Za dva týdny vystřídáte v ministerském křesle Martu Novákovou na Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO). Zůstanete i poté v pozici místopředsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace?
Určitě ano. Taková je dohoda s panem premiérem, že budu pokračovat i v této pozici.
Takže směr, který jste tam nastolil, a realizaci inovační strategie budete stále razit a prosazovat?
Ano, budu v tom pokračovat. Naopak se to bude ještě víc prolínat s jednotlivými resorty. Bude se to implementovat ještě trochu líp, protože budu mít větší aparát.
Jaké hlavní priority jste si pro nástup na Ministerstvo průmyslu a obchodu stanovil? Čím se budete zabývat nejdříve?
Priorit je obrovské množství. Některé jsou vysloveně nadresortní, jako například energetická koncepce a data operátorů. To řešíme průběžně už teď a budeme to nadále řešit s panem premiérem a vládními zmocněnci pro digitalizaci nebo pro jádro. Dál půjde o klíčové priority, které jsou přímo spojené s resortem průmyslu a obchodu. Počínaje strukturálními fondy pro podnikatele v rámci OPPI (Operační program Podnikáni a inovace, pozn. red.), kde to z mého pohledu vázne, protože se s podnikateli nekomunikuje úplně správně, následuje sjednocení agenturní exportní podpory pro naše firmy. CzechTrade, CzechInvest, CzechTourism: vše pod jednu střechu, když to zjednoduším. Jak v České republice, aby to pro firmy bylo „v jednom baráku“, komfortně a rychle, tak v zahraničí, aby se nestávalo, že v jednom městě budou tři pobočky té stejné organizace. Je to sice nadresortní, ale dá se to všechno zkoncentrovat pod jednu střechu.
Dále jde o všechno, co se týká spotřebitele. To už je částečně svázáno s cenami mobilních dat. Prioritou je pak rozhodně i jiná politika a koncepce vůči dceřiným společnostem, tedy podnikům, které jsou pod MPO. Tam se dá ušetřit, zracionalizovat a zefektivnit jejich chod. Na to se chci ihned zaměřit, protože tohle musí spravovat prvotřídní osoba, která to bude řídit, nejen monitorovat, že máme nějaké dceřiné účasti, ale také vědět, co přesně dělají, za co utrácejí, kde se dá ušetřit. Budu chtít vidět každý měsíc jejich příjmy, výdaje, jak naplňují rozpočet a kde se dá ušetřit a co se dá vylepšit. Klíčová je také podpora podnikatelského prostředí čili živnostníci atd.
Typická otázka pro nově nastupujícího ministra. Plánujete v nejvyšších patrech ministerstva podnikat významné personální změny?
Určitě to nemohu vyloučit. Chci si nejdřív s každým promluvit. Političtí náměstci jsou jasní, tam si člověk přivádí svůj tým. Co se týká odborných náměstků, kteří jsou pod služebním zákonem, chci si nejprve s každým promluvit, a nelze vyloučit, že dojde k zefektivnění jednotlivých sekcí, že jich nebude tolik.
S každým náměstkem budu chtít mluvit, slyšet jeho priority, a hlavně, co je ochoten tomu obětovat. Zcela otevřeně říkám, že práce na osm hodin pro manažery, náměstky ministerstva a ostatní není přípustná. Ti lidé tam musí vypustit duši, musí tam být od rána do večera a jít příkladem ostatním. Jestliže chceme vyšší intenzitu práce celého resortu, především musí jít příkladem vedení. Pokud jde o lidi, kteří budou ochotni se tomu obětovat, takoví tam budou mít otevřené dveře. Pokud tam někdo bude chodit ráno do práce a odpoledne z práce, s těmi lidmi spolupracovat nebudu.
Odpoledne míříte do Lán na schůzku s prezidentem Milošem Zemanem. S čím za ním jdete?
Nejde o to s čím. Záleží na tom, co bude chtít pan prezident slyšet ode mě. Předpokládám, že diskuse bude asi o prioritách resortu, na co se budu soustředit atd. Určitě půjde o strategické oblasti, které jsou nadresortního charakteru. To se domnívám já, hlavně je to na panu prezidentovi, který si musí určit, co všechno bude chtít diskutovat a slyšet.
Mezi nejvýraznější témata v souvislosti s ministerstvem průmyslu patřila kauza s drahými mobilními daty. Táhne se to roky. Jde to změnit? Co s tím budete dělat?
Musí se to změnit. Data u nás jsou jednoznačně předražená, o tom nemá smysl diskutovat. Velcí mobilní operátoři se snaží podsouvat, že to klesá a telefonujeme za babku. Není tomu tak. Ano, klesá to, ale to všude. Klesající trend není signifikantní pohled. Když srovnáme ceny, pak u nás vysoké jsou. Trh tady v tomhle pořádně nefunguje, je zkostnatělý. Není tu živý boj o zákazníka jako v Polsku nebo Rakousku. To je první východisko a nemá cenu o něm diskutovat.
Druhá věc, jak to udělat. Je to samozřejmě náročné, nástrojů je víc. Jednak legislativní, relativně rychlý. Musí se zpružnit konkurenční prostředí, aby lidé mohli přecházet k jiným operátorům. Aby to netrvalo deset dní, ale třeba pouze tři dny. Stejně tak, aby lidé nemuseli stát „s čepicí v ruce“ u dosavadního operátora a řešit u něj odchod k jinému. Mým velkým cílem a úkolem je, aby se to vztahovalo také na živnostníky, protože to jsou fyzické osoby a měli by mít stejné benefity. Bude rovněž nutné, aby zákazníci neplatili za přechod jinam smluvní pokutu, to se musí snížit na nulu. Tolik legislativní úpravy.
Nelze zapomenout na aukci na dalšího operátora, kde se musí připravit podmínky, jak to bude s roamingem, a nastavit jasné podmínky, aby to celé zafungovalo vysoce konkurenčně a přišel sem někdo, kdo trh rozbourá a pomůže vyšší konkurenci i boji o zákazníka. Když se aukce dobře připraví, mohlo by to nastat. S tím souvisí i 5G síť, trend budoucnosti, který všechno zrychlí. Nové technologie jsou nástrojem pro snížení cen.
Fotogalerie: - Šizení potravin podle EU
Vyhroceným tématem posledních měsíců je otázka zapojení Číny, firmy Huawei do budování 5G sítě, ale i otázka čínských investic obecně. Jak se k tomu stavíte? Před lety byly oznámeny obří investice v mnoha desítkách miliard, ale skoro nic z toho se nestalo…
Není to masové, ale kdo trochu zná čínskou filozofii a mentalitu, tak ví, že Číňané nikde nejsou tak rychlí. Co se domlouvalo před třemi čtyřmi lety, byl nějaký rámec a někteří si mysleli, že během pár týdnů či měsíců přijde nějaká mega aktivita. Čínská, ale i asijská mentalita vůbec je taková, že se neinvestuje zbrkle. Nejdřív poznávají prostředí, začínají nakupovat menší věci. Zjistí si, do jaké míry je to pro ně zajímavé, začnou uzavírat desítky a stovky memorand o spolupráci. Číňan ve věci investic neuvažuje v horizontu roku nebo dvou, jako je americký způsob rychlého nákupu a prodeje. Číňané uvažují v mnohem delším horizontu.
Netrápí mě, že tu zatím čínských investic není tolik, spíš jde o to, jaká je struktura investic. Pokud budou dávat peníze do věcí, které pomůžou pracovnímu trhu, budou se tam platit slušné mzdy a bude se tvořit přidaná hodnota a podpoří se slabší regiony, proč ne. Kdyby šlo o investice spekulativního charakteru, jako jsou nákupy obchodních center nebo domů, to neberu jako investici, ale jako běžnou finanční spekulaci.
Čínské investice bych nezatracoval, ale nechci je ani glorifikovat. Význam Číny poroste, nic s tím neuděláme. HDP jim stále roste, mají 1,4 miliardy obyvatel. 100 milionů lidi na světě, mimo Číňanů, se učí čínsky. Vliv Číny poroste a je třeba se na to připravit. Na druhou stranu je třeba s nimi jednat sebevědomě a tak, abychom něco nevyprodávali za levno. To dosud podle mě nenastalo. Čína je normální další země, která tu investuje. Nic víc, nic míň. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.
Dosud jste pracoval na vládní inovační strategii. Premiér i vy často mluvíte o tom, že cílem je udělat z České republiky technologického lídra v Evropě. Zní to velkolepě, ale je to v našich podmínkách a byrokracii realizovatelné?
Určitě to je realizovatelné, nesmíme se toho hlavně bát. Samozřejmě, že k tomu je dlouhá cesta, my jsme k tomu dali desetiletý horizont. V současné době k tomu máme ideální předpoklady. Neznamená to, že tam jsme, ale máme předpoklady. Česká republika na tom je ekonomicky dobře. Ze všech úhlů pohledu patříme mezi nejstabilnější ekonomiky Evropy, máme skvělé výsledky, slušný růst HDP, nízkou míru nezaměstnanosti, máme vyvážený rozpočet a dobré bankovní prostředí.
Dále máme i technologické předpoklady, jsme průmyslově orientovanou zemí, kde jsou špičkové firmy. Máme desítky, ne-li stovky výzkumných center. Některá jsou sice kapacitně předimenzovaná, ale jsou vybudovaná a nejsou vůbec špatná. Máme i schopné vědce a výzkumníky. Za další, a to je důležité, je tu konečně politická vůle toho dosáhnout (udělat z ČR technologického lídra, pozn. red.). Dvacet let jednám s politiky, nikdo samozřejmě nikdy neřekl, že by nepodporoval vědu, ale to je klišé. Otázka je, co se skutečně udělá. Teď po schválení inovační strategie si to všechno vláda vzala jakou svou vlajkovou loď. Premiér je v čele Rady vlády pro výzkum a inovace, silně to podporuje jak věcně na vládě, tak ve smyslu reprezentace. Jezdíme po světě a prezentujeme se tam jako země, která má takové ambice.
Technologický lídr není o tom, že chceme být číslo jedna. Jde o to posunout se mezi skupinu sedmi osmi zemí v Evropě, které splňují daná kritéria a patří mezi ty, co jsou vysoce inovativní, investují do výzkumu a vývoje, pracují s vysokou přidanou hodnotou a tvoří se u nich zisk. Stejným směrem se před deseti patnácti lety rozhodly jít skandinávské země, Švýcarsko, Holandsko. Dneska to jsou země schopné se postavit vedle gigantů. Nejde o kvantitu, ale s ohledem na výkonnost je to úžasné. Tam musíme mířit a máme k tomu předpoklady.
Mluvil jste o tom, že předchozí garnitury o inovacích sice mluvily, ale nic se nedělo. Bude to tentokrát jiné? Děje se teď něco?
Děje. Za poslední rok jsme udělali obrovský kus práce ve vědě a výzkumu. Žiju tím 10 hodin denně. Změnili jsme systém hodnocení výzkumu od kvantitativního ke kvalitativnímu. Nehodnotí se už na základě množství článků a k tomu přiřazené množství peněz, tzv. kafemlejnek, ale hodnotí se to na základě kvality výzkumného prostředí, z hlediska mezinárodní relevance, společenské relevance ve smyslu schopnosti plánovat a řídit výzkum, přijali jsme úplně jiný režim hodnocení velkých výzkumných center i jejich budování. Před tím se to dělalo trošku chaoticky. Zamezujeme zdvojování, zásadním způsobem posilujeme mezinárodní radu, máme tam hvězdu z Izraele, paní Ornu Berry, teď přichází špičkový člověk z Indie a Singapuru. Domlouvám nositele Nobelovy ceny z Francie.
Jinými slovy bych řekl, že tu vědu řídíme a zvyšujeme financování. Ještě v roce 2015 se do vědy dávalo 27 miliard a v roce 2020 to bude 37 miliard. A do toho jsme přišli s inovační strategií. Před rokem by bylo brzo se do toho pouštět a za rok by bylo pozdě. Je ideální doba vzít prapor do ruky a říct, že budeme mířit k tomu, že Česká republika bude vysoce prosperující zemí. Běžného člověka nezajímá, že budeme inovačním lídrem, co si za to koupím. Ale tím, že budeme investovat, že se tady bude tvořit zisk a finální produkce a budeme tu mít nejschopnější lidi ze světa, z Evropy, kteří jsou špičky ve svých oborech, vytvoříme nejen prostředí pro mladé lidi, aby tu zůstávali, ale především se zde bude generovat zisk. To bude výborné pro lidi, protože budou mít vyšší mzdy, bude to výborné pro firmy, které budou generovat zisk a samozřejmě pro stát. To je ambice a cíl a musí se to každému říkat. Inovační strategii neděláme proto, že si někdo přečte pár vizí. Je to proto, že když zatneme zuby a všechno splníme a dotáhneme, za deset let z toho budou profitovat všichni.
Už jste částečně odpověděl na mou další otázku, co si běžný člověk představí pod termínem inovační strategie?
Běžný člověk se nemusí trápit odbornými termíny. Běžný člověk musí vědět, že tady je někdo, kdo myslí na budoucnost, kdo vygenerované peníze neprojí a vynakládá je smysluplně. Na vzdělání, výzkum a na něco, co bude tvořit přidanou hodnotu. Nebojím se říct, že v České republice se musí tvořit zisk. Je tu celá řada špičkových zahraničních firem, my ale musíme všem jasně říct, že zisk se bude dělat tady, že se nebude transferovat do zahraničí a k tomu zde musíme vytvořit slušné podmínky a motivovat firmy, aby tady peníze nechávaly. Část si stejně převedou, ale podporu musí dostat pouze ten, kdo tu bude významnou část zisku nechávat. K zisku vede finální produkt a k finálnímu produktu musíme vytvořit výzkumné zázemí, jinak to nejde.
Říkáte, že vláda peníze na rozdíl od předchozích garnitur peníze neprojídá. Opozice to ale vidí naprosto opačně. Vláda čelí kritice, že peníze projídá, rozdává dárky voličům apod. Co na to říkáte?
Hodnotím to ze svého pohledu, což do teď byla věda a výzkum. Rozpočet jsem si hlídal, zodpovídal jsem za rozpočet ve výši 37 miliard korun, což je pětinásobně víc než rozpočet Ministerstva zahraničních věcí. Nedělám to tak, že jednou za rok přijdu na vládu a řeknu: dejte nám 37 miliard korun. Průběžně se setkávám se všemi poskytovateli, řídíme rozpočet, hlídáme si každou korunu. Zavčasu si obejdu všechny resorty, premiéra i ministryni financí. Nic neřeším na poslední chvíli a výsledek je takový, že jsme minulý rok dali na vědu 33,4 miliardy korun, což je o tři miliardy víc než rok předtím. A letos to bude 35,9 a na příští rok to bude 37 miliard. Věda z mého pohledu dostává zdrojů dostatek.
Realizace inovační strategie je podle vás otázka zhruba deseti let, nicméně mandát této vlády skončí nejpozději na podzim 2021. Do vedení státu může přijít někdo jiný, jste připraveni a schopni učinit takové kroky, aby to nemohl někdo ze dne na den celé škrtnout?
Takové nebezpečí tu existuje vždycky, ale to je úděl každého, kdo něco připravuje. Toto je dlouhodobá strategie a máte pravdu v tom, že to může narazit na vládní změnu nebo cokoli jiného. Vyspělé společnosti fungují tak, že i když se politici porvou o kdeco, je několik prioritních témat, na kterých se shodnou i oponenti. Pokud se někdo nechce shodnout na tom, že se má aktivně podporovat chytrá infrastruktura, inovativnost, vzdělávání, věda a výzkum, což nám všechno přinese prosperitu, pak jde o šílence a byla by to odpovědnost toho, kdo by to chtěl zrušit.
Lze samozřejmě diskutovat o tom, co se dá vylepšit. Strategie dává rámec. Máme sice už prováděcí plány, jede se na tom denně, ale samotná strategie je marketingově uchopitelná tak, aby to pochopili všichni napříč resorty a obory.
A ty pojistky?
Zaprvé, inovační strategii nepřipravovala žádná politická reprezentace nebo strana, ale připravovalo ji 30 vysoce kompetentních lidí z oblasti inovací, vědy a výzkumu. Byli to vědci, univerzitní profesoři, docenti, akademici. Byli to špičkoví lidé z velkého i malého byznysu. A tito lidé budou zároveň tvořit platformu k tomu, aby to v budoucnu nikdo neshodil. Za každým z těch třiceti lidí stojí vlivové skupiny – univerzity, výzkumná centra, Akademie věd, firmy atd. Ti si to nenechají shodit. Odezva na to je obrovská a pozitivní.
Další věc je, že řídící roli nad celým projektem má apolitický orgán, Rada pro vývoj, výzkum a inovace (RVVI). Tam je dalších 16 lidí z výzkumného prostředí, byznysu či univerzit. Rada je nepolitická, je relativně stabilní, protože se tam lidi volí na čtyři až osm let, takže má šanci přežít politický život. Mým cílem je, aby to celé zůstalo pod RVVI, protože vše koordinuje napříč jednotlivými resorty, což dává další šanci k tomu, že to někdo nový v budoucnu neshodí. Samozřejmě, pokud přijde nějaký brutální politik a všechno zruší, pak očekávám, že těch 16 kvalifikovaných lidí, co tam sedí, si to nenechá natlouct do hlavy. Tady nejde o věc politickou, ale věc nadresortní, apolitickou a nadčasovou. Diskutujme o tom, co zlepšit, ale ne o změně směru. Pokud změníme směr s tím, že nechceme patřit mezi inovační lídry a nechceme se zařadit mezi elitní skupinu třeba skandinávských zemí, ať mi někdo vysvětlí, proč to tak nechce. Byla by to odpovědnost těch, co by to neudělali. Říkám vám, že když splníme, co je v plánu, mezi elitu se dostaneme.
Někteří ekonomové začínají upozorňovat, že na obzoru je ekonomická krize. Její příchod by nejspíš realizaci vámi zpracované strategie minimálně zdržel nebo překazil…
Jistě, pochopitelně by to mohlo nabourat. Stejně jako vám krize nabourá rozvoj firmy, nabourá vám i rozvoj státu. O tom žádná, museli bychom se přizpůsobit. Nemám obavu, že by se v takovém případě snižoval rozpočet, který do vědy dává stát. Problém by nastal v podnikatelském sektoru, protože se bavíme nejen o státních zdrojích, které jsou na výzkum, ale o celkových zdrojích.
Média někdy trochu zkreslují realitu a vytváří to pocit, že vědu financuje pouze stát. Ne, věda je ze 60 procent financována podnikatelským sektorem. Bavíme-li se o 37 miliardách od státu, musíme přihodit 60 miliard od podnikatelského sektoru. Tedy, dvě třetiny peněz jsou v rukou firem, které budou do výzkumu investovat, dokud k tomu jednak budou mít dobré podmínky, jako je nízká míra byrokracie, stabilní daňové prostředí apod. Druhá věc je určitá motivace, například daňové odpočty na vědu a výzkum, což jsme teď změnili a je to pro firmy daleko pohodlnější. Pak jsou tu též investiční pobídky, ale to se předělává a budou pouze pro ty, kdo dávají peníze na výzkum a vývoj.
V případě příchodu krize by pochopitelně firmy začaly šetřit a peníze do výzkumu by nedávaly. To je největší hrozba, která ovšem neplyne ze státního, ale z podnikatelského sektoru.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
