Vážený pane prezidente, vážená paní Zatlersová, vážené dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás při této slavnostní příležitosti velmi srdečně pozdravil a přivítal Vás v historických prostorách Pražského hradu.

V květnu letošního roku jsem při slavnostní večeři v Rize mluvil o tom, že až do nedávna historie našim národům nedala mnoho příležitostí k intenzívním kontaktům. Bylo velmi prozřetelné, že jsem použil čas minulý. Skutečnost, že mohu Vás, vážený pane prezidente, spolu s Vaší paní manželkou a s Vaším doprovodem jen několik měsíců, které uplynuly od mé státní návštěvy Lotyšské republiky, přivítat zde v Praze, dokazuje, že jsou vztahy mezi našimi zeměmi velmi živé a intenzívní a že existuje oboustranný zájem na jejich rozvoji.

Naše členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci dává našim současným vztahům dobrý základ. Obě naše země mají zájem na prosperitě a stabilitě našeho kontinentu a obě mají zájem na zachování silné transatlantické vazby a spojenectví se Spojenými státy. Obě naše země mají zájem na tom, aby se Evropská unie vymanila ze své dnešní krize, která ani zdaleka není jen krizí ekonomickou, a aby se vyvíjela směrem, který nepovede k opakování či vyostřování dnešních problémů, ale směrem, který jejím členským státům zajistí prosperitu a konkurenceschopnost, nikoliv stagnaci a závislost na vnější pomoci.

K tomuto přesvědčení nás vede i naše, v mnohém obdobná historická zkušenost - nelehký boj za získání, obnovení a udržení svobody a vlastní státnosti, dlouhá desetiletí totalitního režimu, charakterizovaného potlačováním občanské a ekonomické svobody a rozhodováním o nás bez nás. Mnohé jsme tím ztratili, ale co jsme tím získali, je třeba našim evropským partnerům stále připomínat. Této  naší historické zkušenosti, kterou s námi sdílí mnoho dalších nových členských států Evropské unie, je třeba využít ve prospěch racionálního pokračování procesu evropské integrace.