Pane starosto, tak se zdá, že jste se v Rusku stal mediální hvězdou. Aby takovou pozornost v tak velké zemi vyvolal český občan, to se snad naposledy stalo Jaromíru Jágrovi. Nebo Karlu Gottovi, který ale musel zemřít. Vy jste jen vystoupil v ruské TV na téma pomníku vlasovcům. Tak nejprve: Jak se vám od té doby žije?
Jak posoudit vystoupení Pavla Novotného v ruské TV?Anketa
Fotogalerie: - Starosta Novotný a Řeporyje
Jaké ohlasy máte od Čechů?
Povětšinou velmi povzbudivé a obdivné. Aby ne, podařilo se mi zhatit dramaturgii ruské státní televize plán na další, tentokrát zdánlivě bezpracné dehonestování reprezentanta názorové protistrany a využil jsem krátký čas v živém vstupu k připomenutí některých faktů, jejichž připomínání skutečně není v ruské státní televizi zvykem. Protože ne každému se tuto samozřejmost poštěstí mít možnost realizovat, a když už, nevyužije ji, neb je přerván šesti hovady ve studiu, či rovnou jejich částí bit, jsem pochopitelně chválen, byť si to, myslím, nezasloužím.
Udělal jsem něco, co by, dostat se ke slovu, udělal každý slušný člověk a vlastenec.
Stíhání Babiše obnoveno. Co by mělo nastat?Anketa
A od Řeporyjců? A jaké od Rusů? Už vám někdo slíbil, že vám dá „přes hubu“?
V Řeporyjích se o to moc nestarají. A když ano, neobtěžují mě zbytečnou chválou, je to přeci moje práce hájit jejich zájmy, a tak mě raději nechají shánět peníze, zajišťovat častější svoz odpadů a prudit ruské provozovatele černých ubytoven a tak dále. Jeden člověk mi připomněl známý fakt, že vlasovci byli krutí v těch týdnech, co pracovali pro nacisty, několik lidí mi řeklo, že se o mě bojí a já bych se měl bát o rodinu, zbytek mi dává najevo, jak se mu líbí, že jsem nasolil Rusáky, stál si za pravdou a udělal nás na týden světové, na což Řeporyje nejsou zvyklé. Připadám si doma ještě váženější, stejně jako v České společnosti jako takové. Jsem na sebe hrdý a jsem rád, že jsou na sebe hrdé Řeporyje. Do držky mi neustále někdo slibuje, že mi dá, aby mi nikdy nikdo do držky nedal. Až mi bude někdo chtít do držky dát, tak mi do ní dá a nebude mi to slibovat. Kdo chce ublížit, ublíží. Nevyhrožuje. Ale to vyhoďte, nechci aby vaši tupí, nešťastní čtenáři věděli, že jediné, co z jejich cintů a výhrůžek mám, je bezbřehá bžunda.
Pavel Novotný, DiS.
Co vás to vlastně napadlo, s těmi vlasovci?
Nevím, jak jste přišel na to, že to mělo napadnout mě. Napadlo to jiné, máme to v plánu několik měsíců, odpor k tomu u nás nebyl nikdy, jen jsme se rozhodli to realizovat příští rok. My to ani nijak zásadně neřešili a neřešíme. To jen v Rusku, a moc nechápu proč. Připadá mi absurdní, že to tak prožívají, ale to je tak všechno, co k nim mám. Pomníků vlasovců je v Praze víc a dávno, jen se o nich málo ví. Není to nic, co by se mělo prožívat. Ano, jistě, je třeba připomínat, jak ostudný je současný stav řady jejich halabala označených neoznačených hrobů, a je třeba na podobných tématech odhalovat duševní mrzáky mezi námi a ubohé, tendenční, absurdní, směšné, ale ruský národ a ruský veřejný prostor devalvující obskurní pořady, ale to je spíše na společnosti než na Řeporyjích. A děje se to a to je dobře. U nás se neděje nic, jen se nám dostalo trošku větší pozornosti, kterou si zasloužíme, protože Řeporyje jsou krásné, hrdé a nebojí se napravovat křivdy minulosti a platit dluhy, byť to placení může být pěkně prodražené. Ale co, my si ty antigraffiti nátěry, kamerové systémy a najaté ostřelovače k nepřetržitému strážení pomníku můžeme a musíme dovolit. Jsme zodpovědní. Jsme Pražáci. Nejsme svázaní mindráky. A máme Sorose, takže pohoda i ekonomicky.
Těm vlasovcům se musí vzdát hold. Musíme je uctít. Vždyť osvobodili Prahu, zachránili jí před devastací. Zaslouží za ty tři dny umírání důstojný pomníček. Mě to nenapadlo, jen jsem to se samozřejmostí odkýval jako dobrý nápad. Ale to by udělala v mé pozici většina lidí, co má nějaké historické povědomí, neřku-li jsou navíc z Prahy. Tady není co řešit. Že v Rusku, tedy i zde, to není můj problém a naštěstí vaše úpění k nám do kaváren a studoven doléhá jen tehdy, když se vašim čtenářům posmíváme za diskuse pod články a vašim redaktorům za texty, které musí psát tak, aby potěšily retardované rusofoby s omezenou slovní zásobou, to není jednoduché.
V rámci starostování jste řešil „zasviněné“ potoky v Řeporyjích, černé ubytovny nebo plánovanou spalovnu v obci. Co se ve vás tak hnulo? V pořadu ruské TV poté, co vás típnuli, jeden z hostů křičel, že jde o pomstu Rusku za bolševismus. Že by měl pravdu?
Já ty věci řeším pořád a intenzivně je budu řešit po celý mandát. Nic se ve nehnulo, jen jsem byl pozván na konferenci o ROA a tam jsem řekl, že rádi pomníček uděláme, že je na tom u nás shoda. Pán, co křičel tu hovadinu, určitě pravdu neměl, pravdu jsem měl samozřejmě já. Kdo jiný?
Ať je to jak chce, přeci jen Rusové krváceli v druhé světové válce víc než kterýkoliv jiný národ. Námitka by mohla znít: Proč se s takovým národem vůbec dohadovat o nějakých sochách Koněva a pomnících vlasovců... Nejí to necitlivé?
Rusové krváceli většinou kvůli Rusům, ostatně nejmasovější vrah dějin Stalin jich má na rukách nejvíc. Víte, když jste s nacisty až do chvíle, kdy vás napadnou, a pak se snažíte namísto osvobozování nechat osvobozovat jiné, abyste mohli zabírat, to je potom divné, že si připadáte nedocenění. Rusové pomohli porazit své dřívější spojence nacisty a nechali umřít postáváním před krvácející Varšavou čtvrt milionu lidí. Necitlivé k Rusům by bylo ten pomník neudělat, vždyť ti padlí byli hlavně Rusové. A měli bychom vyvézt na hnůj toho masového vraha Koněva, to by bylo velmi citlivé k Maďarům, Mongolům a občanům Mladé Boleslavi, ale to už mluvím jazykem pravdy a historických faktů, kterým váš čtenář nerozumí, či rozumět nechce. V jeho světě jsou Rusové ti hodní, co mě chytře zneužili k propagandě, a my jsme k nim nevděční. Nemohou tušit, že Rusové námi pohrdají, jsme pro ně drzí vazalové. A jak to říkal v tom studiu po mně Žirinovskij? Měli nás obsadit hned po válce a my jim měli vařit. Ale to vaši čtenáři „chtějí slyšet“ asi stejně jako Rusáci o Katyni. Díky bohu, že jsou tu lidé, jako jsem já, lidé jiní než proruský, tupý, rasistický, xenofobní póvl, jakým je většina čtenářů tohoto textu.
Na sociálních sítích vám někteří vyčítali, že Rusové jsou na nějaké „žerty“ kolem druhé světové tak alergičtí, že dozvuky vašeho vystoupení mohou pocítit i naši občané v Rusku či naše firmy. Bojíte se toho?
Nevím, proč bych měl cítit odpovědnost za to, že jsem se nepodělal a řekl jim pravdu. Já taky musel překonat strach, ale nejsem zbabělá ludra, co umí tak akorát otevřít krabici s vínem, zmlátit starou a jít se ukájet do diskuse k vám nebo na Novinky, a když už vyjde ven a potká politickou celebritu z Prahy, tak ji prosí o selfíčko, namísto aby jí řekla, co si o politicích a lidech z Prahy myslí. Ale dost už tomu věčnému urážení chudáků bez mozku a perspektivy, za to nemohou, že se narodili jako snadno ovladatelní pablbové. Měl bych se pokusit mluvit na ně jazykem, kterému rozumějí. Zkusím to od této chvíle. Nebudu říkat jim neznámá slova a věci, které jim musejí připadat absurdní, jako třeba, že Rusko lže a tak.
Jak by se náš stát měl chovat k Rusku? Když už jste vstoupil do té mezinárodní politiky, tak poraďte: Má Zeman jet do Moskvy na oslavy konce války? Máme držet sankce kvůli Krymu a Donbasu? Máme vyházet personál ruské ambasády? Máme dodávat zbraně Ukrajině? Co dál navrhnout?
K Rusku by se měla ČR chovat sebevědomě. Zeman by určitě do Moskvy jet na oslavu měl, ale neměl by se odtamtud vracet. Nejlepší by bylo, kdyby odešel někam, odkud není návratu, jeden tip bych měl, ale nechci být k panu prezidentovi neuctivý. Mně by stačilo, kdyby ze zdravotních důvodů abdikoval a přestal dělat ostudu, nemusí hned odcházet do věčných lovišť. A když už ho nechtějí pustit na odpočinek ti prospěcháři okolo něj, měl by vyrazit na oslavy konce války na západ, ne na východ, ale to by vaši čtenáři zase nepochopili, oni už koukají jak zjara na konstatování, že by měl jet na západ, nebo odejít do zadele, přitom je to svatá, ale pro ně nesrozumitelná a nepochopitelná pravda. Bože, já s vámi tak nerad hovořím. Nebýt o to z řad vašich čtenářů takový zájem a nebýt za to podíl z reklamy atd., nedělám to. Mám hrozně práce v Řeporyjích a v mezinárodní politice, tohle mě jen zdržuje, navíc tu práci s dobytkem nemám tak najetou jako lidé, co hovoří jeho jazykem a rozumí jeho potřebám.
Ale co, když je takový zájem, vydržím, stejně nemám teď, během čekání, až otevřou po polední pauze banku, kam jdu uložit hotovost, co mi nechal tatínek ráno pod polštářem, co dělat.
Lidé se zcela vážně ptají: Děláte to, abyste se stal hvězdou ODS? Chcete příště do Sněmovny? Budete se ucházet o funkci na kongresu? Ale opatrně, mnohé čtenáře by možná kladné odpovědi mohly rozrušit.
Já vím, já vím, tak já jim řeknu nějakou blbost, co je nerozruší, hele, to jsou takové jitrnice, že mi to sežerou, když to dobře podám. Tak můžu, jo? Měl jste to vypnuté? Super. Dělám to proto, že jsem zvyklý říkat pravdu, chovat se mužně a pracovat v zájmu Řeporyjí a jejich lidí. Hvězdou ODS už jsem. Vyšší ambice nemám, to jsem jen tak provokoval. Na kongresu podpořím společně s celou oblastní reprezentací pana profesora Fialu na předsedu a paní Udženiju na první místopředsedkyni, stejně jako podpořím zbylé členy stávajícího vedení, pracují skvěle stejně jako vedení pražské organizace. Směřujeme k vítězství ve volbách, pak laskavě otevřeme náruč Pirátům a budeme pohodlně s podporou jejich a ostatních příčetných stran napravovat hříchy této vlády. Budou to tvrdé časy, moc bych si přál, aby nás během nich jistil svými radami a nejlépe jako ministr financí pan Kalousek. Co se mých ambicí týče, jednou bych chtěl být třeba pražským zastupitelem, ale až mi vyrostou děti a opustí mě žena, do té doby bych byl hloupý věnovat čas určený rodině partajním hrátkám v rámci oblasti a regionu. Nemám čas. Tedy snad jsem potěšil vaše čtenáře, kteří dobře vnímají, jaké podpory strany se mi dostává, ale netuší, že já vnímám čas, který mám věnovat rodině a práci pro ODS na oblasti jako velmi důležitý a efektivně strávený. Stejně bych musel dělat předsedu vlády lidem, co volili Babiše a Zemana, a já bych jim to občas vyčetl, ujelo by mi to, znám se, když si dám jointa, nebo pár piv. Ne, ne, budu se držet Řeporyjí, kaváren a své rodiny. Tam je inteligence, tam je láska, tam je mi dobře. Tam má cenu investovat čas a energii. A teď mě omluvte, jdu se poblít z toho odéru mindráků, závisti, zášti a nenávisti, který jsem ucítil, jen jste vyndal diktafon s logem Parlamentních listů. Ale to tam nedávejte, proboha. Napište tam, že utíkám domů, než se rozední, protože se bojím chodit po ulici pro samé plivání a napadání, kterému čelím. A vyhoďte to s tou spokojeností se sebou samým, svým životem i voliči. Prostě to nějak přepište, aby to vypadalo, že se mi nedaří dobře, bojím se o život a takových těch báchorek o vařící se vodě a božích mlýnech. Jo, a dejte tam, že lidé v Řeporyjích se ode mě začínají odvracet a asi mě brzy odvolají! Prostě tak něco. Rozumíte, já se nemůžu dočkat, až u nás v příštích komunálních volbách udělám šedesát procent a do toho se stanu pražským radním a ministrem školství a vaši čtenáři se regulérně pokakají a začnou si rvát vlasy beznadějí. No, ale vlastně to už tváří v tvář životní realitě a stoupajícím preferencím ODS dělají teď. Dobře jim – nesoudným zlým kokotům – tak.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
