• První plakát: Muž tmavé pleti se zakrváceným nožem a v košili, doplněný texty „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové‘ z dovozu“ a „Stop Migračnímu paktu EU“.

• Druhý plakát: Dva romští chlapci kouřící cigarety s textem „Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj’ na háku…“ a návrhem politiky „Podpora pouze pro rodiny, kde děti plní školní docházku“.

Tyto vizuály můžeme pokládat za provokativní až hrubé. Používají silný emoční apel a pohybují se v mantinelech stereotypů. To je však v politických kampaních běžné. Mnozí si pamatujeme kampaň, podle níž mělo být vítězství hnutí ANO pozvánkou pro příjezd ruských tanků. Žádné samozřejmě nepřijely a nikdo autory za šíření poplašné zprávy nestíhá.

Klíčová otázka zní: Jsou plakáty SPD trestným činem podněcování k nenávisti podle českého práva? Podle soudu ano, ale…

Svoboda projevu v demokracii

Politické strany mají právo kritizovat migraci, migrační pakt EU (který kritizují i zástupci mainstreamu), selhávání integrace nebo zneužívání sociálních dávek. Po mnoha tragických útocích ve Francii, Německu či Spojeném království je logické, že se občané obávají, zda jsou vlády na tyto excesy připraveny a zda umí problém migrace vůbec řešit.

Statistiky o vyšší kriminalitě v některých migrantských komunitách nebo o nižší školní docházce u části romské populace nejsou vymyšlené (byť se samozřejmě netýkají všech). Upozorňovat na reálné problémy není „nenávist“, ale legitimní politický postoj.

Nebezpečný precedens?

Soudkyně v odůvodnění uvedla: „Mít názor a způsob, jakým ten názor projevím, jsou dvě odlišné věci.“

Tohle vyjádření však představuje obrovské riziko pro právní stát. Bude mít tedy projevování názorů povolenou a zakázanou formu? A kdo tato povolení stanoví? Kdo určí, co je zakázané? Estetické či vkusové hodnocení soudu je subjektivní a nebezpečně vágní kritérium. Mohlo by se stát, že jeden soud určitou formu názoru připustí, zatímco druhý nikoliv.

Dvojí metr

Levicové či mainstreamové kampaně často používají beztrestně silné obrazy namířené proti „pravici“, „bílým mužům“, „křesťanům“ nebo „kapitalistům“. Ještě nedávno byla současná italská premiérka označována za téměř fašistku. Nic nebylo vzdálenější pravdě, přesto žádný novinář ani médium nečelili trestnímu stíhání.

Pokud SPD ukáže muže tmavé pleti s nožem v kontextu migrace, je to označeno za „rasismus“. Kdyby však strana ukázala násilníka se světlou pletí, jak by byl takový plakát posuzován? Přece by mohl skrytě směřovat například proti Ukrajincům. Byl by to opět trestný čin? A co kdyby byl na plakátě konkrétní člověk odsouzený za trestný čin? Ten by se sice mohl bránit občanskoprávní žalobou na ochranu osobnosti, ale ptejme se znovu: šlo by o trestný čin?

Deklarovaný přístup soudu má příliš mnoho slabin. Oslabuje důvěru v justici a podporuje pocit, že některé názory jsou zakázané. Které to ale jsou a jaká je jejich přípustná podoba?

Kontext předvolební kampaně

Voliči mají právo vidět ostré kontrasty. Lidé nejsou hloupí – plakát s nožem pro ně neznamená, že „všichni cizinci jsou vrazi“. Chápou ho jako sdělení, že „masová migrace bez kontroly přináší rizika“ (což lze doložit varovnými statistikami ze západní Evropy). Podobně je tomu u Romů: podmínění dávek školní docházkou je politika, kterou prosazují i jiné země. Není to nenávist, ale snaha o integraci, byť se tato kritika velké části Romů samozřejmě dávno netýká.

Kdy by to bylo přes čáru? Kdyby plakáty explicitně volaly k násilí. To se však v tomto případě nestalo. Šlo o politickou hyperbolu a karikaturu problému, který chtělo vedení SPD zdůraznit, aby oslovilo voliče.

V poslední době se může zdát, že evropský trend využívání zákonů proti tzv. „hate speech“ (nenávistným projevům) slouží spíše k potlačování nepohodlné kritické pravice, zatímco reálné problémy (no-go zóny, paralelní společnosti, statistiky trestné činnosti) se bagatelizují. Tato pštrosí politika je celoevropsky nebezpečná a vede pouze k tomu, že vedle standardních pravicových a konzervativních stran vznikají skutečně radikální uskupení.

Slovo bude mít Ústavní soud

SPD má právo na svůj hlas a voliči mají právo ho slyšet a oznámkovat u voleb – nikoliv u soudu. Lepší cestou je otevřená debata než pokuty za plakáty.

V případě vizuálů SPD bude pravděpodobně až Ústavní soud finálním arbitrem, který rozhodne, zda šlo o překročení hranice, nebo o chráněný politický projev. Bude balancovat mezi ochranou svobody slova a prevencí reálné nesnášenlivosti. Otevřená debata o reálných problémech by však měla mít prioritu před automatickými tresty. Uvidíme, jak se s rozhodnutím prvostupňového soudu, které de facto vytváří novou „normu“ politického projevu, vypořádají vyšší soudní instance.

Psali jsme:

„Ani ruku podat, natož summit.“ Pavel čelí tvrdé palbě kvůli koruně

„To by se vám hodilo.“ Okamura se v ČT pustil do moderátora

ČT má skoro 3000 lidí. Kekely položil otázku, která zabolí

Babiš se znovu dopálil: Seznam, Novinky? Nevěřte jim ani pozdrav