V letošním roce si zažíváme opravdu velmi nepříjemné výkyvy počasí. Jaro téměř nebylo, teploty ke konci května připomínaly spíše závěr listopadu, a potom hned přišla tropická vedra, která mohla vyvolat jak silné bouře, tak i to hrozivé tornádo na jižní Moravě. Jsou tyto změny obvyklé nebo je vyvolávají některé změny klimatu v důsledku globálního oteplování či podobných, negativních civilizačních jevů?
To není novinka letošního roku. Jen jsme si v „suchém“ období 2015–2019 odvykli, že se počasí chová v posledních desetiletích extrémněji, než tomu bývalo v relativně klidném 20. století. Klimatický systém má velkou setrvačnost a dlouhou dobu dokázal tlak člověka docela dobře ustát. Až v posledních 50 letech zjišťujeme, že neumíme změny v chování atmosféry vysvětlit jinak, než vyšším množstvím skleníkových plynů v atmosféře, jejich menším pohlcováním v poškozených a globálně ubývajících lesích a v teplejším oceánu. Relativně zanedbatelné zvýšení globální teploty s sebou přináší změny v uhlíkovém cyklu, které jsme předpokládali, a na které už dlouho upozorňujeme. Extremita počasí je jen jedním, ale asi nejviditelnějším z mnoha důsledků.
Vnímáte sudetské Němce jako své krajany?Anketa
Střední Evropa asi už není tím klidným místem k žití, co se týká živelných katastrof, jak jsme na to byli léta zvyklí. Nedlouho po tornádu na jižní Moravě zasáhly Německo přívalové povodně nemající v novodobé historii obdoby. Je tedy čas stavět více přehrad, suchých poldrů, zpevňovat svahy a vůbec zabývat se podobnými protipovodňovými opatřeními, abychom se uchránili před záplavami, anebo se letos jedná jen o výjimečný rok? Můžeme podobné excesy očekávat i v dalších letech?
Ano, můžeme. Ale různá adaptační opatření musíme připravovat tak, aby byla v krajině co nejpřirozenější. Neměli bychom vyhánět čerta ďáblem, ale tam, kde je to možné, bychom měli vrátit přírodě její původní funkci. U nás jde hlavně o pramenné oblasti, jejichž přirozená schopnost akumulace vody je narušena a nepomáhají tak tyto oblasti ani při povodních ani při suchu. Po každé menší vichřici zjišťujeme, že se špatně staráme o lesy i o stromy v kulturní krajině a ve městech. Horké vlny nám připomínají, že městskou zástavbu je třeba vysokým teplotám přizpůsobit, pokud v ní chceme mít příjemné bydlení. To vše jsou známé věci, na které však rychle zapomínáme, když se k nám počasí chová chvíli zdvořile.
Co by asi naši zemi nejvíce prospělo, abychom se s podobnými katastrofami už tolik nesetkávali? Omezení skleníkových plynů, zákaz užívání spalovacích motorů, omezení množství CO2 či nějaká další opaření? Anebo je to prostě přirozený vývoj, který člověk nemůže vůbec ovlivnit?
Věda nám říká, že přirozený vývoj by pro Zemi znamenal pomalé globální ochlazování. Často se spekuluje, jestli není oteplování pro člověka vlastně lepší a příjemnější. Klimatologie se nesnaží přesvědčit lidstvo k budování nějakého lepšího nebo příjemnějšího klimatu. To je nesmysl. My jen říkáme, že lidstvo svým chováním narušuje přirozený stav věcí, a to se zatím nikdy člověku nevyplatilo. Typickým příkladem je sovětský pokus s Aralským jezerem, které doplatilo na narušení přirozeného vývoje budováním megalomanských závlah pro bavlníkové plantáže. Nebo extrémní znečištění ovzduší, které ve 20. století dokonce snižovalo množství slunečního záření dopadajícího na zemský povrch. Podobně, ale ve větším rozsahu, narušujeme přirozený vývoj klimatického systému tím, že zvyšujeme množství skleníkových plynů v atmosféře. To samo o sobě není problém, atmosféra by si s tím hravě poradila, pokud by toto zvyšování bylo řádově pomalejší. Způsobů, jak toho dosáhnout, je více. Já neumím hodnotit zákaz spalovacích motorů v Evropě. Podaří se vyřešit problémy s bateriemi nebo změnit strukturu výroby energie, abychom elektroauta nedobíjeli z fosilních elektráren? Dokážou energetici zabezpečit dostatek energie i bez uhlí a plynu? Příprava řešení musí jít ruku v ruce s odpovědí na tyto a mnoho dalších otázek. Dnes už naštěstí, až na výjimky, nediskutujeme o potřebě změnu klimatu řešit. Začínáme diskutovat o opatřeních a možnostech, které máme. A klimatologie musí jen zpřesňovat své odhady, připravovat podklady pro hodnocení aktuální situace a pro přípravu budoucích opatření. I proto Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) spolupracuje s univerzitami i akademickými pracovišti na projektu Perun, který ve své komplexnosti tyto podklady pro stát připraví.
Psali jsme:
Náš bývalý prezident Václav Klaus už dlouho propaguje tezi, že globální oteplování neexistuje, byť ledovce na jižním i severním pólu čím dál tím více mizí. Tvrdí mimo jiné, že je to jen další opakující se cyklus přirozených klimatizačních změn, které už historie zaznamenala vícekrát. Co k tomu říci?
Pokud možno už nic. Čím více mediální pozornosti dostává prof. Klaus jako klimatolog, tím více se zesměšňuje. Je mi ho líto.
Po hrozivé katastrofě ze silného tornáda na jihu Moravy se vyjádřili v médiích (CNN Prima News, Deník.cz) někteří lovci tornád, že o možnosti vzniku tohoto ničivého živlu věděli už tři dny předem. Tito lovci bouřek také uvedli, že rotace v supercelách, které podmiňují vznik tornád, do svých meteorologických předpovědí běžně zahrnují v Německu nebo v Polsku. U nás se tak ale údajně neděje, a proto by uvítali veřejné snímky z takzvaných doplerovských měření, které by prý mohl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) začít zveřejňovat. Souhlasíte s tímto názorem anebo se jedná o nereálný požadavek, který by stejně nic neřešil?
Nemáte úplně aktuální informace. Amatérští meteorologové, kteří se zabývají sledováním bouřek, předpokládali, stejně jako meteorologové v ČHMÚ, že některé ze silných bouří budou extrémní a v rámci své komunity diskutovali i o možnosti vzniku tornáda. To však není předpověď, na základě které lze vydávat varování pro obyvatelstvo. Podobně silných bouří se na území Česka vykytuje v průběhu sezóny více a jen zcela mimořádně bývá zaznamenáno tornádo. Předchozí popsané tornádo je na území Česka z 23. září 2018 zaznamenané v Lišanech (okres Rakovník), větší škody na majetku byly zaznamenané po tornádu v Litovli 9. června 2004 a zmínky o pravděpodobně jediném tornádu, které bylo svou silou srovnatelné s letošním případem, najdeme v Kosmově kronice. Často uváděná předpověď příznivých podmínek pro vznik tornád (stupeň 3 podle výstupu Estofex) byla na základě modelů vydána pro velkou oblast a bývá takto vydávána i pro střední Evropu v průběhu sezóny vícekrát. Není to však předpověď výskytu tornád. Přehled vydávaných výstrah ČHMÚ včetně výstrahy na výskyt extrémních bouří postupujících z Rakouska na naše území pro Hodonín a Břeclav asi hodinu před tornádem, najdete v tiskové zprávě ČHMÚ z 15. července.
Pro zlepšení ochrany obyvatelstva i před takto extrémními projevy počasí se musíme zaměřit na snižování dopadů doprovodných jevů konvektivních bouří (přívalový déšť, kroupy, elektrická aktivita, prudký nárazový vítr). Každá silnější bouře může způsobit škody a ztráty na životech, zaměřovat se pouze na sledování tornád by bylo chybou.
A má vůbec ČHMÚ k dispozici stejně kvalitní zařízení k detailnímu studiu bouří jako naši polští a němečtí sousedé? Pokud ne, nebylo by načase je pořídit?
Předpověď výskytu konvektivních bouří je kombinací výstupů z numerických předpovědních modelů, hodnocení aktuální situace a zkušenosti meteorologů. Modelové výstupy poskytují s předstihem několika dnů informace o možném formování podmínek vhodných pro vznik silných bouří, ale jejich přesná lokalizace (v prostoru i čase) a případná předpověď jejich pohybu je možná až v době, kdy jsou tyto bouře detekovatelné dálkovými metodami meteorologických měření (radiosondáž, radarová a družicová data). Na samotné tornádo lze upozornit až v okamžiku, kdy se opravdu vyskytne, přičemž jeho životnost se počítá na minuty, maximálně desítky minut.
ČHMÚ disponuje stejně kvalitními meteorologickými radary jako naši sousedé. Silné bouře (tzv. supercely), přívalový déšť nebo kroupy lze s velkou pravděpodobností identifikovat stávající radarovou sítí ČHMÚ, ale určit oblast možného vzniku tornáda je velmi obtížné až nemožné. Navíc jsou radary ČHMÚ primárně nastavené na detekci srážek, které se u nás vyskytují častěji a jsou tedy pro obyvatelstvo i pro výstražný systém zajímavějším jevem. Rovněž moderní družice do jisté míry dokážou rozpoznat velmi silné bouře, avšak nikoliv konkrétní jevy, které je doprovází. Ani v tornádových oblastech USA, kde disponují technikou specializovanou na lokální předpovědi tornád, nedokážou určit jeho výskyt dříve, než vznikne mateřský oblak. O možném výskytu tornáda se dozvíme až v momentě, kdy se tromba v podobě kondenzačního kužele nebo chobotu začne spouštět ze základny bouře k zemi, nebo když se cirkulace tornáda zviditelní zvedaným prachem či většími předměty, unášenými tornádem. Nicméně pouze při dostatečné síle rotujícího víru, který působí škody na povrchu, mluvíme o tornádu. V této chvíli je však již pozdě pro varování.
Jakou zkušenost by si vlastně ČHMÚ a také naše vláda měla odnést z moravské tragédie zaviněné tornádem a také vůbec z letošního v pravém slova smyslu bouřlivého roku? Měl by nyní probíhat detailnější monitoring takového nebezpečného počasí? Nemáte informace, že by se připravoval nákup dokonalejších zařízení, či např. stáže pro naše meteorology v USA, kde mají s tornády i silnými bouřemi daleko více zkušeností?
Zkušenost nebo poučení je jednoduché. Pamatujme, že se i v Česku může počasí projevovat silou, která nás překvapuje. A to přesto, že o vyšší extremitě hovoříme v souvislosti se změnou klimatu už desítky let. Vichřice, povodně, krupobití, i ta tornáda, se na našem území vždy vyskytovala. V poslední době jsou tyto extrémy častější a bývají pro člověka nebezpečnější. Nejen proto, že mohou být silnější, ale hlavně proto, že je člověk zranitelnější.
Poměrně silné tornádo udeřilo v roce 2013 i v moravskoslezském Krnově. Poškodilo asi čtyřicítku domů, zničilo 18 hektarů lesa a také lehce zranilo několik lidí. Foto: Archiv MěÚ Krnov
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
