran – německé a rakouské. Prostě voliče v čase prosperity a sociální stability nezajímá příliš sociální politika tak, jako ještě před třiceti či čtyřiceti lety, ale možná ještě i před deseti až dvaceti lety.

Česká sociální demokracie je v podobné situaci. Významná část občanů je sice pod silným ekonomickým tlakem. Jsou to např. důchodci, především starodůchodci a jednočlenné domácnosti důchodců, matky samoživitelky, zaměstnanci s velmi nízkými příjmy na úrovni minimální mzdy či těsně nad ní i některé další skupiny obyvatel. Speciální skupinou jsou rodiny postižené exekucemi. Může se jednat, včetně rodinných příslušníků, až o 2,5 mil. občanů. Dlužno říci, že významná část těchto skupin obyvatelstva ohrožených chudobou je politicky pasivní a od politiků nic neočekává. Tedy nic dobrého, přičemž mezi stranami tito lidé nedělají žádné velké rozdíly. Na první pohled se mi ovšem zdá, že je i tak možné silněji pracovat se skupinou občanů, která je postižena exekucemi. Je možné přijít s realistickým programem, jak řešit jejich nezáviděníhodnou situaci. Vlády v posledních letech mají tendenci řešit vždy určitý dílčí problém, který se týká občanů postižených exekucemi. Ale komplexní přístup k řešení této problematiky chybí a s ním by mohla přijít právě ČSSD.

Jinak určitá část jejích bývalých voličů, která byla zradikalizována svou životní situací a populistickými hesly zaměřenými na vyvolání strachu z imigrantů a islámu, přeběhla k Okamurovi. A zase jiná část voličů slyšících často právě na řešení svého sociálního statusu a sociální situace, přeběhla s ohledem na nedostatečnost a slabost nedávných nejvyšších představitelů ČSSD (Sobotka Chovanec) k A. Babišovi. Je proto nezbytné hledat nové voličské skupiny, které by pomohly sociální demokracii do budoucna postupně posilovat její vliv ve společnosti.

Strana se více než dosud musí věnovat ekologickým tématům. Dále otázkám lidských práv a to zejména právům menšin (sňatky homosexuálů), vystupovat proti zájmům nejrůznějších lobby ať už se jedná o zbrojaře či „betonáře“ (distance od rozvoje jaderné energetiky a jejího budoucího rozvoje by jen a jen prospěla). Stejně tak by levicoví voliči očekávali programový závazek k omezení účasti armády ČR ve vojenských misích. A vůbec závazek, že nebudou vyhazovány přehnané peníze na nejrůznější zbytečné zbraňové systémy.

V posledních dvou letech jsem několikrát upozornil na jisté možnosti změn v programových dokumentech sociální demokracie, s cílem získat podporu nových voličských skupin. Vedení ČSSD by před sjezdem této strany mohlo, alespoň formou veřejné diskuse se sympatizující částí veřejnosti, o těchto věcech hovořit.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Karel Krejza byl položen dotaz

Naše obrana

Jak bude ČR dál podporovat Ukrajinu, když jsou naše zásoby vyčerpány (tvrdí to Černochová)? A kde se najednou vzaly finance na nákup další munice? Zajímalo by mě taky, nakolik jsme zásobeni sami pro sebe a jestli máme vůbec dost velkou armádu (asi ne, když se uvažuje o obnovení povinné vojny)? Proto...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

15:52 Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

Končící Evropská komise zkouší ještě udat strategii pro příští volební období, s nejasnými návrhy, n…