Ničemu nerozumím v české politice, ačkoli jsem za to nehorázně placen. Mám totiž leštěné koryto v Bruseli, bych dělal politiku českou a evropskou. Ale k porozumění té české politice nestačí ani hříšné peníze, co nám tu platí zejména Němci. Nestačí ni zástup politológů, kteří pro mne politiku předžvýkávají, analýzují a mají vkládat do mé sprosté huby oduševnělé věty... Jsem v troubě a nechápu nic. I v té nehostinné Bruseli jsou z toho Česka národové celí tumpachoví.

Když nastoupili tříkoaličníci z Nečasstrany, Bártostrany a Kaloustrany do vlády a udělali dlouhý frňák na sociální demokraty, co vyhráli volby, měli sto osmnáct hlasů. Mohli dělat, co chtěli, mohli se stavět na hlavu a rozpočtově odpovědně snižovat důchody, zvyšovat zdravotnické poplatky a zdražovat potraviny. Ale nedělají nic, hádají se mezi sebou a dokonce se srdnatě mydlí i uvnitř vlastních stran.

Vláda, kde šéfovi fondu Michálkovi ministr vnitra poradil, ať si nahraje jeho ministerského kolegu Drobila, a on ho fakt nahrál, je dost nahraná. Nahraný byl ale i místopředseda věcí veřejných Škárka, který požádal, aby nebyl nahrán, načež byl nahrán tajně mikrofonem ukrytým v redaktorčině rajcovním výstřihu. Ministr financí si zase nahrál šéfredaktory novin, jak domlouvají pikle proti vládě zdražující noviny. Prý mystifikace, no ale věřte Kalouskovi...

Pak taky nahráli slečnu Kočí, což byla cílená mystifikace. Cílená mystifikace se ale natolik zdařila, že všichni věří, že to byla pravda. Strašné: mladičká politička dneška, nezatížená komunistickou minulostí, nemůže podle většinového názoru hovořit a konat než jako kříženec dlaždiče a běhny... A přitom pravý opak je pravdou, slečna Kočí patří ve skutečnosti k nejslušnějším vládním politikům.