Kdo by měl být v dalších dvou letech předsedou Senátu?Anketa
V reakci na výsledky komunálních voleb se objevil názor, že v Praze lze od nové magistrátní koalice čekat citelný nárůst investic, které jsou od roku 2015 poměrně utlumené. Dokonce tak, že jejich objem byl na poloviční úrovni v porovnání s předkrizovými roky. Také se vám stává, že do nově zvolených politiků – na jakékoli úrovni – vkládáte nějaké s ekonomikou spojené naděje, a jsou ty na vyšší investice v metropoli podle vašeho soudu opodstatněné?
To je otázkou. Já zaznamenala taky i úplně opačný názor, totiž že ANO bude jako odvetu za to, že není v pražské koalici, jakékoliv investice blokovat a že se mu to podaří... Těžko soudit, který názor bude ten pravý. Že bych si o budoucnosti pražských investic a zejména pak pražské dopravy dělala jakékoliv iluze, to se tedy vskutku říct nedá. Popravdě řečeno, obávám se, že s pražskou dopravou to půjde od deseti k pěti.
Já tedy rozhodně nepodezírám aktuální pražskou koalici z nedostatku entuziasmu. Spíš ji podezírám z nedostatku koncepčnosti. Víte – některé pražské problémy dokáže dešifrovat i naprostý dopravní laik, ale od politiků jsem o nich ještě neslyšela. Tak třeba, vezměte si tunel Blanka: Proč je neustále ucpaný a tedy z poloviny nefunkční, a to až do té míry, že se musí uzavírat? No přeci proto, že se sice vybudoval vysokokapacitní tunel, ale už se k němu nedobudovaly navazující stejně kapacitní radiály, které by auta vychrlená na konci tunelu na povrch odváděly pryč. Tudíž se výjezd z tunelu ucpe, a tím i celý tunel. Prosté, pochopitelné.
Ale pražští politici? Ti místo toho, aby řešili tento fakt, který by efektivně město zprůjezdnil, řeší takové pitomosti, jako jak centrum uzavřít pro údajně „neekologická“ auta, případně jak centrum uzavřít pro všechna auta, případně jak několik jízdních pruhů na tříproudé silnici uzavřít, osadit květináči a ponechat je pro cyklisty. Kolik cyklistů potkáte při jízdě Prahou? Řeknu vám, kolik: Málo. A tohle málo šikanuje většinu řidičů. To, že automobilová doprava stojí, pak zase šikanuje rezidenty i firmy sídlící v Praze. Ale hlavně že máme pruh pro kolo, který skoro nikdo nevyužívá, zato zastavil dopravu.
A protože jsem od pražských politiků tohle pojmenování problémů dosud neslyšela, nevěřím, že se doprava zlepší. Aktuální pražská koalice je na můj vkus jako celek šmrncnutá až moc do zelena, což bývá líbivé, ale nefunkční.
Pro automobilový průmysl a českou ekonomiku na něm hodně závislou je zlou zprávou, že Evropský parlament odhlasoval, že od roku 2030 budou muset nově vyrobená auta vypouštět o 40 procent oxidu uhličitého méně, než stanoví norma pro rok 2021. Ne všechny dopady na automobilky a následně na ekonomiku lze v tuto chvíli odhadnout a domyslet, ale každý člověk asi intuitivně cítí, že pro Česko to nebylo dobré rozhodnutí. Přesto dva z přítomných českých europoslanců, Luděk Niedermayer a Stanislav Polčák, nehlasovali proti tomuto návrhu. Pokud to není tak, že jim na vlastní zemi nezáleží, našla byste nějaké argumenty, které by počínání obou pánů mohly zdůvodnit?
Vůbec tomu nerozumím, co tyto dva pány mohlo přimět zdržet se hlasování. Ten návrh je neskonale hloupý hned na několikrát. Za prvé, poškozuje český automobilový průmysl, na kterém jsme závislí. Za druhé, je to pokus poručit větru a dešti, protože kdo daný problém trochu zkoumal, musel zjistit, že tento limit, který europarlament odhlasoval, je na hraně, nebo spíš trochu za hranou, fyzikálních možností a stávajících technologií. Za třetí to zdražilo zákazníkům auta, protože ta nyní budou muset přijít s novou technologií. Za čtvrté to dost možná opět donutí automobilky podvádět, jako tomu bylo už v dieselgate kvůli nesplnitelným nařízením. A za páté, planetě to stejně nepomůže, protože stávající „neekologická“ auta budou jen odsunuta do třetího světa...
Co může způsobit nejen pro americkou, ale i pro světovou ekonomiku skutečnost, že ve středu zaznamenaly akcie ve Spojených státech nejprudší denní propad za několik měsíců, takže i prezident Donald Trump v reakci na výprodej akcií kritizoval americkou centrální banku Fed za příliš rychlý růst úrokových sazeb? Neohrožuje tím ale nezávislost centrální banky? Nemá sám máslo na hlavě za rozpoutání obchodní války?
Tady je ještě poměrně brzy na to, abychom mohli soudit, co přesně to znamená. Scénáře jsou v podstatě dva. První scénář zní, že to je – jak se ve financích říká – jen určitá „korekce“. To znamená, že trhy se zase otřepou a po pár dnech začnou růst. Tomu dávám 60 procent. Ale pozor – to má pokračování, k tomu se ještě vrátím. Nic není tak snadné, jak to na první pohled vypadá.
Druhý scénář je, že papiňák je už příliš natlakovaný a vybuchne. Jinak řečeno: Ceny akcií jsou značně přepálené a musí upustit páru, což znamená několik týdnů nebo několik měsíců trvající pokles. Tomu dávám 40 procent.
A pokud se vám teď zdá, že jsem v podstatě řekla, že si můžete hodit kostkou, že to je buď tak, či onak – tak vás zase vyvedu z omylu. I v případě, že by platila první a příjemnější varianta, že by šlo „jen o korekci“, tak to není žádná výhra. Burzy se sice po pár dnech vrátí k růstu, ale ten podle mého soudu nebude trvat dlouho. To, že finanční trhy po celém světě jsou přehřáté, je totiž bez diskuse.
Světová ekonomika zpomaluje, stále víc institucí to – konečně – chápe a snižuje prognózy růstu, což měly už dávno, do toho centrální banky – často už s křížkem po funuse – zvyšují úrokové sazby a tím utahují měnové podmínky, dochází k eskalaci obchodní války, reality jsou předražené – to je dokonalý koktejl pro propad nejen akcií. Je tedy jen otázkou, kdy k tomu dojde. Jestli onen „větší propad“ už začal, nebo je to jen první vlaštovka a to nejhorší náš čeká až za pár týdnů. To ale vyjde v podstatě prašť jako uhoď. Obojí totiž znamená, že nejpozději v horizontu týdnů nás čeká pokles.
No, a pokud jde o Trumpa – ano, on má nejvíc másla na hlavě. Kdyby nebylo rozpoutání obchodní války, reakce finančních trhů by jednoznačně nebyla tak prudká.
Psali jsme:
Krize, která vypukla v roce 2008, byla krizí, jaké zažil kapitalismus jen dvě za posledních sto let. Prohlásil to bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer s tím, že nynější ekonomická rizika, jako jsou obchodní války, brexit či finanční problémy Itálie, nejsou schopna způsobit jí podobnou další globální krizi. Souhlasila byste s ním, a vidíte kromě tří zmíněných ještě nějaká další významná ekonomická rizika?
Souhlasím s tím, že tato krize byla jedna ze dvou největších za sto let.
Nesouhlasím s tím, že se v dohledné době nemůže opakovat. Může. Rizika jsou ještě mnohem větší než v roce 2008. Není pravda, že rizika jsou „jen“ brexit, Itálie či obchodní války. Ve skutečnosti tohle jsou prkotiny. Největším rizikem, a to větším než v roce 2008, je předlužení. Prostě globální dluh. Je to prosté, důvod, proč krize v roce 2008 byla tak velká, spočíval ve výši dluhu.
Od té doby se změnilo jediné: Ten dluh se ještě zvětšil. Dluh domácností, dluh států. Takže rizika jsou společně s větším dluhem také větší než v roce 2008. To neznamená, že příští krize bude tohoto velkého, systémového typu. To však znamená, že to riziko existuje, ne že ne. Obávám se, že kdo toto riziko bagatelizuje, pouze nepochopil podstatu krize minulé.
K ne příliš obvyklému kroku ve snaze zkrotit inflaci, která minulý týden vyšplhala na téměř 25 procent, sáhli v Turecku. Tamní vláda se dohodla se soukromým sektorem na snížení cen zboží nejméně o deset procent. Turecké banky pak nabídnou desetiprocentní slevu na vysoce úročené půjčky. Může být takové opatření úspěšné, a jsou s ním v tržní ekonomice vůbec nějaké zkušenosti?
Ano, jisté „zkušenosti“ s tím jsou – ovšem dávám to slovo do uvozovek, protože to není příliš kompatibilní s tržní ekonomikou a také se to neukázalo příliš funkční tam, kde se něco podobného zkoušelo. Říkalo se tomu jawboning, tedy něco jako „ukecávání“ soukromého sektoru, a zkoušelo se to praktikovat třeba v Americe před pár desítkami let. Moc to sice nefungovalo, ale taky to ničemu neuškodilo a nic to nestálo...
Turecko je ale jiný případ. Jedná se o autoritářský režim, který se chová jinak než čistě tržní a demokratická ekonomika euroamerického střihu. Stát je mnohem mocnější. Klidně si umím představit, že v případě Turecka je možné obchodníky, který tuto dohodu poruší, poslat do vězení... Tedy v Turecku to má spíš znaky zákona o cenovém moratoriu. Ale mezi námi, ani cenová moratoria v historii nikdy moc nefungovala. Prostě Turecko nyní není v dobrém stavu a není z něj dobré cesty. Propad HDP a životní úrovně je již prakticky neodvratný. Bohužel.
RNDr. Luděk Niedermayer
Když se před téměř třiceti lety rozpadl blok východních zemí, vypadalo to, že ideologie marxismu je takřka mrtvá, že naprosté selhání centrálně plánované ekonomiky dostatečně ukázalo, že marxismus je slepá ulička nutně vedoucí k totalitnímu režimu. Ale letos, v roce dvoustého výročí narození Karla Marxe, se více než kdy jindy mluví o neomarxismu. Analýza společnosti NEWTON Media potvrdila enormní nárůst používání tohoto slova. Je to jen nálepka používaná s cílem urazit, jak tvrdí jedni, nebo je to opravdu koncepce, která má s marxismem ledacos společného?
Není to nálepka, je to holý fakt. To slovo se víc používá, protože se prostě tahle ideologie víc šíří. O NEOmarxismu nebo NOVOmarxismu mluvíme proto, že to není už klasický marxismus, který proti sobě stavěl třídy podle vlastnictví kapitálu. Nicméně ideologie je stejná v tom, že proti sobě staví menšiny ve státě. Podobně jako marxismus klasický vyzývá k jakési společenské revoluci, ačkoliv nepoužívá tento pojem, a v jejím rámci ke smetení rozdílů mezi lidmi. Jen tyto rozdíly nejsou definovány vlastnictvím kapitálu, jsou definovány příjmově, majetkově a dokonce biologicky. Takže dochází dokonce k takovým extrémům jako popírání rozdílů mezi muži a ženami a podobně. I tato nová ideologie chce extrémně silný stát, chce extrémně silnou kontrolu člověka. A i tato ideologie je srovnatelně nebezpečná jako klasický marxismus.
Psali jsme:
Když noční můra se stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… - OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
