V poslední době stoupá počet zablokovaných profilů na Facebooku. Doplatila na to vaše stránka Naštvané matky, kterou Facebook prostě zrušil údajně pro nenávistný obsah. S jakými pocity sledujete kroky Facebooku? A proč k blokaci stránky došlo podle vás?
Proč k tomu došlo? Protože to, co říkáme, se nelíbí určité části společnosti a na internetu. To je důvod, proč došlo k blokaci, že nás neustále několik let nahlašují, až se jim podařilo dosáhnout takového počtu nahlášení, že Facebook naši stránku zrušil. Hlavní příčinu vidím v tom, že se postoje, které sdílíme, nelíbí některým lidem, kteří nejsou schopni respektovat názory druhých a řeší situaci místo diskuze tím, že se druhou stranu snaží umlčet.
Došlo tedy k blokaci účelným jednáním?
Kdo jsou oni?
Jsou to lidé, kteří mají opačné názory, než máme my. Většinou mladí lidé, kteří nejsou schopni respektovat postoje druhé strany. My máme postoje konzervativní, řekla bych pravicové, tradiční, s důrazem na přirozená práva. Kritizujeme pozitivní diskriminaci, kritizujeme islám, což mnozí lidé nejsou schopni pochopit a místo, aby se o pochopení snažili, tak se snaží nositele podobných názorů vylučovat.
Ukázalo se, že Facebook boduje uživatele, kteří nahlašují „nepravdivý“ obsah, aby zjistil jejich důvěryhodnost. Hodnocení důvěryhodnosti omlouvají minulým ovlivňováním voleb a podobně. Čeká nás doba, kdy budeme mít všichni známky za své chování?
Nevím, nejsem manažer Facebooku. Jistě si dovedu představit situace, kdy jsou její vlastní pravidla zneužívána a provozovatelé sociální sítě s tím mají problémy, protože se s nimi některé společnosti mohou soudit za neoprávněné blokace, nebo mazání příspěvků, či dokonce stránek. Takže rozumím, že se tomu chtějí nějak bránit. V podstatě je to jejich věc. Spíše bych se obracela k představitelům politické moci, k našim politikům, představitelům, aby přemýšleli o tom, zda náhodou touto politikou Facebooku není porušována Ústava, která zaručuje svobodu slova. Zda tím nejsou porušovány zákony České republiky, protože naše stránka byla regulérním podnikatelským projektem, máme nakladatelství, na stránce jsme propagovali naše knihy, byl to jeden z našich základních marketingových nástrojů a bez jakékoliv náhrady byl odebrán. Je otázka, zda to neodporuje české legislativě. Vzhledem k tomu, že se to týká i jakýchsi politických postojů, raději všichni mlčí a nevyjadřují se k tomu.
Jak tedy vnímáte kroky Facebooku? Programátor Pavel Cimbal mi řekl, že Facebook nemá právo na cenzuru, pokud ten obsah neporušuje české zákony, což se ve většině případů neděje. Může si Facebook mazat a dělat, co chce, protože je soukromý, nebo by měl mazat pouze to, co je v rozporu se zákonem dané země?
Samozřejmě nemůže, protože zákony musíme dodržovat všichni. Uvědomte si jen, co by se stalo, kdyby někdo ve vlastní restauraci odmítl obsloužit například homosexuála nebo člověka s jinou barvou pleti. To dnes není možné. Přesto je na sociální sítí Facebook toto chování tolerované, přípustné. Všichni argumentují tím, že jde o soukromou společnost a může si dělat, co chce, přitom jiné soukromé společnosti si ani náhodou nemohou dělat, co chtějí. Takže tu vidíme klasický dvojí metr a všichni kolem mlčí, protože Facebook je skutečně silná společnost ve smyslu ovlivňování názorů veřejnosti. Přes tuto sociální síť vlastně rozšíří velké množství informací. To víte i vy, články ParlamentníchListů.cz zásadním způsobem získávají čtenáře právě přes sociální síť, a nejenom ParlamentníListy.cz, ale i další média. Nekritizuje se, protože mají strach, aby si Facebook nedošlápl i na ně. Jinak nechápu, proč se takové chování toleruje.
Aktivista Jan Cemper se pustil do vaší osoby. Připomněl váš článek o Lucii Bittalové, o níž jste napsala, že si za vlastní nemoc může sama kvůli tomu, že vysílá negativní energii. Připomněl také „hon“ na advokátku zastupující muslimkou dívku, která si chtěla ponechat právo nošení šátku ve škole, připomněl šíření hoaxu o činu v Münsteru v dubnu letošního roku. Co k tomu chcete říci?
Jsou to hodně posunuté a přizpůsobené záležitosti. Vždy říkám, že pokud jsme porušovali pravidla ve smyslu, že bychom cíleně lhali, vyzývali k nenávistnému chování a nenávistně útočili na nějakou skupinu obyvatel, není to pravda. Máme tisíce příspěvků, které jsme za tři roky sdíleli. Máme většinu příspěvků na našem webu a absolutně není žádný problém, aby aspoň padesát takových příspěvků bylo předloženo na stůl a řeklo se ano, tady se porušovalo to a to. Místo toho vytahují věci, které jsou možná pro někoho nesympatické, ale v žádném případě lživé a v žádném případě na nikoho neútočí a neútočí na skupiny obyvatel.
Když jsme například zveřejnili jméno a podobu advokátky, která zastupovala somálské studentky, nešlo o žádnou výzvu k nějakému lynčování, jak tvrdí ona a její příznivci. To bylo jen: podívejte se, to je konkrétní člověk, který má konkrétní chování a rozpoutává ve veřejném prostoru kauzu, jež je pro nás poškozující s výhledem do budoucna. Pouze jsme pojmenovali člověka a zrušili jeho anonymitu, protože působil ve veřejném prostoru.
Zrovna tak v článku s Lucií Bittalovou šlo o věcnou kritiku kampaně, kterou zaštiťovala a nebylo tam nic nepravdivého, ale mohlo to na někoho působit nesympaticky, to chápu.
Říkáte, že jste věcně kritizovala její kampaň, ale váš výrok v článku mířil na osobní prostor její nemoci...
Jistě, mohla to tak spousta lidí chápat, i když jsem to tak nemyslela. Když si článek přečtete celý, rozhodně nevyznívá tak, jak ho interpretují kritici. Můžete ho vnímat nesympaticky, můžete s tím nesouhlasit, ale to přeci není důvod, aby se zrušila nějaká názorová platforma, která oslovuje velké množství lidí. Na tom nelze stavět. Další věc, kterou mi vyčítají, je sdílení citátu Jana Wericha, který se posléze ukázal jako falešný a jejž sdílely další tisíce lidí. Ale to rovněž není důvod, aby mi lidé psali, že teprve nyní přijdou postihy, Facebook je první krok, přijde stíhání, vězení a další věci. Kvůli čemu? Kvůli tomu, že jsem kdysi sdílela citát? Nejsem tisková kancelář ani veřejnoprávní médium a mohu něčemu naletět, to se stane každému.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová