Klíčová otázka povolebního vyjednávání se několik posledních dní točí kolem jediné otázky - zda Věci veřejné mají vstoupit do koalice s ODS a TOP 09, nebo jen podporovat konkrétní návrhy. Existuje několik dobrých důvodů, proč by měla strana okolo Radka Johna a Víta Bárty zvolit první řešení.

Především je to stabilita vlády. Od roku 1989 jsme v České republice neměli takovýto potenciál silné vlády a s výjimkou Klausova kabinetu s ODA a KDU-ČSL ani jasně nadpoloviční, u které by nebylo třeba přechodů poslanců mezi kluby. Potenciální většina 118 hlasů dává jistotu, že i když několik poslanců změní názor, koaliční projekt nebude zmařen. Co obrovské zvýšení ceny jednoho poslance znamenalo v uplynulém volebním období, snad ani netřeba připomínat.

Z pohledu ODS i TOP 09 je snaha zatáhnout Vévečka do spolupráce zřejmá - zvýšit jejich odpovědnost za přijatá opatření, která by v případě pouhé „ad hoc" podpory byla mnohem rozmazanější. Podpis pod koaliční smlouvou je přeci jen silnějším závazkem. Zároveň takové uspořádání prospěje celé politické kultuře, ve které se v posledních letech rozmohl princip „něco za něco", který dovedl do dokonalosti předseda ČSSD Paroubek výměnou armádních misí za poplatky a který by se jednorázovými dohodami VV s koaličními stranami opět rozmohl.