Petr Hampl: Martin Bejvl trefil hřebík na hlavičku, nová aristokracie ať se chytí za nos

07.03.2019 12:01

Byl to Václav Klaus starší, kdo pochválil Bejvlův článek o společných zájmech neomarxistů a neokonzervativců. Také já ho považuji za velmi silný text.

Petr Hampl: Martin Bejvl trefil hřebík na hlavičku, nová aristokracie ať se chytí za nos
Foto: Archiv PH
Popisek: Petr Hampl

Autor stati, která byla na Parlamentních listech publikována pod názvem Neomarxisté a neokonzervativci jsou dvě chapadla nové aristokracie (k přečtení ZDE), uvádí, že oba zdánlivě protichůdné politické proudy působí v současné světové politice ve vzájemném souladu. Kromě vysvětlení hypotézy, proč neomarxisté a neokonzervativci na sebe útočí jen zdánlivě a ve skutečnosti spolupracují na maximalizaci zisku korporací a na eliminaci malého a středního podnikání, líčí Martin Bejvl blíže neurčenou budoucnost, kdy, patrně lhostejno, jestli v Západní Evropě či na Blízkém východě, budou ustaveny muslimské státy nového typu, do jejichž služeb se dají masově najmout evropští experti, příslušníci nové aristokracie, za podmínek ještě výhodnějších než dosavadních, a vytvoří s vládnoucími muslimy vzájemně výhodnou symbiózu.

Co myšlenka, to námět na samostatnou knihu

Co mi v Bejvlově textu chybí, je vazba politických postojů na každodenní život obyčejných lidí. V tom je autor „klausovský“, v Institutu Václava Klause tuhle dimenzi rovněž nedoceňují, což je patrné například v knize Německo: mýtus a realita, kterou napsal Aleš Valenta. Nicméně si myslím, že bychom pochopili víc, kdybychom se do hloubky zabývali dopady velké politiky do každodenní praxe.

Velmi objevný je autorův postřeh, že neokonzervativci ovládají korporace a „neomarxistickou odnož tvoří v prvé řadě ředitelé státních úřadů a neomarxistická ideologie slouží ke zvyšování jejich moci a jejich rozpočtů.“ K tomu bych dodal, že neomarxisté ovládají ještě další důležitou vlivovou páku, kterou jsou neziskové organizace. Beru vše spíš jako hypotézu, již je ještě třeba testovat, ale rozhodně se s ní dá pracovat.

Že oba politické směry postupují ve shodě, můžeme pokládat za doložené.

Martin Bejvl píše: „Ústava musí zavádět co největší subsidiaritu do každé obce a lidově řečeno co nejvíce pušek do každé chalupy. Jde o to, aby vesničané mohli bránit svobodu proti federálnímu parlamentu, protože federální poslanci mají stále stejné zájmy.“ To je skvělý postřeh, je totiž velmi důležité vědět, kdy je parlamentní demokracie nástrojem k obraně občanských svobod a kdy naopak vede k despocii, čemuž se mohou protivit ony v minulosti osvědčené romantické ozbrojené chalupy. Bejvl téma jen v pár větách naznačuje, ale určitě by šlo znovu promyslet v dnešních poměrech a rozvést do celé knihy.

Klobouk dolů!

Bejvl dále tvrdí, že nahrazení podnikání regulacemi může po omezenou dobu fungovat jako efektivní ekonomický model pro všechny. Myslím si ale, že jde o chybnou tezi. Když se podíváme na grafy nezaměstnanosti a především spokojenosti obyvatel, nevypadá to na přechodné období, ale na úpadek od začátku.

Bejvlovy varianty dalšího vývoje jsou depresivní, ale obávám se, že má pravdu. Variantu 1 nazývá autor expresivně přezmrdováním, kdy „západním sociálním státům dojdou zdroje a nastane hospodářská krize. Následně se celá situace vymkne nové aristokracii z rukou a propukne válka o rozpočty mezi různými odděleními nové aristokracie a také mezi různými muslimskými klany.“ Svou ponurou variantu 2 pak nazval poslední soud, kdy „západní nové aristokracii se podaří udržet situaci pod kontrolou a…vznikne symbióza mezi novou aristokracií a muslimy a západní islámský stát pak dobyde celý svět.“ Autor v této souvislosti vkládá poslední naděje do orbánovského Maďarska, ale já bych nebyl tak optimistický. Maďarské síly by myslím mohly jen těžko čelit Turecku, nemluvě o dalších islámských armádách v regionu, ať už jde o Alžírsko nebo Egypt.

Velmi pozitivně hodnotím Bejvlovu analýzu dělení států na státy s centrálami a státy bez nich, kdy mj. píše: „Bohatství z celého světa je přerozdělováno ve státech s největší koncentrací korporátních centrál. Státy s centrálami proto budou stále více bohatnout a státy bez centrál budou stále více chudnout.“ Souhlasím s uvedenou tezí a také s dalšími důsledky takového vývoje, nastíněnými v autorově textu.
Celkově mi vychází, že v podstatě každá Bejvlova věta by se dala rozvést do delšího článku nebo knihy, kde by se rozebralo pár příkladů a ověřilo, za jakých okolností vše funguje. Klobouk dolů! Výborný článek, autorovi gratuluji.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…