Jan Vítek má za sebou značné novinářské zkušenosti. Jeho komentáře můžete nalézt na webu iPrima.cz na odkazu ZDE. Naše redakce s ním hovořila ohledně jeho článku k tématu demonstrací v Hongkongu, ve kterém se Vítek kriticky vyjadřuje k působení vlivné americké neziskové organizace NED (National Endownment for Democracy, Národní nadační fond pro demokracii).
NED byl založen v roce 1983 jako nezisková organizace, jejímž cílem je propagace demokracie po celém světě. Instituce je každoročně výrazně financována ze státního rozpočtu Spojených států. Více o NED na otevřené encyklopedii ZDE. Podle Jana Vítka ovšem tato nezisková organizace prý sleduje zcela jiné cíle. Více již v rozhovoru se zkušeným publicistou níže:
Podtitulek vašeho článku „Deset dnů, které otřesou Hongkongem“ zní „Nemyslete si, že Hongkong je daleko a nic nám neříká. Tam je zavařeno, u nás se přikládá pod kotel“. Jak si tuto větu má čtenář vyložit?
Chci věřit, že si to vyloží jako připomínku demonstrace na Letenské pláni, která byla jako vystřižená z počátku nějaké barevné revoluce. U nás nehrozí, že by se takové akce mohly zvrhnout v násilí, na to máme příliš holubičí povahu a ze stádnosti je většina z nás, doufejme, vyléčena. Ale byli jsme varováni.
Varováni?
Washington Post před časem uveřejnil článek nadepsaný „Vzdávají se Češi morální odpovědnosti?“, který napsal Carl Gershman, prezident amerického Národního nadačního fondu pro demokracii (NED), jinak šedá eminence politických převratů v mnoha zemích světa. Gershman v něm bije na poplach, že český prezident Zeman se „drasticky vzdálil od dědictví zesnulého Václava Havla, bojovníka za lidská práva“.
Jakého zločinu se pan Zeman dopustil, že na sebe přivolal hněv Gershmana? Měl odvahu říct veřejně, že americký favorit a Putinův odpůrce Michail Chodorkovskij je vinen, a litoval, že víc ruských kriminálních oligarchů nebylo uvězněno. Co horšího, český prezident prohlásil, že jeho země není proti zvýšení obchodních styků s Pekingem, ani je nepodmiňuje zlepšením lidských práv v Číně.
Ron Paul, dlouholetý republikánský senátor, v komentáři k článku napsal, že bývalý trockista Gershman je nebezpečný muž, a že když někdo na sebe upozorní stejným způsobem jako Zeman, má o problémy postaráno. „Proto by Česká republika měla být na pozoru,“ varoval americký politik.
Pod Karlovým mostem uplynulo moře vody, ale upozornění Rona Paula neztratilo nic na své platnosti, spíš naopak, pomyslíme-li na to, co se chystá k listopadovému výročí sametu.
Hovoříte tajemně. Na co v souvislosti s blížícím se 30. výročím narážíte?
Dozvěděl jsem se z českých novin, že Milion chvilek pro (rušení) demokracie chystá ještě větsí demonstraci než byla Letná. Je to kachna?
V textu o NED píšete jako o „pravé ruce CIA“ s odkazem na slova prvního prezidenta této neziskovky, který v minulosti přiznal jakýsi průsečík činností slovy: „Hodně z toho, čím se dnes zabýváme, dělala před čtvrt stoletím CIA.“ Není to ale jen spekulace?
Mohl byste zmínit nějaké aktivity této organizace i v České republice, potažmo ve středoevropském prostoru obecně?
Ve střední a východní Evropě se NED zaměřuje na podporu lidských práv, tržních reforem a proamerických politických stran. Obecnou strategií podle Ivany Howardové, která má na starosti tuto geografickou oblast, je „napomáhat myšlenkově spřízněným veřejně činným osobám založit nová politická hnutí ve svých domovských zemích a stát se vlivnými aktéry v politice“. Neřekla proč, neboť cíl se rozumí sám sebou: aby ovlivňovali stávající režim a případně usnadnili jeho změnu.
Schopným mladým lidem NED nabízí stáže v Evropě i v USA, kde je formuje ke svému obrazu. Po návratu domů se zapojují do jeho činnosti, nebo jsou vysláni do jiných neziskových organizací, aby ovlivňovali jejich program zevnitř. Všude, kde má NED pobočky, jsou neziskovky v menší či větší míře napojeny na americký penězovod. Výjimkou je nadace Otevřená společnost, kterou vydržuje finanční spekulant a miliardář George Soros. Co se světonázoru týče, Gershman a Soros jsou jednobuněčná dvojčata.
NED vyhledává citlivá místa politického života cílové země a napomáhá místním skupinám vytvářet z nich otevřené rány. Aby se nezacelily, financuje a organizuje protestní akce, kterými burcuje a buntuje obyvatelstvo proti vládě a stávajícímu politickém uspořádání.
Máte pro toto tvrzení nějaké konkrétní příklady?
Příkladem za všechny může být Ukrajina, kde NED štědře podporoval a podporuje mladé kádry v různých společenských vrstvách. V říjnových volbách v roce 2012 „vychovával“ občany, jak si vybrat politické strany a jaký lístek vhodit do urny. Neziskovkám, které mu v tom pomáhaly, zaplatil víc než tři miliony dolarů. Ukrajina byla jednou z řady zemí, kde NED uspořádal barevnou revoluci. Stala se v roce 2004, byla žlutá a nevydařená. K moci se dostal Viktor Janukovič, z něhož se vyklubal nevstřícný a nevděčný politik.
Tak ho za trest smetl Majdan v roce 2014. Na přípravu a uskutečnění tohoto krvavého puče vláda Spojených států vynaložila víc než půl miliardy dolarů. V roce 1984 NED tajně financoval proamerického prezidentského kandidáta v Panamě a dal víc než půl milionu dolarů pravicovým protivníkům Oscara Ariase, prezidenta Kostariky, protože Arias nesouhlasil s americkou protikomunistickou politikou ve Střední Americe.
O rok později podpořil 400 tisíci dolary opozici proti Sandinistům, a pak dalšími dvěma miliony v roce 1998. Ve Venezuele platil nepodařený puč proti Hugo Chavesovi v roce 2002 a dnes poskytuje peníze samozvanému prezidentu Juanu Guidóvi. Příkladů je bezpočet ze všech kontinentů, mohli bychom si o tom povídat do rána. Všechny ty barevné revoluce, změny vlád, svržení prezidentů a jiné politické zvraty mají společný rys – ani jeden z nich nepřinesl skutečnou demokracii a slibované lepší zítřky. Ani jediný! Možná právě proto Donald Trump během volební kampaně v roce 2016 slíbil, že jako prezident zruší NED. Nejspíše pochopil, že jeho činnost je kontraproduktivní, neboť Americe vytváří více nepřátel než přátel. Zatím se mu podařilo, že v příštím roce dostane ze státního rozpočtu pouze třetinu toho, co dřív, čili 60 milionů dolarů. NED je součástí státu ve státě, má mocné ochránce v Kongresu i v Senátu, štědré mecenáše na Wall Streetu, jakož i ve vojensko-bezpečnostním komplexu, a zajištěný tok peněz z rozpočtu CIA. Jestli si americký prezident myslí, že NED umoří hladem, je na hlubokém omylu.
Mohl byste zmínit nějaké aktivity této organizace i v České republice? Máte přehled o nějakých významných osobnostech českého politického nebo společenského života, které se kolem NED točily?
Žiji v Ženevě. Nemohu na dálku odhalit tajné struktury NED u nás a sledovat jejich činnost. To je bíle místo, které potřebuje zmapovat. Je to výzva pro investigativní žurnalisty. Doufám, že náš rozhovor bude pro některé z nich podnětem k tomu, aby se k ní postavili čelem. Jako počinek jim mohu dát jednu z ověřených stop: Gershman byl několikrát v Praze. Naposledy v říjnu loňského roku, kdy se setkal nejen s Ivanem Havlem a jeho ženou Dagmar, ale také s řadou aktérů současného protestního hnutí. Před odletem se dal slyšet, že jeho návštěva byla velice užitečná. „Uděláme pro Českou republiku vše, co je v našich silách,“ slíbil lidem, kteří ho doprovázeli. Řekl bych, že umí držet dané slovo. Jak, s jakým cílem a kdo mu pomáhá, jsou otázky, na které je nutno hledat odpověď na místě činu. Nechci nic dramatizovat, každý si jistě sám umí představit, co je v sázce.
Vezmeme-li v úvahu poslání NED, myslíte si, že stojí stranou v jitření našich politicky citlivých míst? Že svoje zkušenosti z rozvratů a finanční prostředky nenabídl? Nebo, že jeho ochota pomáhat byla odmítnuta? Jde jenom o premiéra a ministryni spravedlnosti, nebo o změnu politického směru? Přišla po Rakousku a Slovensku řada na nás?
Prezident Zeman by dobře udělal, kdyby přiměl Bezpečnostní informační službu, aby zveřejnila zevrubnou zprávu o činnosti NED u nás, abychom měli jasno, zda v našem případě je podezření namístě, nebo ne. Zprávy BIS prý slují rigorózní nestranností a ryzí objektivitou. Co když se dozvíme, že NED je skutečně tím, zač se vydává – neziskovou nadací, která se plně věnuje posílení demokratických institucí v celém světě?
Vraťme se k Hongkongu, co podle vás tam dělá tato organizace?
Hongkong se stal středem světového zájmu, když 31. března statisíce jeho obyvatel vyšly do ulic a protestovaly proti připravované úpravě zákona, umožňující, aby uprchlí zločinci mohli být vydáni do Čínské lidové republiky. Opozice tvrdí, že Čína zneužije tuto možnost k umlčení svých kritiků, o jejichž vydání požádá pod falešnou kriminální záminkou.
Když předsedkyně hongkongské správy Carrie Lams odvolala kontroverzní úpravu zákona, opozice postupně zvyšovala požadavky. Nyní chce, aby všichni zatčení demonstranti byli propuštěni a aby Carrie Lams odstoupila. Dynamice požadavků odpovídá souměrné zvyšování prostředků na jejich prosazení a potlačení. Koalice, která ji řídí, tvoří samozvanou Frontu občanských práv, Civil Rights Front. Zahrnuje vlivné deníky China Morning Post a Hong Kong Free Press, odbory sdružené ve střechové organizaci Hong Kong Confederation of Trade Unions, svaz novinářů, Hong Kong Association of Journalists, a hlavní politické strany Civic Party, Labour Party a Democratic Party. Většina z nich je prostřednictvím aktivistů napojena na NED. V Hongkongu má čtyři pobočky, z nichž dvě jsou obzvláště činné a úspěšné: Solidarity Center a National Democratic Institute. Radio Hlas Ameriky, které nelze podezřívat ze zaujatosti proti USA, ohlásilo, že NED v minulých několika letech rozdělil mezi své nejbližší hongkongské partnery 1.9 milionu dolarů.
Jaký termín bude podle vás pro události v Hongkongu klíčový?
Cílem zmíněné koalice a těch, kdo ji podporují, ne-li řídí, je vyprovokovat Peking k vojenskému zásahu, při němž budou použity zbraně. Mělo by k němu dojít před prvním říjnem, kdy se Čína chystá oslavit sedmdesáté výročí vzniku ČLR. Koalice doufá, že masakr nejen zkazí tu velkou slávu, ale navíc zkompromituje čínskou politiku „jeden stát dva systémy“, způsobí mezinárodní pobouření a přiměje USA zastat se Hongkongu.
Pokud se plán má naplnit, musí nejdříve dojít k záměrnému zhoršení situace a zkrvavění střetů. Načež koalice zvedne laťku a dotlačí Peking až k červené čáře, za niž není ochoten jít. Jedna z možností je požadavek revize smlouvy z roku 1997 o předání bývalé britské kolonie ČLR. Peking si to nutně vyloží jako pokus o odtržení a nezbude mu než požádat Carrie Lams o pozvání k vojenskému zásahu.
Byl to tento scénář, o němž hovořila Julie Eadegh, specialistka na „demokratická“ hnutí amerického generálního konzulátu v Hongkongu, s aktivisty koalice? Snímek ze setkání uveřejnil deník Ta Kung Pao a stal se předmětem ostré slovní přestřelky mezi Washingtonem a Pekingem.
Mnoho času do cílového data koalici nezbývá. V sázce je hodně. Vlastně je to vabank. Když se jí záměr nezdaří, Peking vyhraje. Proto příštích několik týdnů slibuje být velice dramatických. Mohou otřást i obrovskou a mocnou Čínou.
|
Jan Vítek (1928) Mezi lety 1952 a 1960 působil jako novinář, redaktor a reportér v časopisech Obrana lidu, mezi lety 1961 až 1965 v titulu Československý voják. Od roku 1971 žije v exilu ve švýcarské Ženevě. Po roce 1989 publikoval články v časopisu Ekonom a Hospodářských novinách. Autor a spoluautor próz a publikací (Past, The Pebble in the torrent). V současné době je komentátorem zpravodajství internetového serveru TV Prima a jedním z autorů portálu Neviditelnypes.cz. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
