Z České republiky odtékají ve formě dividend nemalé peníze, v letech 2010 až 2016 šlo o sumu 2 252 miliard korun, což představuje 7,6 procenta HDP. Měl by se stát pokusit nějak odlivu kapitálu zamezit, nebo ho alespoň zmírnit?
No, samozřejmě, že s tím stát musí něco dělat, respektive měl už dávno. Dobrý hospodář se přeci nemůže rozčilovat na deficitem rozpočtu v řádu třebas i desítek miliard, a na druhé straně ignorovat odlivy ve výši stovek miliard korun, a to každý rok. Existuje řada možností, co s tím udělat, od posílení vlivu zaměstnanců ve firmách, což by mohlo pomoci rovnějšímu rozdělování produktu mezi práci a kapitál, až po zdanění dividend, nebo motivační nástroje k dalším reinvesticím zisku. Mimochodem, to rozdělení mezi práci a kapitál, jinak řečeno mezi hrubý provozní přebytek a náhrady zaměstnancům demonstruje lépe než cokoliv jiného, že patříme na Východ. Západní země mají totiž náhrady zaměstnancům vyšší než hrubý provozní přebytek, u nás je to obráceně. A ještě bych zmínila abnormálně vysokou ziskovost zahraničních firem u nás, kterou uvádí jak Konference OSN o obchodu a rozvoji, UNCTAD, tak i Český statistický úřad.
Fotogalerie: - Lidé, které chtějí vystěhovat
Na druhou stranu, všichni investoři, bez ohledu na to, jestli jsou zahraniční nebo domácí, přemýšlejí stejně a jde jim o to, kde bude návratnost nejvyšší. Kdyby ji v tu chvíli viděli v Česku, zcela jistě by investovali zde. Proč by je tedy stát měl „trestat“ nějakými opatřeními omezujícími výplatu dividend kamkoli do zahraničí?
O rozmístění zahraničních investic rozhoduje celá řada faktorů, ale jistě máte pravdu v tom, že zahraniční investoři nejsou žádní dobráci – chtějí svou libru masa a taky si ji intenzivně berou. Tady je problém v dlouhodobě absentující národohospodářské koncepci. Je velice nezdravé podporovat z našich daní pochybné investiční pobídky pro silné, velké nadnárodní firmy a ignorovat přitom rozvoj domácích firem. Je to vlastně rozvíjení deformovaného prostředí, v němž mají nadnárodní firmy hned dvojí výhodu, místo toho, abychom podpořili domácí, tak pomáháme cizím.
Měl by smysl zákon, který by chtěla navrhnout SPD a který by ukládal nadnárodním korporacím reinvestovat podstatnou část svých zisků zpět do České republiky?
Je to jistě jedna z možných úvah.
Psali jsme:
Ze země odtékající dividendy jsou odvrácenou stranou toho, že zahraniční investoři do naší ekonomiky investovali už od raných devadesátých let, protože tu nebyl dostatečně silný domácí kapitál. Nestali jsme se tím ale „věčnými“ vazaly silnějších ekonomik, z jejichž područí se cestou, kterou jsme se vydali, nikdy nemůžeme vymanit a že tedy budeme navždy „krmelcem Evropy“, jak tvrdí ekonom Karel Kříž?
Slovo navždy je příliš silné, i když samozřejmě takto nastavená podoba dělby práce má dlouhodobý charakter. Ale rozhodně bych odmítala, že to tak musí zůstat a že se s tím nemůžeme nic dělat a je to nějaký náš osud. Tohle často tvrdí elity, které ovšem kopou za zahraniční zájmy, ne za naše. Oportunismus tohoto typu z nich snímá břímě cokoliv vymyslet a jednat.
Fotogalerie: - Lidé, které chtějí vystěhovat
Typ tzv. závislé ekonomiky se u nás prohloubil především kvůli totálnímu selhání tzv. domácí cesty rozvoje kapitalismu. Na počátku 90. let byla česká část tehdejšího Československa v relativně velmi dobré pozici, ve srovnání s ostatními zeměmi východního bloku. To bylo prohospodařeno, to je pravda.
Ekonom a bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer tvrdí, že díky vstupu zahraničního kapitálu se ekonomika u nás dostala v průběhu 90. let na dráhu velmi dobrého ekonomického růstu, takže firmy postupně část zisku začaly ve větší míře převádět do zahraničí ve formě dividend. Podle něj to souviselo i s tím, že zahraniční investoři disponovali nějakým know-how, který domácí investoři neměli, takže byli schopni lépe využívat výhody naší ekonomiky. Jsou tedy falešné stesky, že nás zahraniční firmy vysávaly a vysávají?
Tak ten růst je tu nyní, před pěti lety byla recese, to je ovlivněno kombinací domácích a zahraničních podmínek. Firmy začaly převádět dividendy, protože jsme jim to umožnili – investice spíše jednoduchého a středního charakteru začaly rychle dozrávat, takže si je nadnárodní firmy berou zpět. To je taktika, kterou jsme prostě vůbec neměli dopustit. V současné ekonomice jde samozřejmě také o know-how, ale natvrdo řečeno, vždycky šlo o moc. Ten výrobní řetězec je nějak rozdělen, to je mocenské rozdělení. Rozhoduje matka a ta většinou velmi dobře ví, v jaké zemi je doma. Je to víceméně neoimperialismus, akorát se to schovává za nadnárodní korporace.
RNDr. Luděk Niedermayer
V roce 2010 pobíral zaměstnanec v Česku 944 eur hrubého měsíčně, což činilo 28 procent úrovně v západních spolkových zemích SRN. Loňské srovnání je necelých 29 procent toho, co pobírá západní Němec, takže o nějakém přibližování bohatému sousedovi takřka nemůže být řeč. Není jednou z příčin toho, že za téměř třicet let od změny režimu jsme stále jen chudými příbuznými bohatého Západu právě to, že u nás skoro všechno patří zahraničním investorům a že to už se nijak změnit nedá?
Asi přesnější bude porovnávat v paritě kupní síly, pak bychom se dostali někam ke 40 procentům toho západního Němce. A chudými příbuznými jsme, protože naše struktura ekonomiky je převážně založená na subdodavatelství. To je ta mezinárodní dělba práce. znovu zopakuji, že jde primárně o moc – tedy mít vliv na finální cenu a dělat operace, které mají nejvyšší přidanou hodnotu. Když jste nastaveni na opracování a montování, tak to prostě poznáte i na té makroekonomické úrovni. Čímž nechci říct, že není prostor na zvyšování mezd, i když se bude lišit mezi odvětvími. Ale připomenu tu poznámku o rozdělení produktu, toho, co se v ekonomice vytvoří, mezi práci a mezi kapitál. Ve všech východních zemích si bere kapitál víc, částečně to vrací do domovské země a pak to přerozděluje.
Svého času si chtěla vládní ČSSD posvítit na odtékající dividendy mimo jiné tím, že by na lukrativní odvětví – bankovní sektor, mobilní operátoři, energetické firmy – uvalila specifickou vyšší sazbu daně z příjmu. V jakých situacích má sektorová daň smysl, pokud vůbec nějaký má a nezpůsobuje spíše odchod zahraničních investorů ze země?
Tato daň má smysl tam, kde je odvětví silně koncentrované, bude mít oligopolní charakter a zároveň v něm budou působit zahraniční firmy. Podle mého názoru smysl má, koneckonců takové Slovensko s tím už má zkušenost. Ale rozhodně bych zavedení daně nesměšovala s národohospodářskou politikou. Ta potřebuje víc než jen vybírat daně. Je potřeba podpořit domácí podnikatelské struktury a zvýšit odolnost české ekonomiky vůči krizím. Zde jsou totiž naše slabé stránky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
