„Shodou okolností v Praze 6 bydlím a ty patálie s památníky jsem tu a v nejbližším okolí několikrát zažil,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil ke sporu o kontroverzní sochu sovětského maršála I. S. Koněva. „Dohadovali se zde zodpovědní i nezodpovědí o umístění Edvarda Beneše před Černínským palácem, některým zarputilým zpočátku vadil TGM i před Pražským hradem. Památníček kpt. Václava Morávka byl na Prašném mostě nejprve zapomenut, potom obkládán květinami, nakonec vykopán a přenesen trochu jinam, než původně byl. O pamětní desku generála Eliáše a hned několika popravených z Obrany národa se dlouho vedly spory a jistě dojde na i na další. Dříve u některých stávali pionýři, dnes někdy, ale už ne často, skauti,“ vzpomíná.
Co se týká sochy, která je aktuálně předmětem dohadování, říká: „Ten pomník generála Koněva, mimochodem podle mého názoru nepovedený, se stal panu starostovi trnem v oku až v poslední době. Karel Steigerwald, který kdysi nazval sochu Jana Švermy, který padl v SNP, sochou darebáka a tím polistopadové obrazoborectví kdysi zahájil, dnes zatím ještě mlčí.“
„Samozřejmě jde o symbol, a nikoli o estetické hodnoty. V roce 1980, když v Dejvicích sochu maršála instalovali, nikdo neprotestoval a všichni aplaudovali. Dnes se obdivu dostává divizi Wallenstein, která kdysi projela v roce 1945 Prahou jako divize SS Gruppe. Dnes její jmenovkyně patří do svazku armád NATO a cvičí v ní i česká bojová grupa. Dokonce i na území ČR. Doba se mění a lidé s ní. Slova obdivu nahradila slova hněvu. A tak se mi zdá, že termín pana starosty Fischera v Praze 6 přežije jen také nepříliš povedená socha Simona Bolivara. Jejím autorem byl národní umělec Jan Hána. Stála 50 tis. USD a zaplatila je Venezuela. Navíc, Bolivar nikdy v Praze nebyl, Čechům, jak říká klasik, nikdy s ničím nepomohl. Stojí sice nedaleko Koněva, ale nepamatuji, že by se kvůli tomu někdo hněval. Snad jen Janu Hánovi ty peníze někdo záviděl,“ popisuje politolog.
Staroruští revolucionáři říkali, car nám zasolil, i my mu zasolíme!
Připomeňme, že sochu maršála Koněva někdo 22. srpna polil červenou barvou a přidal nápis – „Ne krvavému maršálovi, nezapomeneme“ – a letopočty včetně roku 1968. Pak ji další lidé očistili. Aby byl památník chráněn před vandaly, rozhodla se ho radnice zakrýt plachtou. Ta na místě dlouho nevydržela a snahy o její odstranění pokračují. Radnice policii požádala o zvýšený dohled a sochu také před dalším překrytím ještě preventivně nechala přetřít antigraffiti lakem.
„Už jsme v PL několikrát psali, že i nenávisti se musí lidé naučit. A jde to rychleji, než se naučit chovat slušně. Možná pan starosta tu svoji verbální neomalenost jako starosta přežije i se svou TOP 09, ale možná ze školy ví, že tlak budí protitlak. Staroruští revolucionáři říkali, car nám zasolil, i my mu zasolíme! Tuto ‚moudrost‘ by od svého pana otce, kdysi působícího v Moskvě, mohl znát,“ podotýká politolog.
Socha má být zakryta do doby, než se rozhodne, co s ní dál. O jejím osudu budou jednat 12. září zastupitelé. Jenže je plachta dobrý nápad? „V této zjitřené atmosféře, kterou jsem jako poměrů na Praze 6 znalý, nepředpokládal, asi ano. Hůře se to bude vysvětlovat velvyslanectví Ruské federace, která má své budovy také v Praze 6 a jejím okolí. Proto panu starostovi jeho postavení nezávidím,“ reagoval politolog. „Ale už na pole zahraniční politiky vstoupil, tak mne zajímá, jak bude pokračovat a co to přinese politické straně v tomto exponované městské části. Ještě tam má Hotel International, dnes Hilton, typickou ukázku sovětské architektury padesátých let, tak má co dělat. Komunistický hotel Praha, byť modernější, mu pomohl zlikvidovat pan Kellner. A tak se ještě může nechat inspirovat. Myslím proto, že to jednou plachtou neskončí,“ dodal.
„Skutečnou obětí se pak může stát kdokoli, nejen nějaký politik.“
Starosta Ondřej Kolář dostal kvůli eskalaci dění kolem sochy policejní ochranu. „Chodily mu nenávistné e-maily a zprávy na Facebook vyhrožující fyzickou likvidací,“ napsal mluvčí Prahy 6 Ondřej Šrámek ČTK.
„Je pro mne otázkou, zda si pánové na magistrátu uvědomují, že na Praze 6 nežijí jen oni, A že není možné přikládat pod kotel donekonečna. Paní Holubová bude asi zklamaná, že ‚polovina lidí ještě nevychcípala‘, a pan starosta zapomněl, že vyhrát volby neznamená mít absolutní moc. Myslíme si, že tzv. vyhrožování je záležitostí spíše internetovou, ale může nikoli jen mobilizovat, ale dokonce i inspirovat sociální psychopaty. Jejich skutečnou obětí se pak může stát kdokoli, nejen nějaký politik. ODS v Jesenici u Prahy to už zkusila, proč by to nezkusil někdo jiný. Dříve v modrém, dnes v rudém,“ komentuje Zbořil.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová připomíná, že maršál Koněv se podílel na devastaci naší země, a nechápe proto, že za zakrytí jeho sochy je starostovi Prahy 6 vyhrožováno. I ona připojila slova podpory a přitakala vyjádření komentátora Alexandra Mitrofanova, že „jsme ve válce a čím dřív si to uvědomíme, tím líp“.
„Pan Mitrofanov je ve válce už od doby, kdy přijel do ČSSR z Doněcka a nastoupil v redakci časopisu Škodovák. Horší je to s paní poslankyní. Pokud si myslí, že jsme ve válce s Ruskou federací, ať využije svého vlivu, veškerého svého umu a svých znalostí a přesvědčí prezidenta republiky, vládu a zejména ministra zahraničních věcí, že tomu tak je, a vydá se na cestu boje,“ navrhuje politolog. „Nedovolím si jí radit, ale myslím si, že se nevydala správnou cestou. Možná brzy zjistí, že podpora od těch, kteří i ji dnes podporují, je věc přelétavá a dost často i na prodej,“ dodal.
Zároveň podotýká: „Tomu, že někteří novináři a publicisté s ruskými jmény jsou ve válce, můžeme věřit. Jen záleží na tom, s kým vytvoříme společnou bojovou linii a kdo první vystřelí. Protože shodou okolností v těchto dnes vzpomínáme, kdo a proč přepadl v roce 1939 Polsko, kdo mu pomohl a nepomohl, mohli by si pánové i dámy tu protektorátní hantýrku odpustit. Jenom jejich krev nepoteče.“
V zemích bývalého Sovětského svazu jsou citliví, když…
Ruské velvyslanectví ostře odsoudilo pomalování pomníku a označilo to za barbarský čin a urážku památky vojáků Rudé armády. Ruské ministerstvo zahraničí pak kvůli kauze povolalo chargé d'affaires českého velvyslanectví v Moskvě a vyjádřilo důrazný protest proti zhanobení pomníku. V reakci na umístění plachty ruské velvyslanectví uvedlo na svém facebookovém profilu: „Dnešní činy městských úřadů, jakož i jejich otevřené schválení nedávného aktu vandalismu názorně demonstruje, že pomník potřebuje ochranu především před samotným vedením Prahy 6.“
„V zemích bývalého Sovětského svazu, nejen v Ruské federaci, jsou velmi citliví, když někdo zlehčuje oběti druhé světové války, komolí strategický význam mnichovské dohody a zlehčuje význam obětí, které dokonce ještě v posledních dnech války přinášeli vojáci Rudé armády, dokonce i v Praze 6,“ reagoval Zbořil. „Ještě 9. května ráno tam zběsilý esesák postřelil bojovníka Pražského povstání a okolo třetí hodiny odpoledne lékaře, který mu šel pomáhat. Dnes je ten malý památníček ukrytý v roští pár metrů od parkoviště v ulici Na valech. Mimochodem, nedaleko bývalého bytu vojensky studovaného Mirka Topolánka. Také proto se nemůžeme reakci velvyslanectví divit, ale možná se budeme někteří divit, až si ruští politici uvědomí, v duchu slov pana Mitrofanova, že jsou také oni s námi ve válce. Mohlo by to být dříve, než na to přijde jeden ruský novinář s českým pasem a jedna česká poslankyně,“ dodal.
Odpůrci pomníku nyní prostřednictvím petice žádají zastupitelstvo Prahy 6 o odstranění této sochy. Existence pomníku maršála Koněva je podle signatářů trvalým prodlužováním komunistické lži. Podle petičníků původní důvod pro vztyčení pomníku, totiž že vojska pod jeho vedením zachránila 9. 5.1945 Prahu před zničením, je prokazatelně v rozporu s realitou, neboť kapitulaci německých jednotek v Praze přijal již 8. května vojenský velitel Prahy generál Kutlvašr. Pomník maršála Koněva, vystavěný v roce 1980, podle jejich názoru v žádném případě nelze považovat za výraz spontánního vděku obyvatel Prahy za osvobození od nacismu – v roce 1980 šlo již výhradně o symbol poroby Československa sovětským impériem.
„Kapitulaci přijel podepsal, pokud vím, v zastoupení České národní rady komunista Josef Smrkovský a německý generál Rudolf Toussaint. Velitel vlasovců od toho zrazoval, ale stalo se. Smrkovský byl později kritizován, a dokonce mu to přidali k rozsudku, kvůli kterému byl ve vězení. Jeden z po roce 1949 odsouzených strýců mé větší rodiny se s Toussaintem jako voják setkal buď na Ruzyni, nebo na Jáchymově a historku o podpisu zastavení palby a volného odchodu Němců z Prahy (nešlo jen o vojáky) jsem znal trochu jinak. Je ale pravda, že nevím, která verze byla blíže pravdy. Pokud jde o ‚symbol poroby‘, to je vlastně také jenom část pravdy. Protože jsme ale ve válce, jak někteří tvrdí, měli bychom si vzpomenout, že pravda je vždy její první obětí,“ popisuje Zbořil.
Celý text petice nechtěl politolog více komentovat. „Její slova jsou jasná, i když se někomu nemusí zdát přesvědčivá. Uvažování a víra jejích autorů také, tak udělejme si každý sám analýzu toho, o čem nás má přesvědčit. Nedoporučujme si, co si kdo má myslet, a spoléhejme na to, že máme dost moudrosti poznat, co je zlo a dobro a na které straně vlastně stojíme,“ podotkl.
Psali jsme:
Kam s ním? „Jsem rád, že o tom nemusím rozhodovat.“
Pomník se dlouhodobě stává terčem vandalů, například loni v květnu ho někdo polil růžovou barvou. Praha 6 navrhuje jeho přesun na nedalekou zahradu ruského zastupitelského úřadu. Ale je vhodné ho přesunout? „Já nevím, ale jsem rád, že o tom já nemusím rozhodovat. Páni a paní politici se rozhodli velmi odvážně, ale nejsem si jistý, zda ve svém svatém hněvu vytrvají až do konce. A to ani tehdy, pokud se uchýlí pod zášť stále bojovněji se vyjadřujících Milionů chvilek…“ komentuje Zbořil.
ČTK v této souvislosti připomínala, že Praha 6 loni k 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa odhalila u sochy tabulku s doprovodným textem. „Popisuje roli Koněva v roce 1945, kdy osvobozoval Československo od nacistů, v roce 1956, kdy řídil potlačení maďarského povstání, v roce 1961, kdy se jako velitel skupiny sovětských vojsk podílel na řešení berlínské krize výstavbou berlínské zdi i v roce 1968, kdy údajně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem sovětských vojsk do Československa.“ Ruská ambasáda v ČR v minulých dnech uvedla, že vandalský čin zavinila i radnice Prahy 6 tím, že na něj tabulku umístila.
„Nejsem si jistý, zda údaje na této destičce jsou pravdivé, ale i kdyby byly, jsou ty události nesouměřitelné. Maršál Koněv ‚nedobýval‘ jen Prahu a Budapešť, ale hlavně Berlín. A dobyl ho. Tak ať se tvůrci a polotvůrci ‚české od pangejtu k pangejtu politiky‘ domluví, řeknou o tom své v jedné chvíli, a potom navždy mlčí. Anebo si čtou Havlíčkovy epigramy, je to tam řečeno docela zpříma a jasně. Radnice v Praze 6, samozřejmě, celý skandál zavinila. Snad by se jejich vznešenostem nic nestalo, kdyby před svým rozhodným činem ruské velvyslanectví informovala. Nemají to k sobě daleko a tzv. „Rusů“ žijí na Praze 6 stovky, a tak se možná mohli zeptat i jich. Když máme demokracii, podle Ústavy, s prvky demokracie přímé, není to snad zas tak složité,“ říká politolog.
A o čem vlastně celý spor svědčí? Proč v Praze 6 jeden památník vyvolává tak velké emoce? „To je dost složitá otázka, ale možná, že jsem na ni odpověděl již v předcházejících odpovědích. Snad jen navíc. Pamětníci odcházejí, ve školách se věnuje pozornost spíše revoluci v zeleném, s dějepisem je to i v televizním provedení více než marné. A tak ještě jednou připomínám slova paní Holubové, ještě jsme ale ‚všichni nevychcípali‘, a tak mohou mnozí reagovat. Třeba i zlobně. Konec konců, žijeme v zemi, kde se stále častěji používá hloupost jako zbraň,“ říká Zbořil.
Babiš „osvobozen“? Již dříve existovaly informace…
Státní zástupce Jaroslav Šaroch zastavil stíhání premiéra Andreje Babiše v případu padesátimilionové evropské dotace na výstavbu farmy Čapí hnízdo, uvedl zpravodajský server Deník N. Zprávu převzala ČTK. Závěry ale nemusejí být konečné. Jeho nadřízení, mezi které patří i pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, Šarochovo rozhodnutí ještě prověří. A prý může trvat dost dlouho, než padne definitivní verdikt. Státní zástupce, který shledal důvodným zahájení trestního stíhání v kauze Čapího hnízda a řešil případ čtyři roky, by měl vysvětlit okolnosti, jež ho vedly k vydání aktuálního rozhodnutí. Na svém facebookovém profilu to dnes napsala Unie státních zástupců. A na vysvětlení se ptá nejen zmiňovaná Unie.
„Pokud se nemýlím, vyšetřování tohoto případu zahajoval pan Snítil, kterému se dostalo podpory od všech politických stran, které jsou dnes v opozici. Dokonce svým nenávistným antibabišismem přispěla tehdy i ČSSD. Protistrana tehdy jeho způsobilost, a hlavně nezaujatost zpochybňovala,“ předesílá Zbořil. „Když se dostala celá věc k panu Šarochovi, paní Bradáčová to hodnotila pozitivně, s ohledem na obvyklou důkladnost, kterou je tento státní zástupce známý. Pochybnosti, zda celé vyšetřování není účelovou politickou záležitostí, měli i někteří právníci, kteří se vyjadřovali sice opatrně, ale trochu jinak než temperamentní poslanci v PS PČR. Jako laik ve věcech trestních předpokládám, že na rozhodování pana státního zástupce měly vliv i materiály, které si vyměňovaly úřady v Praze a Bruselu. I o tom již existovaly informace dříve, než některým poslancům došlo, že ne vždy všemu rozumějí,“ dodal.
Opozice už publikovala zásadní kritiku. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek poznamenal, že tímto krokem důvěra veřejnosti v nezávislost státního zastupitelství drasticky poklesne. „Čert vem @AndrejBabis, Vyšší Spravedlnost si ho nakonec stejně najde. Malér je v tom, že důvěra veřejnosti v nestranný výkon st. zastupitelství se zhroutí. Ode dneška se st. zastupitelství bude těšit stejné důvěře, jako komunistická prokuratura před rokem 1989. A náprava bude těžká,“ posteskl si Kalousek na Twitteru.
„Pan exministr Kalousek je v tomto případě tak trochu ‚ve střetu zájmů‘. Jednak má na tom všem také, společně s exhejtmany Středočeského kraje Bendlem a Rathem, svůj podíl nebo zájem a mohl by se stát součástí pokračujícího vyšetřování. Pokud se obává návratu před rok 1989, pak by si mohl vzpomenout, kdo všechno obhajoval právní kontinuitu, ale hlavně, jak to dopadlo s personální kontinuitou v celé justici ČSFR i ČR. A jestli si myslí, že se, řečeno obecně, státní zastupitelství těší velké důvěře, pak má asi nepříliš dobré informace. Možná by se mohl zeptat své kdysi stranické přítelkyně Vlasty Parkanové, zda po jejím téměř jedenáctiletém ‚mučení‘ státními zastupitelstvími a různými soudy sdílí podobné názory jako on,“ komentuje politolog.
Jaká je cena přátelství a jak rychle se mění…
V nedělních Otázkách Václava Moravce se střetli předseda Senátu Jaroslav Kubera z ODS a předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z hnutí ANO. Kubera v Otázkách mimo jiné zhodnotil: „Andrej Babiš – jediné, čeho se bojí, je, aby neztratil prezidentovu přízeň, protože prezident Andreje Babiše nepotřebuje, Andrej Babiš bez prezidenta je bezvýznamná osůbka.“ „Kdykoli si pan prezident vzpomene, tak Andrej Babiš nebude premiérem.“ Kubera připomenul, že prezident řekl, že kdyby padla vláda, tak by premiérem opět jmenoval Babiše. Ale to je věta spojenců. Podle Kubery se mohou změnit v úhlavní nepřátele.
„Já jsem tu televizní besedu pan předsedy neviděl. Jen jsem četl na PL některé její citace. Nemyslím si, že vystoupení pana Kubery bylo jedním z těch, které zvětší jeho slávu a proslulost. Snad se až příliš nechal ovlivnit ‚senátním uvažováním‘ a jeho pokleslou rétorikou. Ano, je to tak, anebo právě naopak. I to tvrzení o bezvýznamné osůbce patří do arsenálu senátního uvažování. Anebo je také možné, že pan Kubera nestačí ani sledovat denní program premiéra a že za ním až trapně zaostává. Pokud jde o to nepřátelství, pan Kubera jistě už na své dlouhé životní a politické pouti poznal, jaká je cena přátelství a jak rychle se mění,“ komentuje Zbořil.
Jaroslav Kubera
„Pokrok oproti létům minulým tady je.“
Hostem první poprázdninové Partie FTV Prima byl předseda vlády Andrej Babiš. Sdělil, že si žijeme jako v ráji, a odsoudil ústavní žalobu na prezidenta, kterou připravilo několik senátorů v čele s Václavem Láskou. „Já říkám, že to je nesmysl. Mě stále unavuje se bavit o těch sporech. Měli by si lidi uvědomit, v jaké fantastické zemi žijeme. Ve Spojených státech bylo zabito pět lidí. Ve Francii taky. Včera jsem mluvil s našimi emigranty ve Švédsku, co se tam děje. U nás kriminalita klesá. My žijeme v ráji, tady. Rostou důchody. Česká republika se má skvěle. Buďte pozitivní. Česká republika se má skvěle,“ uvedl Babiš před kamerami.
„Neviděl jsem ani pana premiéra na Primě, ale četl jsem jeho interview v Právu. Jistě neočekávají, že pan premiér bude tvrdit, že vláda vládne špatně, a že žijeme v ekonomickém pekle, ani dokonce v předpeklí. Ale kdo má možnost srovnávat, dokonce i během dovolené v Chorvatsku nebo Slovinsku, ví, že pokrok oproti létům minulým tady je, i když politická opozice tvrdí, jak chřadneme,“ uvedl Zbořil. „Porovnávání se s problémy, které se objevují v západních zemích je také obtížné. Startovací čára české ekonomiky, ze které měla vyrazit k ‚dohánění a předhánění‘ byla na různých úrovních, a tak nemůžeme být jen optimisty. Zajímavé by bylo porovnávat i ekonomický růst v Polsku a Maďarsku a ptát se, co jej ovlivňuje a zda to není také tím, co kritizujeme jako autoritářství obou tamějších politických režimů. A neuvědomujeme si, že nemusíme mít pravdu,“ dodal.
„Podle ČT si můžeme myslet, že v Hongkongu dochází k další nějak vybarvené revoluci.“
Desetitisíce lidí se v sobotu zúčastnily dalších protivládních protestů v Hongkongu, navzdory policejnímu zákazu. Doprovázely je násilné potyčky s policií. Pořádkové jednotky v nočních hodinách tvrdě zasáhly proti vracejícím se demonstrantům v prostorách hongkongského metra, ve vagonech použily slzný plyn i obušky.
„Sleduji, ale snažím se neřídit se dojmy. Podle ČT si můžeme myslet, že v Hongkongu dochází k další nějak vybarvené revoluci, ale to, při známých rozmáchlých interpretacích jejích zpravodajů, může být ještě dost daleko od pravdy. Jak zpívali V+W v druhé sloce Davida a Goliáš: „Hawesova kancelář nám sděluje, že Anglie události sleduje, a ta loď, co k Číně pluje a co Šanghaj ostřeluje, že jenom manévruje.“ Někdy, bez ohledu na náš cyber-pokrok, nejsme ani o krok, o krok dál,“ uvedl Zbořil.
„Ten zásah v metru, pokud se nemýlím, měl být v podzemí. To vypadá na vojensky plánovanou operaci a potvrzovalo by to informace, že k Hongkongu se stahují armádní, jistě speciální jednotky. Snad si mohu dovolit zajímat se o tuto událost jako o sice boj ve městě, ale tím městem není Kyjev nebo Praha, ale mnohamilionová metropole. Nejde také, mimo jiné, o cvičení speciálních jednotek, které by mohly nabýt zkušeností, jak se v takovém prostředí chovat. Podobných velkoměst je na světě dost, a co když někde někoho napadne, že nejsou ochotná poslouchat rady a vzít si poučení z konspirační praxe producentů ‚nekonečné spravedlnosti‘?“ uzavírá Zdeněk Zbořil dnešní Rozjezd.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
