Sociální systém je financován "daní" z prodávané práce. Množství prodávané práce klesá a socální výdaje rostou. Růst spotřeby nutně neznamená zvýšení příjmů sociálního systému.

Sociální systém je nutné z něčeho financovat. Když něco stát rozdává zadarmo, musí to někomu vzít a nic mu za to nedat. Stát musí někoho přinutit, aby poskytl svůj užitek zadarmo. Jinak to nejde, perpetum mobile neexistuje ani v ekonomice. Do procesu směny tedy vstupuje i vynucená potřeba nákupu tzv. sociálního smíru. V sociálním státě se vládci neopírají o hrozbu armádou, ale o hrozbu projevů nespokojenosti těch, které ostatní nepotřebují (kdyby je potřebovali, budou integrováni v procesu směny).