Kudrliny neoliberální vize i technický rámec hospodářské politiky proto nahradily brožurkové mantry: Pravice vede válku ve prospěch svých klientů a vede ji formálně úspěšně. Provedla dramatické přerozdělení daňové zátěže a chce pokračovat. Klientem české pravice jsou majetné vrstvy, obětí je střední třída a částečně chudší publikum.

Kdyby bylo zdanění nejvyššího patra příjmů v konzervativní Británii vyšší o nějakých deset, třicet nebo i padesát procent, dalo by se to hájit. Jenže v této položce je britská daň na neuvěřitelných tři sta třiceti procentech daně české... Daň z příjmu má díky pravici ve vyšších polohách nikoli rovný, ale dokonce unikátní degresivní průběh.

Podobně daň právnických osob klesne s uvážením velkorysých daňově uznatelných nákladů na efektivní hladinu kolem třinácti procent. Jsme tak prakticky na legendární irské úrovni. Mimo jiné tím umožňujeme export monopolních zisků do zahraničí bez toho, abychom výrazněji stimulovali investice.