Teprve když naši individuální vnitřní mapu něco brutálně naruší, zostříme pozornost a začneme vnímat reálný aktuální stav prostředí, vystoupíme ze své emocionálně z minulosti zachované představy a najednou se ocitáme na místech, která nepoznáváme, i když se jmenují po celá desetiletí pořád stejně.
Praha se nám zejména v posledních letech mění před očima, ale jen občas býváme donuceni si toho všimnout. Nastane-li ten pád, ne vždy se dostaví nadšení a jen zřídka vydechneme údivem. Jako třeba na Starém Městě, kde si obdiv zaslouží pouze rychlost, s jakou se je podařilo proměnit v gigantický výherní automat. Jinde zase většinou vítězí kov a sklo a nemusí to být vždy neútulné, jak dosvědčuje Karlín. Mudrujeme nad tím, jestli pankrácké mrakodrapy nepoškodí město v očích turistů, jako kdyby nezáleželo na Pražanech. Na ty se ohled nebere, a proto dost často slyšíme: Václavák? Tam nechodím, to není místo pro normální lidi.
Každému, kdo nabyl dojmu, že všechno se zkrátka v Praze žene k tomu být nové a lepší, doporučuji procházku po Michli a Nuslích. Pohled na průčelí Michelské pekárny spolehlivě zažene chuť na jakékoli pečivo. Akátovobodláková džungle kolem ulice Ohradní vyvolá vzpomínku na dávná milostná dostaveníčka z Anny proletářky. Panelové stavby ze sedmdesátých let nabízejí útroby internetovým obchodům a je dobře, že je zákazníci nevidí. Tam, kde si Botič podává ruku s ulicí Nuselskou, to kupodivu nesmrdí, leč nechvalme dne před večerem. Po pár krocích padne zrak na domečky popelící se pod svahem Bohdalce, u mostu přes potok někdo pečuje o pomníček mladičké Emmy. Nedoporučuji ten obrázek nikomu, kdo má sklony k depresím. A varuji ho před další chůzí směrem k Náměstí Bratří Synků, i když vím, že tato pěší pasáž má styl. Styl chudoby. Nosným prvkem stylu chudoby je nápodoba, imitace. Nuselská se tváří jako obchodní tepna čtvrti. Koupil bych si tam něco jen z donucení. Tady jsou snad i rohlíky z druhé ruky. Ohavnost sprejerských kreací na vratech průchodů a garáží souzní s okopanou omítkou domů a rozkopaná ulice si v hukotu sbíječek notuje s prachem na parapetech. Nejsou-li peníze na opravdovou potřebnou opravu, flikuje se. A když se flikuje letos, o to víc se bude flikovat za rok. Ulice tu a tam cení dásně s vypadlým zubem domu. Jako Proustovi připomněla chuť madlenky na jazyku dávné časy mládí, šel mi před očima film ze severoafrických měst, abych nikoho neurazil. Žíravá a nevykořenitelná špína přežehnává nám tu hlavní město a prohlubuje beznaděj chodce v poledním úpalu. Štítivost nebezpečně přibližuje smrt žízní. Před pětačtyřiceti lety jsem tady bydlel. Bylo to tehdy taky takové, nebo jsem to neviděl?
Vršovickým nádražím projíždí jeden vlak za druhým. Kdybyste jeli ven z Prahy, dívejte se vlevo. Vinice na Grébovce korunovaná altánkem a vilou vás naladí jako příslib volné krajiny. Pohled vpravo nabízí jen město hroutící se do sebe.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
